Otevřít hlavní menu

Stanislao Cannizzaro

Stanislao Canizzaro (13. července 1826 Palermo, Itálie10. května 1910 Řím) byl italský chemik, známý hlavně objevem disproporční reakce aromatických aldehydů v zásaditém prostředí, která byla po něm i pojmenována jako Cannizzarova reakce.

Stanislao Cannizzaro
Cannizzaro Stanislao.jpg
Narození 13. července 1826
Palermo
Úmrtí 10. května 1910 (ve věku 83 let)
Řím, Italské královstvíItalské království Italské království
Alma mater Universita v Palermu
Zaměstnavatelé Universita v Palermu
Janovská univerzita
Univerzita v Pise
Univerzita La Sapienza
Neapolská univerzita Fridricha II.
Ocenění Faraday Lectureship Prize (1872)
Copleyho medaile (1891)
zahraniční člen Královské společnosti
Funkce člen italského senátu
Senátor Italského království
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Palermu na Sicílii. V roce 1841 začal studovat medicínu, ale po krátkém čase se přeorientoval na chemii. V letech 18461847 byl asistentem Raffaele Piria, profesora chemie v Pise a později v Turíně.

Během revolučního roku 1848 byl důstojníkem dělostřelectva v Messině, po porážce povstalců uprchl do Francie, nejdříve do Marseille, v říjnu 1849 přišel do Paříže. Zde začal znovu pracovat v laboratoři Michela Chevreula. V roce 1851 syntetizoval kyanamid z amoniaku a kyanchloridu v éterickém prostředí. Ve stejném roce mu bylo nabídnuto místo profesora fyzikální chemie v Alessandrii, kde objevil, že aromatické aldehydy se v alkoholickém roztoku hydroxidu draselného rozkládají na příslušnou kyselinu a alkohol. Tato reakce dostala pojmenování po něm jako Cannizzarova reakce.

V roce 1855 se stal profesorem chemie na univerzitě v Janově, později v Pise, Neapoli a nakonec v rodném Palermu. Tam strávil několik let studiem aromatických sloučenin a aminů až mu nakonec v roce 1871 bylo nabídnuto místo vedoucího oddělení chemie na univerzitě v Římě, které přijal. Ve stejném roce se stal i členem italského senátu.

Kromě prací v organické chemii se věnoval i fyzikální chemii, kde v publikaci z roku 1858 (Sunt di un corso di Filosofia chimica) rozpracoval teorie Amadea Avogadra ohledně vztahu mezi atomovými hmotnostmi prvků a molekulovými hmotnostmi jejich sloučenin. Za tuto publikaci mu byla v roce 1891 Královskou společností udělena Copleyho medaile. Také jí otevřel cestu k objevu Periodické tabulky prvků.

OdkazyEditovat