Tatra 31
Tatra 31 (typ označován i jako Tatra 17/31) byla jedna z nejluxusnějších limuzín kopřivnické automobilky Tatra, vycházela z modelu Tatra 17. Tatra 31 z roku 1928 měla výkonnější motor a některá zdokonalení. Stejně jako Tatra 17 (1926–1928) byla i Tatra 31 určena pro nejbohatší klientelu.[1]
| Tatra 31 | |
|---|---|
 Landaulet Tatra 31 (karoserie Petera) | |
| Výrobce | Tatra |
| Roky produkce | 1928–1930 |
| Vyrobeno | 450 kusů |
| Místa výroby | Kopřivnice, Československo  |
| Předchůdce | Tatra 17 |
| Nástupce | Tatra 70, Tatra 80 |
| Karoserie | phaeton, limuzína, kabriolet, hasičský vůz |
| Designér | Hans Ledwinka |
| Třída | luxusní automobil |
| Technické údaje | |
| Délka | 4700 mm |
| Šířka | 1650 mm |
| Výška | 1720 mm |
| Rozvor | 3540 mm |
| Rozchod | 1350–1375 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 1480 kg |
| Celková hmotnost | 1600 kg |
| Maximální rychlost | 110 km/h |
| Motor | |
| Motor | řadový šestiválec (R6) s rozvodem OHC |
| Objem | 2310 cm³ |
| Počet válců | 6 |
| Výkon | 29 kW/40 k při 3000 ot/min |
| Převodovky | |
| Převodovka | manuální |
| Počet převodových stupňů | 4+Z |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj editovat
Od roku 1927 se kopřivnický podnik akciové společnosti Ringhofferovy závody uvádí jako Tatra, a.s. pro stavbu automobilů a železničních vozů. Konstruktérem tohoto vozu byl vrchní ředitel Hans Ledwinka.[2]
V roce 1928 byl do podvozku Tatry 17 vmontován nový motor se zvětšeným zdvihovým objemem. Vůz se podle tehdejších zvyklostí označoval jako Tatra 9/40 HP, později bylo označení změněno na Tatra 17/31 resp. na Tatra 31. Po skončení jeho výroby v roce 1930 většina produkce osobních vozů Tatra měla již vzduchem chlazené motory, pouze u velkých reprezentačních vozů, jako byly následující typy Tatra 70 (šestiválec) a Tatra 80 (dvanáctiválec), používala Tatra i nadále kapalinou chlazené motory.[3]
Motor editovat
Tatru 31 poháněl kapalinou chlazený řadový šestiválcový stojatý motor s rozvodem OHC a s třídílným kotoučovým klikovým hřídelem uloženým ve valivých ložiskách. Na předním konci vačkového hřídele byl nasazen ventilátor. Měl dva horizontální karburátory typu Zenith 30 HK s čerpadlem typu Pallas, akumulátorové zapalování Bosch na 12 V. Za motorem a suchou, jednolamelovou spojkou byla uložena čtyřstupňová mechanická převodovka se zpátečkou.
Blok motoru odlit ze siluminu, odnímatelná hlava válců s visutými ventily byla odlita z litiny. Hlavu válce uzavíralo hliníkové víko. Vačkový hřídel poháněl na rozdíl od Tatry 17 nehlučný dvojitý válečkový řetěz.[1] V tunelové klikové skříni byl klikový hřídel uložen ve 4 valivých ložiskách. Ojnice se při montáži vkládala do skříně typickými postranními otvory, které se následně uzavřely kruhovými víky.[4]
Zdvihový objem motoru byl 2310 cm³ s vrtáním ø 70 mm a zdvihem 110 mm, dva ventily/válec, bez přeplňování. Motor dosahoval výkonu 29 kW/40 k při 3000 ot/min a stupni komprese 5,0.[5] Motor byl mazán tlakem oběžné. Mazání bylo podporováno pístovým čerpadlem, poháněným excentrem na předním konci klikového hřídele. Mazací systém byl doplněn čističem oleje a kontrolkou. Spotřeba benzínu se pohybovala v rozmezí 13-15 l/100 km. Palivová nádrž o objemu 70 l byla připevněna vzadu na skříni rozvodovky, benzin dopředu k motoru dopravoval podtlakový nasávač.[6]
Podvozek editovat
Karoserie spočívala na páteřovém nástavném rámu, jehož celková hmotnost činila 1025 až 1100 kg.[3] Spojovací hřídel přenášející točivý moment dozadu k rozvodovce byl veden vnitřkem ocelové roury páteřového rámu, poháněná zadní kola nesla nezávisle výkyvné polonápravy odpružené příčným listovým perem. Dělená, výkyvná přední náprava s nezávisle zavěšenými koly byla rovněž opatřena příčným listovým perem. Drátová kola Rudge&Whitworth s drážkovým nábojem a centrální maticí byla osazena pneumatikami zpravidla Dunlop o rozměru 6,00 × 20" případně vpředu 6,00 × 20" a vzadu 6,50 × 20". Mechanická brzda působila na všechna 4 kola, parkovací pak pouze na zadní kola. Bubny byly odlity z hliníkové slitiny, měly litinovou vložku a chladicí žebra.[4]
