Třída Beograd
Třída Beograd byla třída torpédoborců jugoslávského královského námořnictva konstrukčně vycházející z francouzského typu Simoun.[1] Jeden torpédoborec byl potopen při okupaci Jugoslávie. Zbylé dva byly ukořištěny a potopeny v dalším průběhu války.
| Třída Beograd | |
|---|---|
,_jugoslawische_Schiffe.jpg) Torpédoborce Dubrovnik a Beograd po okupaci země | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Jugoslávské královské námořnictvo Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | Dubrovnik |
| Nástupce | Split |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1210 t (standardní) 1655 t (plný) |
| Délka | 98 m |
| Šířka | 9,5 m |
| Ponor | 3,18 m |
| Pohon | 2 par. turbíny, 3 kotle 40 000 shp |
| Rychlost | 38 uzlů |
| Posádka | 145 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (4×1) 4× 40mm kanón (2×2) 2× 15mm kulomet (2×1) 6× 550mm torpédomet (2×3) 30 min |
Pozadí vzniku editovat
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy pojmenované po hlavních městech Srbska, Chorvatska a Slovinska Beograd, Ljublana a Zagreb. Plavidla byla objednána v roce 1936.[2] Zatímco první byl postaven ve francouzské loděnici Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire[3], zbylé dva postavila domácí loděnice Jadranska Brodogradilista ve Splitu. Na vodu byly spuštěny v letech 1937–1938 a do služby byly přijaty v roce 1939.[2]
Konstrukce editovat
Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny Škoda v jednohlavňových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, šest 15mm kulometů a dva trojhlavňové 550mm torpédomety. Loď mohla nést až 30 min. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny Parsons a tři kotle Yarrow. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.[1] Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[2]
Operační služba editovat
Služba plavidel v jugoslávském námořnictvu skončila kvůli okupaci země v dubnu 1941.[1] Beograd dne 6. dubna 1941 poškodily německé střemhlavé bombarédry a dne 17. dubna 1941 jej Itaové ukořistili v Kotoru. Ve stejný den Zagreb vyhodila do vzduchu vlastní posádka a torpédoborec Ljublana byl rovněž ukořistěn Italy. Itálie oba získané torpédoborce zařadila do královského námořnictva jako Sebenico a Lubiana.[2] Modifikovanou výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, jeden 37mm kanón, pět 20mm kanónů a šest 533mm torpédometů. Torpédoborec Lubiana dne 1. dubna 1943 ztroskotal na pobřeží Tunisu.[4]
Po italské kapitulaci Sebenico dne 11. září 1943 ukořistili Němci.[4] Kriegsmarine jej do služby zařadila jako TA 43.[3] Loď byla potopena vlastní posádkou dne 1. května 1945 poblíž Terstu.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 167.
- ↑ a b c d e YUGOSLAVIAN NAVY (YUGOSLAVIA) [online]. Navypedia.org [cit. 2015-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b TA43 [online]. German-navy.de [cit. 2015-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b [Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 180.]
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.