Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě je nejstarší uměleckoprůmyslovou sklářskou školou založenou po vzniku Československé republiky. Vznikla roku 1920 na zelené louce[1] ve městě, kde byla pouze tradice domácí výroby, aby vychovala nové umělecké skláře i techniky pro domácí sklářský průmysl. Škola se v průběhu let stala nejkomplexnějším sklářským výchovným zařízením na světě.[2] a soustřeďuje ve svém okolí významnou sklářskou výrobu. Prvním ředitelem školy v letech 1924-1948 byl Alois Metelák. Nejvýznamnějším žákem a později i ředitelem školy byl Stanislav Libenský, v 90. letech Pavel Ježek a po něm Zdeňka Laštovičková.
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod | |
---|---|
Informace | |
Zkratka | SUPŠ sklářská |
Právní forma | příspěvková organizace |
Zřizovatel | Liberecký kraj |
Datum založení | 1920 |
Zaměstnanci | |
Ředitel | Mgr.A. Jan Hásek |
Zástupce | Mgr. Dana Kubáčková |
Poloha | |
Město | Železný Brod |
Adresa | Smetanovo zátiší 470, 468 22 Železný Brod |
Zeměpisné souřadnice | 50°38′33,25″ s. š., 15°15′5,94″ v. d. |
Identifikátory | |
IČO | 60252766 (VR) |
REDIZO | 600010422 |
Oficiální web | https://www.supss.cz/ |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie školy
editovat1920–1948
editovatV oblasti Železného Brodu měla tradici domácí výroba skleněných perel, bižuterie a skleněných figurek, broušení a řezání drahých kamenů a skla a malba na skle. Místní činitelé v Železném Brodě usilovali o zřízení školy už od roku 1905,[3] ale naráželi na odpor místních německých podnikatelů a školu se podařilo založit až po vzniku Československé republiky. Na území republiky zůstalo 92 % sklářského průmyslu bývalého Rakousko-Uherska.[4] Škola zpočátku neměla vlastní budovu ani program výuky a vyučovalo se v náhradních prostorách.[5] Díky Jaroslavu Brychtovi zde vzniklo nové odvětví – vinuté, foukané a hutní skleněné figurky, poprvé oceněné roku 1925 na mezinárodní výstavě v Paříži.[6] Absolventi školy založili nové sklářské firmy a ateliéry v okolí a v budově školy pořádali každoroční výstavy skla. V polovině 20. let založili Pobočku Svazu československého díla.[7] Během 30. let se díky škole stal Železný Brod centrem moderní sklářské výroby.[8]
Státní odborná škola sklářsko-obchodní byla založena roku 1920 a byla dvouletá, od roku 1922 tříletá. Měla šest oborů: Zdobení skla malbou a leptáním, Mačkání vinutí a foukání drobného skla, Rytí skla, Broušení skla, Bižuterie, pasířství a výroba forem, v dívčím oddělení se vyučovalo užití skleněných perel a korálků ve spojení s textilem, dřevem, kovem a kůží. Během existence školy si průmyslová výroba vynutila výchovu výtvarníků hutního skla a návrhářů lisovaného skla. Nedílnou součástí výuky byly sklářské technologie.[9]
Prvním správcem školy byl ředitel turnovské školy Antonín Karč a po něm Josef Jirouš, jmenovaný Ministerstvem kultury a osvěty. Roku 1920 byl vyhlášen konkurs na místa učitelů, do kterého se přihlásil na doporučení svého profesora Bohumila Kafky i sochař Jaroslav Brychta. Ten neměl žádné předchozí zkušenosti se sklem a teprve se seznamoval se sklářskou technikou v Kamenickém Šenově a později v duryňské Lausche.[10] V letech 1921–1923 vytvořil první drátkové figurky z ručně zhotovených skleněných perlí.[11] Škola neměla zpočátku vlastní dílny a vyučovala především kresbu a modelování. Pracovala se sklem, které jí věnovaly některé sklárny a modelování skla se učilo mačkáním v kleštích nebo u sklářského kahanu. Teprve v roce 1921 získala 4 stroje pro rytí skla a jako učitele rytce kamenů Bohumila Vele. Jednotlivé obory se vyprofilovaly až ve druhé polovině 20. let.[12]
Město rozhodlo o stavbě budovy školy roku 2021 a za cenu zadlužení ji dokončilo v letech 1924–1925.[13] Škola měla v přízemí místnost pro sklářské pece, cizelovnu, pasírnu, strojovnu, sklad skla a dílny pro vinutí skla, v prvním patře brusírnu, rytebnu, malírnu, a dílnu pro výrobu z perliček, laboratoř, tři učebny, archiv, knihovnu, temnou komoru, muzeum a výstavní sál, v podkroví modelovnu, rysovnu, kreslírnu, sál modelů a sál sbírek. Z liberecké německé uměleckoprůmyslové školy získala kolekci 150 sádrových modelů a získala rovněž část Sachsovy sbírky historického skla a bižuterie.[14] Ve škole se vyučovala malba na skle a od přelomu let 1926/1927 také leptání a matování skla, od roku 1933 pískování skla, od roku 1936 zasklívání barevného skla do olova a od roku 1937 výroba kovových forem.[15]
Prvním ředitelem školy byl roku 1924 jmenován arch. Alois Metelák, který byl žákem F. Kysely a J. Plečnika a předtím v letech 1920–1924 učil na odborných školách v Litomyšli a Mladé Boleslavi.[8] Od počátku byl škole velkou oporou oborový přednosta odborných a průmyslových škol na Ministerstvu školství Alis Pižl.[16] Členy učitelského sboru byli kromě Jaroslava Brychty, brusič skla Jaroslav Pipek, grafik Zdeněk Juna nebo rytec a glyptik Ladislav Přenosil.[9] Alois Metelák navrhoval tvary a dekory broušeného skla (realizace Jaroslav Pipek) a v krátké době se mu podařilo úroveň školy významně pozdvihnout. Do nové budovy školy se přestěhoval také Pojizerský průmyslový a vývozní ústav (zal. 1922), který se soustředil na propagaci železnobrodského uměleckého skla doma i v zahraničí a od roku 1929 do roku 1939 vydával časopis Sklo a bijouterie.[10] Roku 1927 založili místní podnikatelé Spolek absolventů školy a přebírali a vyráběli některé vzory. Škola získala zakázky od Libochovických skláren (lisované sklo), Prazdroje nebo firmy Baťa ve Zlíně.[17]
Již v roce 1925 se škola prosadila v zahraničí, když na Světové výstavě uměleckoprůmyslových výrobků v Paříži obdržela Grand prix za Brychtovy figurky (soubory Skleněný ráj, Habešané)[18] a šest dalších cen. Škola vyhlašovala dvakrát v roce soutěž o nejlepší návrhy skla a vítěze odměňovala. Na výstavě Soudobé výtvarné kultury ČSR v Brně roku 1928, konané k výročí založení republiky, vystavila 500 exponátů. V letech 1929/1930 byly odhaleny dvě sochy na průčelí Sokolovny (Jaroslav Brychta) a před budovou socha T.G. Masaryka (F. Bílek, Alois Metelák).[19][20] Roku 1930 se k 10. výročí školy v Železném Brodě konala velkolepá Jubilejní výstava československého skla a bižuterie, kterou shlédlo asi 155 000 návštěvníků a měla recenze i v zahraničním tisku.[21] Alois Metelák navrhl výstavní pavilony a 18 prodejních stánků.[22]Před školou byla odhalena pískovcová socha skláře od Jaroslava Brychty.[23] Na přelomu let 1933/1934 se škola zúčastnila Celostátní výstavy československého skla, kterou zahájil T.G. Masaryk.[24]