Karoserie editovat
Tatra 31 byla dodávána se čtyř až šestisedadlovými karoseriemi. Mezi zajímavé konstrukční prvky patřil i mohutný přední nárazník, teleskopicky odpružený dvěma vinutými pružinami po stranách motoru, jako u Tatry 17.[4] Součástí standardní výbavy byl vedle rychloměru i v té době neobvyklý otáčkoměr.[6]
V nabídce typu Tatra 31 byly čtyři tovární karosářské verze s dlouhým rozvorem a šesti sedadly: čtyřdveřový otevřený faeton, nástavková limuzína, fixní limuzína a čtyřdveřový kabriolet. Hmotnost těchto automobilů se pohybovala v rozmezí 1500 až 1700 kg, všechny dokázaly vyvinout rychlost 110 km/h. Výroba automobilů Tatra 31 pokračovala do roku 1930 a celkem od roku 1925 vzniklo sedm stovek šestiválců T 17 a T 31. [6]
Externí karosárny zhotovovaly na přání zakázkové karoserie. V zimě 1928–29 zhotovila karosárna Petera ve Vrchlabí pro jednoho z karlovarských hoteliérů elegantní dvoudveřový kabriolet Tatra 31,[7] záhy poté následovaly landaulet s nosičem zavazadel na střeše a skládacím zadním dílem střechy a dvě luxusní šestimístné limuzíny. Vysokomýtská karosárna Sodomka dokončila v říjnu 1930 impozantní pohřební vůz Tatra 31 pro ústav v Kuklenách na okraji Hradce Králové. V předjaří roku 1931 pak Josef Sodomka navrhl a dal zhotovit novou karoserii sedan zaoblených tvarů, kontrastujícími s liniemi blatníků staršího pod-vozku T 17/31.[6]
.jpg)
Sportovní úspěchy editovat
Tovární jezdec Josef Veřmiřovský byl přednostně vysílán na soutěže, závody do vrchu a na okruhy spíše se čtyřválcovými stroji (Tatra 30 Sport a Tatra 52). Luxusní Tatra 31 byla spíše vysílána na různé konkurzy elegance jako např. Concours d´élégance konaný na jaře 1930 v Brně, kde sériový šestiválec Tatra 31 se standardní tovární karosérií obdržel první cenu krásy a byl vyznamenán zlatou stuhou.[8]
Dochované exempláře editovat
Jeden z automobilů Tatra 31 v provedení faeton je zachován a zúčastňoval se pravidelně veteránských akcí. "Zaparkován" v kopřivnickém Muzeu Tatra je automobil verze Tatra 17/31 (limuzína).[3] Další vůz v provedení limuzína Tatra 17/31 je ve vlastnictví ing. Stanislava Kargera[5] a ve verzi kabriolet Tatra 17/31 Sport je vystaven v olomoucké Veteran Aréně.[9] Tento sportovní automobil byl mj. vystaven na soutěži elegance na zámku Loučeň – 2013.[10]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. 1. (dotisk). vyd. Praha: Grada Publishing, 2018. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 76–78.
- ↑ Tatra. Národní listy. 1929-08-15, roč. 69, čís. 223, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 171–173.
- ↑ a b c Tatra 31 (1926-1930) [online]. Tatraportal [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b PATERA, Zdeněk. Tatra 17/31 Limousine, Československo 1928 [online]. auta5p.eu [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d TUČEK, Jan. TATRA 17 a 31 – Šestiválce s páteří [online]. Praha: Automobilrevue, 2018-10-03 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ PATERA, Zdeněk. Tatra 31 Cabriolet [online]. auta5p.eu [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Auto moto aero. Letem světem. 1930-05-20, roč. 4, čís. 31, s. 10. Dostupné online.
- ↑ PEŠÁK, Lubomír. Okénko do historie: TATRA 17/31 [online]. Olomouc: Veteran Arena [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ PILNÝ, Petr. Soutěž elegance na zámku Loučeň – 2013 [online]. Jeseník: RetroClassicCars, 2013 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra 31 na Wikimedia Commons - 6 válcové auto Tatra 9/40 KS (Popis a předpisy pro obsluhu, seznam součástí a dodací podmínky) na veteranservice.cz
- Schmarbeck, Wolfgang: Tatra - Die Geschichte der Tatra-Automobile, Verlag des Internationalen Auto- und Motorrad-Museums Deutschland, Bad Oeynhausen (1977)
