Třída Storoževoj
Třída Storoževoj (jinak též Typ 7U) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno osmnáct jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1940–1942. Osm jich bylo za války ztraceno.
| Třída Storoževoj | |
|---|---|
 Torpédoborec Smyšlonnyj | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 18 |
| Zahájení stavby | 1936 |
| Spuštění na vodu | 1938–1940 |
| Uvedení do služby | 1940–1942 |
| Osud | 8 ztraceno 10 vyřazeno |
| Předchůdce | Taškent |
| Nástupce | třída Kijev |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2192 t (standardní) 2404 t (plný)[1] |
| Délka | 112,8 m |
| Šířka | 10,2 m |
| Ponor | 4 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 54 000 koní |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 1380 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 207 |
| Výzbroj | 4× 130mm/50 kanón B-13 (4×1) 2× 76,2mm/55 kanón 34K (2×1) 3× 37mm/63 kanón 70K (3×1) 4× 12,7mm kulomet (4×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 60 min |
Stavba editovat
Zahájení stavby této třídy bylo součástí druhého pětiletého plánu na obnovu sovětské flotily. V jeho rámci bylo objednáno patnáct torpédoborců a následně ještě tři další v rámci třetího pětiletého plánu. Třída byla vylepšením předchozí třídy Gněvnyj (Typ 7) a první jednotky této třídy (Storoževoj a Silnyj) vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců typu 7. Torpédoborce třídy Storoževoj měly zesílený trup, výkonnější pohonný systém a vizuálně se lišily tím, že měly dva komíny. Výzbroj se změnila jen minimálně. Jejich dosah poklesl kvůli zmenšení zásoby paliva na 500 tun.[1]
Jednotky třídy Storoževoj:[2]
| Jméno | Loďstvo | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Storoževoj (Сторожевой) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 2. října 1938 | říjen 1940 | V červnu 1941 byl, během minové operace, torpédován německým S-bootem S–31. Opraven pomocí nové přídě z nedokončeného torpédoborce třídy Ogněvoj. Místo dvou jednodělových věží pak na přídi nesl jednu dvoudělovou. Do služby se vrátil roku 1943. Vyškrtnut 1958. |
| Stojkij (Стойкий) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 26. prosince 1938 | říjen 1940 | V únoru 1943 přejmenován na Vice-Admiral Drozd. Cvičný cíl 1960. |
| Strašnyj (Страшный) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 8. dubna 1939 | červenec 1941 | Dne 16. července 1941 byl vážně poškozen minou. Podílel se na obraně Leningradu. Od roku 1958 hulk. |
| Silnyj (Сильный) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 1. listopadu 1938 | říjen 1940 | Podílel se na obraně Leningradu. Cvičný cíl 1959. |
| Smělyj (Смелый) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 30. dubna 1939 | 31. května 1941 | Dne 26. července 1941 najel na minu a musel ho potopit torpédový člun TKA-27. |
| Strogyj (Строгий) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 31. prosince 1939 | září 1942 | Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Sešrotován v 60. letech. |
| Skoryj (Скорый) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 24. července 1939 | srpen 1941 | Dne 26. srpna 1941 poškozen palbou z pobřeží, když se snažil odtáhnout torpédoborec Minsk z Tallinnu. Dne 28. srpna 1941 se potopil po najetí na minu. |
| Svirepyj (Свирепый) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 28. srpna 1939 | červenec 1941 | Do služby přijat ještě před dokončením zkoušek. Podporoval ústup z pobaltských zemí a obranu Leningradu. Vyškrtnut 1958. |
| Statnyj (Статный) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1936 | 24. listopadu 1939 | červenec 1941 | Dne 18. srpna 1941 poblíž Tallinnu potopil na mině, po opuštění posádkou se 22. srpna 1941 potopil. |
| Strojnyj (Стройный) | Baltské loďstvo | Ždanovovy loděnice, Leningrad | 1938 | 29. dubna 1940 | září 1942 | Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Dostavěn v září 1942. Sešrotován v polovině 60. let. |
| Slavnyj (Славный) | Baltské loďstvo | Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad | 1936 | 19. září 1939 | květen 1941 | Cvičný cíl 1960. |
| Surovyj (Суровый) | Baltské loďstvo | Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad | 1936 | 5. srpna 1939 | květen 1941 | V srpnu 1941 s dalším torpédoborcem napadl německý konvoj. Po poškození výbuchem min byl na konci roku 1941 sešrotován. |
| Serdityj (Сердитый) | Baltské loďstvo | Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad | 1936 | 21. dubna 1939 | říjen 1940 | Potopen 19. července 1941 po poškození náletem v předešlém dni. Po válce byl vrak sešrotován. |
| Sposobnyj (Способный) | Černomořské loďstvo | Loděnice 61 komunardů, Nikolajev | 1936 | 30. září 1939 | červen 1941 | Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Potopen 6. října 1943 náletem bombardérů Junkers Ju 87 (stejný den byly potopeny i Charkov a Bespoščasnyj). |
| Smyšlonnyj (Смышлённый) | Černomořské loďstvo | Loděnice 61 komunardů, Nikolajev | 1936 | 26. srpna 1939 | listopad 1940 | Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Dne 6. března 1942 se potopil po najetí na minu. |
| Soobrazitělnyj (Сообразительный) | Černomořské loďstvo | Loděnice 61 komunardů, Nikolajev | 1936 | 26. srpna 1939 | červen 1941 | V roce 1966 byl pravděpodobně sešrotován. Někdy se o něm hovoří jako o muzejní lodi, není to však potvrzeno. |
| Sověršennyj (Совершенный) | Černomořské loďstvo | Sevastopol | 1936 | 25. února 1939 | září 1941 | Během zkoušek v říjnu 1941 najel na minu. V doku byl znovu poškozen a oprava se tak prodloužila do roku 1942. Potopen 13. června 1942 v Sevastopolu německým dělostřelectvem. Po válce byl vyzvednut a sešrotován. |
| Svobodnyj (Свободный) | Černomořské loďstvo | Sevastopol | 1936 | 25. února 1939 | leden 1942 | Potopen 9.–10. června 1941 náletem při dopravě zásob do obleženého Sevastopolu. Po válce byl sešrotován. |
Konstrukce editovat
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 130mm/50 kanóny B-13 ve čtyřech dělových věžích (po dvou na přídi a zádi lodi). Doplňovaly je dva 76,2mm/52 kanóny 34K, tři 37mm/67 kanóny 70K a čtyři 12,7mm kulomety. Další výzbroj představovaly dva tříhlavňové 533mm torpédomety. Obvyklé bylo vybavení pro nesení námořních min, kterých mohlo být až 60 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři vodotrubní kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 54 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1380 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Modifikace editovat
Během války byla zejména posilována protiletadlová výzbroj. Její obvyklé složení představovaly dva až tři 76mm kanóny, šest až sedm 37mm kanónů a čtyři až osm 12,7mm kulometů. Na přeživších torpédoborcích byl rovněž instalován ASDIC a další elektronika získaná od Spojenců na základě zákona o půjčce a pronájmu.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soobrazitelny class destroyer na anglické Wikipedii.
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Storoževoj na Wikimedia Commons
