Otevřít hlavní menu

Franz Stephan Rautenstrauch (26. července 1734, Blottendorf, dnes Polevsko u Nového Boru30. září 1785, Eger, Maďarsko), rakouský římskokatolický kněz, profesor kanonického práva, filozofie a teologie.

Stephan Rautenstrauch
Narození 26. července 1734
Úmrtí 30. září 1785 (ve věku 51 let)
Povolání pedagog
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Od roku 1773 opat břevnovsko-broumovského kláštera (51. břevnovský opat). 1774 jmenován studijním ředitelem teologické fakulty v Praze, později ve Vídni.

Navrhl a prosadil reformy ve studiu bohosloví s důrazem na práci s hebrejskými a řeckými originály a praktickou pastoraci. Spis: Neue allerhöchste Instruction für alle theologischen Facultäten in den kaiserlich-königlichen Erblanden (Nové nejvyšší nařízení pro veškeré teologické fakulty v c. k. dědičných zemích, Vídeň, 1776). Podle Rautenstrauchova návrhu byly v habsburské monarchii od roku 1783 pro jednotnou výuku kněží zřizovány generální semináře (mimo jiné v Praze a v Olomouci).

"Náležel k hlavním sloupům církevní politiky cís. Josefa II. Již jako učitel kleriků svého kláštera se dostal ve spor s pražským arcibiskupem Antonínem Petrem Příchovským, když r. 1769 vydal v duchu Febroniově spis „Prolegomena in ius ecclestiasticum“. Pohnán byv před soud konsistoře, byl odsouzen a opatu jeho se dostalo důtky. Ale spis Rautenstrauchův prostřednictvím van Swietenovým se dostal do rukou Marie Teresie, která, něvědouc o odsouzení, vyznamenala spisovatele zlatou medailí, a arcibiskupu Příchovskému uloženo, aby před konsistoří odevzdal mu vyznamenání a pochválil opata, že pečuje o studium teologické. Po smrti opatově r. 1773 jmenován byl jeho nástupcem. Roku 1774 povýšen na doktora bohosloví a ustanoven za direktora teologické fakulty pražské. Ale již roku 1775 povolán byl do Vídně, kde se stal předsedou duchovní komisse dvorské, a v úřadě tom si získal velké zásluhy o větší vzdělání kleriků světských i duchovních, a za Josefa II. přední měl účast o zřízení škol theologických." (Denis, Arnošt: Čechy po Bílé Hoře, přel. Jindřich Vančura, II. vydání, I. díl, kniha III. (Osvícený despotism), Matice Llidu, Praha 1911, s. 192n)

Rautenstrauch byl přesvědčeným stoupencem josefinských reforem, které viděly v církvi služebníka osvícenského státu, a patřil k nejbližším císařovým rádcům. Mimo jiné propagoval raabizaci – na benediktinském panství Kladno nechal založit dvě nové vsi Rozdělov a Štěpánov.

Z dalších spisů:

  • Institutiones juris ecclesiastici (Základy církevního práva, Praha, 1768),
  • Anleitung der systematisch-dogmatischen Theologie (Úvod do systematicko-dogmatické teologie, Vídeň, 1774),
  • Synopsis Juris Publici et Privatae (Přehled veřejného a soukromého práva, Vídeň, 1776).

Externí odkazyEditovat