Ve 30. letech škola vystavovala ve Stockholmu, Malmö, Strassburku, Bernu, St Gallenu, Winterthuru (1931), Poznani, několika městech v USA (1933), Amsterdamu, Belfastu, Dublinu (1934), Bruselu, Moskvě (1935), Milánu, Utrechtu (1936), Paříži, Jeruzalémě a 14 městech v Indonésii (1937). Ve 30. letech zakládali na Železnobrodsku své podniky první absolventi školy, ale v době vrcholící hospodářské krize zde nevznikla žádná sklářská huť a škola byla závislá na sklovině ze skláren v Novém světě (Harrach), Polubném (Riedl), Kamenickém Šenově (bratří Jílkové), Nižboru (Rückl) a Poděbrad (Inwald). Škola významně ovlivnila i kulturní život ve městě. Na stráni nad školou vznikla čtvrť funkcionalistických vil Spořilov podle projektu Aloise Meteláka.[25] Roku 1932 se změnil název školy na Státní československá odborná sklářsko-obchodní škola v Železném Brodě, aby se odlišila od německých škol v Boru, Kamenickém Šenově a Jablonci.[24] Od roku 1931 do roku 1941 pořádala škola každoroční výstavy skla.[26]
Roku 1939 se po vyhlášení Protektorátu škola nemohla zúčastnit Světové výstavy v New Yorku (neoficiálně vystaveny jen Brychtovy figurky, které se podařilo odeslat roku 1938), ale na na IX Trienále v Miláně (1939) získala Grand prix a pět dalších ocenění.[27] Význam školy stoupl před válkou, kdy se na Železnobrodsko přestěhovali židovští obchodníci a výrobci skla z pohraničí[28] a v letech 1939–1945, kdy byla jedinou sklářskou průmyslovou školou na českém území.[3] V produkci školy dominovaly české motivy figurek (České pohádky, Česká města), výbrusy, lept i malby na skle, rytí kovových forem a mozaikářství a žáci byli připravováni na poválečnou obnovu sklářského průmyslu.[29] Za války škola obtížně získávala polotovary pro další zpracování a Jaroslav Brychta zde v první polovině 40. let učinil první pokusy s tavením (slinováním) skleněného odpadu v sádrových formičkách.[30] Alois Metelák se zastával učitelů, kteří měli být propuštěni (Brychta, Kirchner), žáků, odvedených na nucené práce nebo absolventů, kteří se ucházeli o přijetí na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.[31] Roku 1944 obsadila školu německá armáda.[27] Po válce probíhaly snahy o školskou reformu a Alois Metelák se stal předsedou Komise pro reformu odborného sklářského školství při Československé sklářské a keramické společnosti.[32]
1948–1989
editovatRoku 1948 byl po komunistickém převratu odvolán ředitel Alois Metelák a vedení školy převzal roku 1950 Jaroslav Brychta. Předsedou kádrovací komise, která ředitele odvolala byl dílenský učitel Petr Patřičný. Škola byla přeměněna na čtyřletou Vyšší průmyslovou školu s maturitou. Brychtovy figurky oživili v animovaném filmu scenárista Karel Baroch a režisér Karel Zeman (1946, 1951).[29]
Železnobrodské sklárny a ateliéry byly po roce 1948 vyvlastněny a sloučeny do národního podniku Železnobrodské sklo.[33] Roku 1950 zřídil n.p. Železnobrodské sklo ve škole své vývojové středisko, jehož vedoucím se stal Václav Plátek. V Praze se konala výstava Železnobrodské sklo 1920–1950. Jaroslav Brychta založil technicko-výtvarné středisko, kde našli přechodně zaměstnání pedagogové ze zrušených škol v Kamenickém Šenově, Novém Boru a Jablonci nad Nisou.[34] Krátce zde působil odvolaný ředitel jablonecké SUPŠ Josef Durych. Od roku 1951 ve škole pracovali René Roubíček (v roce 1950 přerdseda maturitní komise), Alois Hásek, Josef Khýn, Václav Pokorný a Ladislav Havlas. Další existenci školy v Železném Brodě uhájil národní podnik Železnobrodské sklo s argumentem, že potřebuje kvalifikované sklářské odborníky do výroby. Byl zřízeno oddělení technického skla a výroby teploměrů (1949)[35] a zaveden učňovský obor foukač technického skla. Železnobrodský podnik technického skla byl roku 1953 transformován v n.p. Technosklo, později Sklárny Kavalier.[9] Škola realizovala i externí zakázky, např. vitráže podle návrhů Toyen (1946) nebo Adrieny Šimotové (1950) a dárkové předměty na žádost města nebo zřizovatele – Min. kultury a osvěty.[36]
Jaroslav Brychta dohodl s n.p. ŽBS roku 1949 instalaci nové pece a pověřil Jana Černého, aby pokračoval v práci s taveným sklem. První zkušenosti u Černého získal také Stanislav Libenský. Škola nabídla své dílny a zařízení studentům pražské VŠUP. Roku 1952 jako úlitbu režimu založil Brychta ve škole Výtvarné středisko pro stavby socialismu a získal arch. Krohu pro záměr využít sklo v nové architektuře.[37] V letech 1952–1954 byl ředitelem školy rytec Karel Hrodek, který přišel ze zrušené školy v Novém Boru, od roku 1954 prof. Stanislav Libenský, který zavedl obor tavená skleněná plastika. Zároveň byla otevřena druhá větev školy zaměřená na chemii a technologii výroby skla.[38] Škola se díky tomu stala nejkomplexnějším sklářským výchovným zařízením na světě.[2] Od roku 1955 vznikl obor sklobetonové vitráže s prvky taveného skla a roku 1956 byla konečně zprovozněna přímo v budově školy sklářská huť.[39] Miloslav Klinger zde vytvořil první užitkové předměty a figurální plastiky.[40] Libenský se snažil odčinit křivdu spáchanou roku 1948 na řediteli A. Metelákovi a roku 1960 ho přizval k organizaci jubilejní výstavy školy a jako čestného hosta na vernisáži.[41] Výtvarníci školy byli ocenění na Expo 58 v Bruselu, roku 1959 vystavovali v New Yorku a v Moskvě a roku 1960 na Milánském trienále. Roku 1961 byl zrušen obor skleněné mozaiky pro malé uplatnění absolventů. Obor tavené skleněné plastiky zůstal zachován pouze ve vývojovém oddělení n.p. ŽBS.[9]
Roku 1963 Stanislav Libenský odešel učit na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a ředitelem školy se stal Miloslav Klinger, který zavedl a řídil obor hutnického tvarování skla. V letech 1965-1966 byl ředitelem školy Vladimír Linka, v letech 1966–1970 byl ředitelem Božetěch Medek a po něm do roku 1975 Josef Frendlovský. Roku 1967 se pedagogové školy zúčastnili Světové výstavy v Montrealu. Byla zahájena stavba nového traktu školy s hutí a přednáškovým a výstavním sálem.[9]
Po srpnové okupaci roku 1968 proběhly čistky a z KSČ byli vyloučeni Novotný, Šimek, Novák a Božetěch Medek byl dokonce roku 1970 ze školy propuštěn. Hlavním kádrem a zástupcem ředitele se stal předseda normalizační KSČ ve škole Ladislav Korda. Byla omezena tvůrčí svoboda pedagogů a pro přijetí nových studentů byla hlavním kritériem politická angažovanost rodičů. Byla také zavedena směrná čísla podle krajů, která zůstala platná až do 80. let a diskriminovala děti místních zaměstnanců ve sklářství.[42] Roku 1970 se na škole vyučovaly obory: Tvorba skleněných figurek, Vzorkařství skleněné bižuterie, Broušení a vzorování broušeného skla, Rytí skla, Hutnické tvarování skla, Tvarování, malování a leptání skla, Modelování lisovaného skla a zhotovování forem.[9] Miroslav Plátek, od roku 1950 výtvarník n.p. Železnobrodské sklo, se stal pedagogem školy roku 1969 a od roku 1975 do roku 1983 byl ředitelem školy.[43] Po něm převzal vedení školy do roku 1990 Josef Adamička.[44]
po roce 1989
editovatPo roce 1989 vydává škola s pětiletou periodou katalog. V letech 1990–1999 byl ředitelem Pavel Ježek, který se zasloužil o rozvoj a přestavbu historické budovy školy s novými ateliéry v podkroví. Zmodernizoval a zachránil také školní huť a pořídil první výkonný školní počítač.[45][46] Roku 2001 byla dokončena přístavba školy s laboratořemi a tělocvičnou.[47] Škola připravuje individuální studijní programy pro zahraniční studenty a od roku 2002 pořádá výměnné studijní stáže se sklářskou školou v německém Zwieselu.[48] Od roku 2007 byl otevřen obor Aplikovaná chemie a od roku 2009 obor Produktový design. Po roce 2010 jsou součástí výuky výpočetní technika, interaktivní tabule, videoprojekce nebo 3D modelování. Hlavním cílem je výchova kvalifikovaných sklářských řemeslníků, technologů, techniků, průmyslových návrhářů a příprava sklářských výtvarníků ke studiu na vysoké škole.[49]
Škola spolupracuje s firmami Detesk, Ornela, ŽBS, Swarovski, Preciosa, Jablonex, Moser ad.,[47] v zahraničí např. se studiem Grand Crystal na Tchaj-wanu. Je spolupořadatelem Sympozií uměleckých škol Libereckého kraje, pro která poskytla svou huť a dílny.[50] Léty ověřený a propracovaný systém výuky, který se svou strukturou blíží vysokoškolskému, zahrnuje kurs dějin umění, kreslení podle modelu i v plenéru, dějiny skla i technologií jeho výroby, chemii, fyziku a matematiku. Oddělení Sklo v architektuře v podniku Železnobrodské sklo obnovilo výuku tavení skla ve formě. Navíc je v okolí školy řada sklářských firem, které se tavenou plastikou zabývají. Zůstalo zachováno zvláštní specifikum školy – výroba skleněných figurek, kterou škola navazuje na průkopnickou práci Viléma Dostrašila ze 60.–80. let. Oddělení šperku často spolupracuje na konkrétních zadáních výrobců bižuterie.[46] V oddělení sklářských forem se uplatňuje počítačové 3D modelování, ale pokračuje i výroba drobných kovových předmětů – odznaků nebo raznic pro bižuterní průmysl.[51]
Ceny
editovat- 1925 Grand prix, Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes, Paříž
- 1935 Dvě Grand prix, Světová výstava v Bruselu
- 1936 Čestné uznání, Milánské trienále
- 1937 kolektivní Velká cena za sklářskou expozici, Paříž
- 1939 Velká cena, Milánské trienále
- 1957 Stříbrná medaile, XI. Milánské trienále (Jan Novotný)
- 1958 Grand prix, Světová výstava Brusel (S. Libenský, J. Brychtová), Stříbrná medaile (Stanislav Libenský, Miloslav Klinger)
- 1967 Zlatá medaile, Mezinárodní veletrh uměleckoprůmyslové tvorby v Mnichově (Ivo Burian, šperky z kamenů)
- 1968 Zlatá medaile, Mezinárodní výstava bižuterie Jablonec nad Nisou (Ivo Burian, šperky z kamenů)
- Studenti školy získali řadu ocenění v soutěžích Studentský design, Talente, For habitat nebo Mistr křišťálu (pořádá Preciosa)[52]
Pedagogové (výběr)
editovat- 1920 Jaroslav Brychta, Bedřich Jelínek
- 1921 Bohumil Vele (rytectví skla)
- 1922 Ladislav Přenosil (rytectví skla, propuštěn roku 1941 na příkaz německé moci jako bývalý legionář, další úvazek 1945–1958, modelování a kreslení)
- 1925 Zdeněk Juna (malířské oddělení), Oldřich Žák (pasířství, skl. mozaika)
- 1937 Viktor Kirchner (kovové formy)
- 1938 Božetěch Medek (rytí skla, 1966–1970 ředitel školy), Miloslav Janků (propuštěn z politických důvodů po komunistickém převratu roku 1951)[34], Bohumil Hron (zasklívání do olova)
- 1942 Břetislav Novák starší (broušení skla)
- 1946 Josef Frendlovský (rytí forem, lisované sklo, 1970–1975 ředitel školy)
- 1947 Miloslav Klinger (hutní sklo, 1963–1966 ředitel školy)), Jan Černý (sochař, tavené sklo, roku 1948 místopředseda akčního výboru, který odvolal ředitele Meteláka)[32]
- 1951 René Roubíček, Alois Hásek, Josef Khýn, Václav Pokorný, Ladislav Havlas
- 1954–1973 Stanislav Libenský (tavené sklo)
- 1957 Jan Novotný (malba a leptání skla)
- 1958 Bohumil Čabla (tvarování, malování a leptání skla)
- 1961 Vladimír Linka (broušení skla)
- 1962 ing. Josef Petráš (chemie a technologie)
- 1963 Vilém Dostrašil (skl. figurky), znovu 1996–1997
- 1964 František Švec, sklářský mistr z Harrachova
- 1966 Ivo Burian (bižuterie)
- 1968 Pavel Ježek (hutní tvarování skla, 1990–1999 ředitel školy)
- 1969 Ladislav Oliva, Miroslav Plátek (rytí skla, 1975–1983 ředitel školy)
- 1970 Ladislav Korda (malíř) – předseda KSČ a zástupce ředitele
- 1972 Josef Typlt (bižuterie)
- 1975 František Novák (rytí skla)
- 1983 Josef Adamička (občanská nauka, do roku 1990 ředitel školy))
- 1984 Markéta Šílená (rytí kovů)
- 1985 Zdeňka Laštovičková (šperk, design, 2000–2015 ředitelka školy)
- 1986 Ladislav Mlčoch (modelování lisovaného skla), Libuše Hlubučková
- 1991 Rony Plesl, Břetislav Novák (broušení a vzorování skla)
- 1994 ing. Michal Janus (počítačová grafika)
- 1997 Jan Hásek (šperk, glyptika, medaile, ředitel školy)
- 2000 Anna Polanská (modelování a broušení skla), Martin Hlubuček (bižuterie), Michal Machat (hutní tvarování skla)
- 2003 Libor Doležal (rytí skla)
- 2004 Jiří Šolc (počítačová grafika)
Absolventi (výběr)
editovat- Alois Hásek (1921–1924)
- Stanislav Halama (jeden z prvních absolventů, 1925–1928 výpomocný učitel školy, od r. 1930 výrobce a vývozce skl. figurek)
- Rudolf Hloušek (1930 založil závod na umělecké zpracování skla, zaměstnával až 40 brusičů)
- Josef Kleinert (žák J. Brychty, od roku 1931 výrobce skl. figurek)
- Jiřina Pastrnková (studovala 1927–1930, poté absolvovala UMPRUM, r. 1935 založila firmu Pastrnek v Železném Brodě, zaměstnala absolventy školy).[53]
- Jaroslav Vele (bratr rytce B. Vele, r. 1930 založil jako jeden z prvních v Železném Brodě závod pro rytí a broušení skla)
- Vladimír Linka (1933–1936)
- Břetislav Novák starší (1933–1936)
- Stanislav Libenský (1935–1937)
- Miloslav Klinger (1936–1940)
- Miroslav Plátek (1937–1940)
- Adolf Matura (1938–1940)
- František Zemek (1938–1940)
- Pavel Hlava (1939–1942)
- Vladimír Žahour (1939–1943)
- Miloslav Jágr (1942–1946)
- Marta Taberyová (1945–1946)
- Vladimír Komárek (1945–1946)
- Ladislav Ježek (1945–1948)
- Miloš Hájek (1945–1949)
- Jan Gabrhel (1946–1950)
- Zdeněk Kolářský (1947–1951)
- Jiří Nepasický (1949–1952)
- Luboš Metelák (1949–1953)
- Libuše Hlubučková (1952–1956)
- Jan Schmid (1952–1956)
- Karel Vaňura (1952–1956)
- František Vízner (1953–1956)
- Bohumil Eliáš starší (1954–1957)
- Pavel Ježek (1953–1957)
- Jaroslav Svoboda (1953–1957)
- Zdenka Mašatová (1952–1958)
- Milan Vobruba (1953–1956)
- Eliška Rožátová (1954–1958)
- Zdenka Mašatová (1954–1958)
- Ivo Burian (1955–1959)
- Josef Kochrda (1956–1960)
- Jaroslav Matouš (1956–1960)
- Pavel Werner (1956–1960)
- Jiří Šuhájek (1957–1961)
- Jan Vančura (1957–1961)
- Stanislav Kostka (1958–1960)
- Eliška Stölting (1958–1962)
- Jaroslav Štursa (1958–1962)
- Ivo Rozsypal (1959–1961)
- Ján Zoričák (1959–1963)
- Štěpán Pala (1959–1963)
- Oldřich Plíva (1960–1964)
- Svatopluk Kasalý (1961–1965)
- Aleš Vašíček (1962–1966)
- Pavel Trnka (1963–1967)
- Jiří Jetmar (1965–1970)
- Jan Exnar (1966–1970)
- Blanka Adensamová (1967–1970)
- František Janák (1967–1971)
- Břetislav Novák mladší (1967–1971)
- Jaromír Rybák (1967–1971)
- Milan Handl (1968–1972)
- Vladimíra Klumparová (1969–1973)
- Blanka Matragi (1969–1973?)
- Stanislava Grebeníčková (1970–1974)
- Zdeněk Lhotský (1972–1976)
- Ivana Šrámková Šolcová (1976–1980)
- Ladislav Oliva (1978–1982)
- Rony Plesl (1980–1984)
- Dagmar Šubrtová (1986–1991)
- Pavel Karous (1994–1998)
Reference
editovat- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 14
- ↑ a b Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 85
- ↑ a b Horová A, 1995, s. 794
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 123
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 13–17
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 126
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 31
- ↑ a b Langhamer A, 1999, s. 124
- ↑ a b c d e f Šotola V, 1970
- ↑ a b Langhamer A, 2006, s. 9
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 271
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 19
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 25
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 37
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 50–54
- ↑ Metelák A, 1996, s. 76–77
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 44–45
- ↑ Langhamer A, 2006, s. 11
- ↑ Historické fotografie: Sokolovna Železný Brod
- ↑ Langhamer A, 2006, s. 38
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 145
- ↑ JVS, Železný Brod, in: Jizerská kóta 0428, 1996, s. 70
- ↑ Socha skláře před sklářskou školou v Železném Brodě
- ↑ a b Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 46
- ↑ Langhamer A, 2006, s. 10
- ↑ Alois Metelák, in: Jizerská kóta 0428, 1996, s. 78
- ↑ a b Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 59
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 149
- ↑ a b Langhamer A, 2006, s. 12
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 209
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 64–65
- ↑ a b Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 69
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 161
- ↑ a b Langhamer A, 2006, s. 13
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 79
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 55–56
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 80–83
- ↑ Z. Synková, 1998, s. 12
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 90
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 170
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 87
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 95–97
- ↑ Langhamer A, in: Severočeští výtvarní umělci, 1977
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 244
- ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 97
- ↑ a b Milan Hlaveš, in: 100% sklo, 2010, s. 105
- ↑ a b Laštovičková Z, 2005
- ↑ Martin Hlubuček, in: Laštovičková Z, 2005
- ↑ Laštovičková Z, 2010
- ↑ Milan Hlaveš, in: 100% sklo, 2010, s. 104
- ↑ Milan Hlaveš, in: 100% sklo, 2010, s. 109
- ↑ Laštovičková Z, 2010, s. 47–50
- ↑ Langhamer A, 1999, s. 153–154
Literatura
editovat- Metelák Alois (ed.), Výstava uměleckého skla v Železném Brodě, 1933
- Železnobrodské sklo (40 let sklářské školy), Výtvarná práce 17, 1960, s. 8
- Vratislav Šotola, 50. let Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, SUPŠS v Železném Brodě 1970
- Severočeští výtvarní umělci, text Otakar Votoček, Antonín Langhamer, SČVU v Ústí nad Labem 1977
- Anděla Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění N–Ž, 558 s., Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky 1995, ISBN 80-200-0522-6
- Alois Metelák: Z historie sklářské školy v Železném Brodě (text z r. 1961), in: Jizerská kóta 0428, 1996, s. 76–81
- Z. Synková, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě, Buletin Design centra české republiky 1, 1998, s. 12
- Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě, Ateliér 22, 1999, s. 12
- Antonín Langhamer, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Prštné, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
- Zdeňka Laštovičková, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Železný Brod 2001–2005, SUPŠS Železný Brod 2005
- Antonín Langhamer, Pětaosmdesátiny sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 1–2, 2006, s. 7–15
- Zdeňka Laštovičková, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Železný Brod 2005–2010, SUPŠS Železný Brod 2010
- 100% Sklo, text Antonín Langhamer, Milan Hlaveš, UPM v Praze, SUPŠS Železný Brod 2010, ISBN 978-80-7101-086-9
Externí odkazy
editovat- Oficiální stránky
- Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v informačním systému abART
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod