Stará sněmovna

historická budova Pražského hradu

Stará sněmovna je místnost ve Starém královském paláci Pražského hradu, v níž zasedal Český zemský sněm (Zemský sněm Království českého).

Stará sněmovna
Stará sněmovna ve Starém královském paláci na Pražském hradě, původní sídlo českého sněmu. Později sněm zasedal v Thunovském paláci.
Stará sněmovna ve Starém královském paláci na Pražském hradě, původní sídlo českého sněmu. Později sněm zasedal v Thunovském paláci.
Poloha
AdresaHradčany, Země Koruny českéZemě Koruny české Země Koruny české
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Jednání ve Staré sněmovně v roce 1564 za přítomnosti krále Maxmiliána.

Král Vladislav II. Jagellonský nechal vystavět pozdně gotický Vladislavský sál, k jehož východní části severní stěny přiléhá dvojité křídlo. Vpravo je portál do Staré sněmovny s emporou. Po velkém požáru v roce 1541 byl prostor sněmovny byl v letech 1559–1563 nově zaklenut Bonifácem Wolmutem.

V levé části místnosti je velký dvojitý renesanční portál. Jeho levý vchod vede do místnosti desk zemských, kde byly uchovávány po jejich obnovení po velkém požáru. Pravý vchod vede na Jezdecké schody z doby Přemysla Otakara II., jimiž byl zajištěn přístup pro rytíře na koních z Jiřského náměstí.

Po zvolení Vladislava II. českým králem bylo v roce 1500 v zemském sněmu schváleno Vladislavské zřízení zemské považované za nejstarší písemnou českou ústavu, jež českým pánům zajistilo značný podíl na řízení země.[1]

V roce 1848 byl zemský sněm rozpuštěn. Teprve roku 1861 byl zvolen nový zemský sněm, který měl své sídlo v Thunovském paláci na Malé Straně, který byl pro tento účel roku adaptován[2] a stará sněmovna přestala sloužit tomuto účelu.

Současná výzdobaEditovat

Na stěnách visí portréty habsburských a habsbursko-lotrinských panovníků Marie Terezie (1740–1780) a jejího manžela Františka I. Lotrinského, jejích synů Josefa II. (1780–1790) a Leopolda II. (1790–1792) a jejího vnuka Františka II./I. (1792–1835).

ReferenceEditovat

  1. Eila Hassenpflug-Elzholz: Böhmen und die böhmischen Stände in der Zeit des beginnenden Zentralismus. Eine Strukturanalyse der böhmischen Adelsnation um die Mitte des 18. Jahrhunderts. Nakl. Oldenbourg, Mnichov 1982, ISBN 3-486-44491-3, Str. 437.
  2. Otto Urban: Die Landtage der böhmischen Länder: Der böhmische Landtag. In: Helmut Rumpler, Peter Urbanitsch (Hrsg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Svazek VII: Verfassung und Parlamentarismus, 2. sbírka: Die regionalen Repräsentativkörperschaften. Nakl. Rakouské akademie věd, Vídeň 2000, ISBN 3-7001-2871-1, Str. 1991-2055, zde str. 1995ff.

Externí odkazyEditovat