Dubrovnik (1931)

jugoslávský torpédoborec, samostatná jednotka

Dubrovnik byl torpédoborec jugoslávského královského námořnictva. Sloužil jako vůdčí loď torpédoborců a patřil k největším plavidlům své kategorie.[2] Měl být první lodí své třídy, kvůli hospodářské krizi však zůstal osamocen.[1] V průběhu druhé světové války byl torpédoborec ukořistěn Itálii a později Německem. Potopen byl v dubnu 1945.

Dubrovnik
Dubrovnik
Základní údaje
Vlajka
Typtorpédoborec
Zahájení stavby10. října 1930
Spuštěna na vodu10. října 1931
Uvedena do služby1932
Osudpotopen 1945
Následovníktřída Beograd
Takticko-technická data
Výtlak1880 t (standardní)[1]
Délka113,2 m
Šířka10,67 m
Ponor3,58 m
Pohon3 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
48 000 shp
Palivo470 t
Rychlost37 uzlů
Posádka220
Výzbroj4× 140mm kanón (4×1)
2× 84mm kanón (2×1)
6× 40mm kanón (2×2, 2×1)
2× 15mm kulomet (2×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače, 2 skluzavky
40 min

Pozadí vzniku

editovat
 
Dubrovnik v roce 1936

Torpédoborec postavila britská loděnice Yarrow ShipbuildersGlasgow. Trup byl na vodu spuštěn 10. října 1931 a do služby byl nasazen v roce 1932.[2]

Konstrukce

editovat

Kompletní hlavňovou výzbroj plavidla dodala československá zbrojovka Škoda. Výzbroj tvořily čtyři 140mm kanóny v jednohlavňových věžích, dva 84mm kanóny, šest 40mm kanónů, dva 15mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Loď mohla nést až 40 min. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 48 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.[2]

Operační služba

editovat
 
Král Alexandr I. na palubě torpédoborce Dubrovnik, říjen 1934
 
Italský torpédoborec Premuda (ex Dubrovnik)

V říjnu 1934 Dubrovnik přepravil jugoslávského krále Alexandra I. na státní návštěvu do Marseille, kde byl zavražděn. Následně torpédoborec převezl královy ostatky zpět do Jugoslávie.[1]

Po okupaci Jugoslávie v dubnu 1941 plavidlo získalo italské námořnictvo, které jej přejmenovalo na Premuda. Italové plavidlo pro své potřeby upravili. Hlavní kanóny a torpédomety zůstaly beze změny, sekundární výzbroj nově tvořil jeden 102mm kanón (později nahrazen dvěma 37mm kanóny), dva 37mm kanóny a čtyři 20mm kanóny.[2]

Po italské kapitulaci torpédoborec v Janově dne 8. září 1943 obsadili Němci. Nechali jej přestavět k navádění nočních stíhačů. Roku 1944 Kriegsmarine loď zařadila do služby pod označením TA 32. K tomu sloužily radary Würzburg a Freya. Výrazně byla změněna výzbroj plavidla, nyní ve složení čtyři 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny, třicet šest 20mm kanónů a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. Torpédoborec se konce války nedočkal, neboť byl 24. dubna 1945 potopen v Janově.[2]

Reference

editovat
  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 357. (anglicky) 
  2. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 167. 

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • FREIVOGEL, Zvonimir. From Glasgow to Genoa under three flags – the Yugoslav flotilla leader Dubrovnik. In: CHERKASOV, Aleksandr. Voennyi Sbornik. Sochi: Academic Publishing House Researcher, 2014. Dostupné online. ISSN 2309-6322. DOI 10.13187. Svazek 2. S. 83 až 88. (anglicky) Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat