Otevřít hlavní menu

Tantalos (řecky Τάνταλος, latinsky Tantalus) je v řecké mytologii syn nejvyššího boha Dia. Jeho původ je zpochybňován, jméno matky je uváděno v různých zdrojích různé. Dokonce i o otcovství Dia není názor jednotný. Tantalos byl králem lýdského města Sipylu.

Tantalos
Tantalos, vyobrazil Goya
Tantalos, vyobrazil Goya
Manžel(ka) Dioné
Klytia
Euryanassa
Eurythemiste
Děti Niobé
Pelops
Broteás
Daskylos (syn Tantala)
Rodiče Zeus, Tmólos a Aethon a Pluto
Příbuzní Amphion, Chlóris[1], Sipylos (mytológia), Amyclas, Alphenor, Damasichthon, Ismenus, Tantalus, Phaedimus, Ilioneus (syn Amfióna), Neaera, Amaleus, Archénor, Archemorus, Astycrateia, Astynome, Astyóche, Chias, Kleódoxa, Klytia, Etodáia a Eupinytus (vnuci)
Funkce king of Lydia
king of Phrygia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tantalovi potomci (rozrod)

V jednom však báje jsou shodné: Tantalos se dopustil strašných zločinů, za něž musel být potrestán a nestačil pouze pozemský trest, byl odsouzen k věčným mukám.

Tantalos se oženil, ale o jméně jeho manželky také není žádná shoda. Ví se ale, že mu dala tři děti – syna Pelopa, dceru Niobé a poslední byl ošklivý Broteás.

Vše začalo tak, že Tantalos byl nejvyšším bohem Diem milován, stal se jeho přítelem a oblíbencem. Zeus ho zval na Olymp, hodovali spolu, zúčastňoval se různých jednání. Není divu, že Tantalos zpychl, začal se nejprve přirovnávat k bohům, později na ně vyvyšovat. Dokonce kradl na hostinách nektar a ambrózii a o tyto pokrmy nesmrtelných se dělil se svými přáteli smrtelníky. Také prozrazoval tajemství, která se lidé neměli dozvědět. Zeus mu dlouho promíjel, za nic z toho ho nepotrestal. Jenže Tantalos si nevzal ponaučení.

Dopustil se dalšího prohřešku – falešně přísahal, že nemá v paláci zlatého psa, kterého si u něho schoval efeský král Pandareos. (Byla to vzpomínka na Diovo rané dětství, kdy se na Krétě o něj starala a vychovávala ho koza Amaltheia, která ho živila svým mlékem a zlatý pes je oba chránil.) Jenže krádež opravdu Pandareos spáchal a protože se sám bál pomsty bohů, nechal psa v úkrytu na hradě Tantalově. Když Tantalos zapřel, že psa má, poslal Zeus boha Herma, aby se přesvědčil. Pes byl nalezen a Dia tato odhalená lež hrozně rozlítila.

Jeho posledním činem však byla hrozná věc. Pozval k sobě na hostinu několik bohů a aby otestoval jejich vševědoucnost, připravil pro ně hroznou zkoušku. Zabil svého syna Pelopa, rozsekal jeho tělo, upravil z něho vábný pokrm a ten předložil bohům. Bohové okamžitě poznali, co je jim podáváno a jídla se ani nedotkli, jenom bohyně Démétér, plnou hlavu smutku po nedávno unesené dceři Persefoně, bezmyšlenkovitě snědla kousek ramene.

Bohové se strašně rozhněvali, maso znovu dali do kotle, svařili a bůh Hermés ho na Diův příkaz oživil. Chybějící kousek ramene byl nahrazen protézou ze slonoviny. Říká se, že Pelops se z kotlíku vynořil zářivě krásný, bůh Poseidón byl z něho unešený, vzal ho sebou na Olymp a jmenoval ho svým číšníkem.

Za své zločiny byl Tantalos potrestán ztrátou království a byl vyřčen ortel: Tantalos bude svržen do temné podsvětní říše boha Háda a na věky bude trpět nejtěžší muka.

  • bude stát v průzračné vodě, ale když se bude chtít napít, voda ustoupí
  • nad ním se sklánějí větve stromu s ovocem, ale když se natáhne, aby si utrhl, větvě se nazvednou do výše, takže na ně nedosáhne
  • bude mít věčný strach z obrovského balvanu, visícího nad ním a hrozícího každým okamžikem spadnout; přesto však nespadne a jeho mukám neudělá konec.

A tato Tantalova muka trvají dodnes a jsou symbolem toho nejhoršího utrpení, které může člověka potkat.

Odraz v uměníEditovat

Známé je melodrama Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Tantalův smír.

Další TantalovéEditovat

V řecké mytologii se vyskytují ještě další nositelé tohoto jména:

  • Tantalos, vnuk. Byl synem Tantalova ošklivého syna Brotea
  • Tantalos, syn mykénského krále Thyesta, který byl úkladně zavražděn Thyestovým bratrem Átreem
  • Tantalos, syn thébského krále Amfíóna a jeho manželky Niobé, kterého za matčinu pýchu a zpupnost zabil bůh Apollón.

ReferenceEditovat

  1. [cit. 2016-09-24]

LiteraturaEditovat

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky