Wikipedie

Třída Storoževoj

Třída Storoževoj (jinak též Typ 7U) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno osmnáct jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1940–1942. Osm jich bylo za války ztraceno.

Třída Storoževoj
Torpédoborec Smyšlonnyj
Torpédoborec Smyšlonnyj
Obecné informace
UživatelVlajka SN Sovětské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě18
Zahájení stavby1936
Spuštění na vodu1938–1940
Uvedení do služby1940–1942
Osud8 ztraceno
10 vyřazeno
PředchůdceTaškent
Nástupcetřída Kijev
Technické údaje
Výtlak2192 t (standardní)
2404 t (plný)[1]
Délka112,8 m
Šířka10,2 m
Ponor4 m
Pohon4 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
54  000 koní
Rychlost36 uzlů
Dosah1380 nám. mil při 20 uzlech
Posádka207
Výzbroj4× 130mm/50 kanón B-13 (4×1)
2× 76,2mm/55 kanón 34K (2×1)
3× 37mm/63 kanón 70K (3×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
60 min

Stavba

editovat

Zahájení stavby této třídy bylo součástí druhého pětiletého plánu na obnovu sovětské flotily. V jeho rámci bylo objednáno patnáct torpédoborců a následně ještě tři další v rámci třetího pětiletého plánu. Třída byla vylepšením předchozí třídy Gněvnyj (Typ 7) a první jednotky této třídy (Storoževoj a Silnyj) vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců typu 7. Torpédoborce třídy Storoževoj měly zesílený trup, výkonnější pohonný systém a vizuálně se lišily tím, že měly dva komíny. Výzbroj se změnila jen minimálně. Jejich dosah poklesl kvůli zmenšení zásoby paliva na 500 tun.[1]

Jednotky třídy Storoževoj:[2]

Jméno Loďstvo Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Storoževoj (Сторожевой) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 2. října 1938 říjen 1940 V červnu 1941 byl, během minové operace, torpédován německým S-bootem S–31. Opraven pomocí nové přídě z nedokončeného torpédoborce třídy Ogněvoj. Místo dvou jednodělových věží pak na přídi nesl jednu dvoudělovou. Do služby se vrátil roku 1943. Vyškrtnut 1958.
Stojkij (Стойкий) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 26. prosince 1938 říjen 1940 V únoru 1943 přejmenován na Vice-Admiral Drozd. Cvičný cíl 1960.
Strašnyj (Страшный) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 8. dubna 1939 červenec 1941 Dne 16. července 1941 byl vážně poškozen minou. Podílel se na obraně Leningradu. Od roku 1958 hulk.
Silnyj (Сильный) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 1. listopadu 1938 říjen 1940 Podílel se na obraně Leningradu. Cvičný cíl 1959.
Smělyj (Смелый) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 30. dubna 1939 31. května 1941 Dne 26. července 1941 najel na minu a musel ho potopit torpédový člun TKA-27.
Strogyj (Строгий) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 31. prosince 1939 září 1942 Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Sešrotován v 60. letech.
Skoryj (Скорый) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 24. července 1939 srpen 1941 Dne 26. srpna 1941 poškozen palbou z pobřeží, když se snažil odtáhnout torpédoborec Minsk z Tallinnu. Dne 28. srpna 1941 se potopil po najetí na minu.
Svirepyj (Свирепый) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 28. srpna 1939 červenec 1941 Do služby přijat ještě před dokončením zkoušek. Podporoval ústup z pobaltských zemí a obranu Leningradu. Vyškrtnut 1958.
Statnyj (Статный) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1936 24. listopadu 1939 červenec 1941 Dne 18. srpna 1941 poblíž Tallinnu potopil na mině, po opuštění posádkou se 22. srpna 1941 potopil.
Strojnyj (Стройный) Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice, Leningrad 1938 29. dubna 1940 září 1942 Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Dostavěn v září 1942. Sešrotován v polovině 60. let.
Slavnyj (Славный) Baltské loďstvo Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad 1936 19. září 1939 květen 1941 Cvičný cíl 1960.
Surovyj (Суровый) Baltské loďstvo Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad 1936 5. srpna 1939 květen 1941 V srpnu 1941 s dalším torpédoborcem napadl německý konvoj. Po poškození výbuchem min byl na konci roku 1941 sešrotován.
Serdityj (Сердитый) Baltské loďstvo Baltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad 1936 21. dubna 1939 říjen 1940 Potopen 19. července 1941 po poškození náletem v předešlém dni. Po válce byl vrak sešrotován.
Sposobnyj (Способный) Černomořské loďstvo Loděnice 61 komunardů, Nikolajev 1936 30. září 1939 červen 1941 Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Potopen 6. října 1943 náletem bombardérů Junkers Ju 87 (stejný den byly potopeny i Charkov a Bespoščasnyj).
Smyšlonnyj (Смышлённый) Černomořské loďstvo Loděnice 61 komunardů, Nikolajev 1936 26. srpna 1939 listopad 1940 Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Dne 6. března 1942 se potopil po najetí na minu.
Soobrazitělnyj (Сообразительный) Černomořské loďstvo Loděnice 61 komunardů, Nikolajev 1936 26. srpna 1939 červen 1941 V roce 1966 byl pravděpodobně sešrotován. Někdy se o něm hovoří jako o muzejní lodi, není to však potvrzeno.
Sověršennyj (Совершенный) Černomořské loďstvo Sevastopol 1936 25. února 1939 září 1941 Během zkoušek v říjnu 1941 najel na minu. V doku byl znovu poškozen a oprava se tak prodloužila do roku 1942. Potopen 13. června 1942 v Sevastopolu německým dělostřelectvem. Po válce byl vyzvednut a sešrotován.
Svobodnyj (Свободный) Černomořské loďstvo Sevastopol 1936 25. února 1939 leden 1942 Potopen 9.–10. června 1941 náletem při dopravě zásob do obleženého Sevastopolu. Po válce byl sešrotován.

Konstrukce

editovat
 
Dělové věže torpédoborce Soobrazitělnyj

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 130mm/50 kanóny B-13 ve čtyřech dělových věžích (po dvou na přídi a zádi lodi). Doplňovaly je dva 76,2mm/52 kanóny 34K, tři 37mm/67 kanóny 70K a čtyři 12,7mm kulomety. Další výzbroj představovaly dva tříhlavňové 533mm torpédomety. Obvyklé bylo vybavení pro nesení námořních min, kterých mohlo být až 60 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři vodotrubní kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 54 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1380 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Modifikace

editovat

Během války byla zejména posilována protiletadlová výzbroj. Její obvyklé složení představovaly dva až tři 76mm kanóny, šest až sedm 37mm kanónů a čtyři až osm 12,7mm kulometů. Na přeživších torpédoborcích byl rovněž instalován ASDIC a další elektronika získaná od Spojenců na základě zákona o půjčce a pronájmu.[1]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soobrazitelny class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 331. (anglicky) 
  2. ↑ STOROZHEVOY destroyers (project 7U) (1940 - 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Storoževoj&oldid=22802564“