Oswiu: Porovnání verzí
NČ (budu postupně pokračovat) značka: editace z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 7. 5. 2021, 19:47
Oswiu (též Oswy nebo Oswig; (staroanglicky: Ōswīg) (asi 612 – 15. února 670), byl králem Bernicie od roku 642 a králem Northumbrie od roku 654 až do své smrti. Hrál významnou roli na synodě ve Whitby v roce 664, která nakonec uvedla církev v Northumbrii do souladu s širší katolickou církví.
| Oswiu Northumbrijský | |
|---|---|
| Narození | 612 |
| Úmrtí | 15. února 670 (ve věku 57–58 let) |
| Pohřben | Whitbyjské opatství |
| Potomci | Aldfrith, Alhfrith (Deira), Ælfwine (Deira), Ecgfrith Northumbrijský, Ælfflæd z Whitby, Osthryth a Alhflæd |
| Otec | Æthelfrith |
| Matka | Acha Deirská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oswiu se coby jeden ze synů bernicijského krále Æthelfritha stal králem po smrti svého bratra Oswalda v roce 642. Na rozdíl od Oswalda se Oswiu po většinu své vlády snažil uplatnit svou vládu nad Deirou, druhou základní složkou středověkého království Northumbrie.
Oswiu a jeho bratři byli vychováni v exilu v irském království Dál Riata v současném Skotsku poté, co jejich otce zabil budoucí northumbrijský král Edwin. Z vyhnanství se vrátili po Edwinově smrti v roce 633. Oswiu se stal králem, když jeho bratr, tehdejší northumbrijský král Oswald, padl v bitvě proti mercijskému králi Pendovi. Počáteční fáze Oswiovi vlády byla charakterizována bojem o kontrolu nad Deirou a jeho kontroverzním vztahem s králem Pendou, jeho vrchním pánem.[1] V roce 655 Oswiuovo vojsko v rozhodující vítězné bitvě u Winwaed krále Pendu zabilo. Po bitvě se král Oswiu stal jedním z nejmocnějších vládců v Británii. Zajistil si kontrolu nad Deirou, když ustanovil svého syna Alhfritha coby jejího podkrále,[2] tři roky se ovládal Mercii a vysloužil si uznání coby bretwalda ve velké části Británie.[3]
Oswiu byl oddaným křesťanem, propagoval víru mezi svými poddanými a založil řadu klášterů, včetně opatství v Gillingu a opatství ve Whitby.[4] Byl vychován v keltské křesťanské tradici rozšířené po velké části irského světa, na rozdíl od římskokatolické tradice praktikované jižními anglosaskými královstvími a některými členy deirské šlechty, včetně Oswiuovy manželky, královny Eanflæd. V roce 664 předsedal synodu ve Whitby, na němž duchovní rokovali o obou tradicích. Pomohl vyřešit napětí mezi oběma stranami vyhlášením, že se Northumbrie přikloní římskému ritu.[5] Král Oswiu zemřel v roce 670, jeho nástupcem se stal jeho syn Ecgfrith.[6] Jeho svátek 15. února slaví východní i západní křesťané.[7]
Historický kontext a mládí
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oswiu na anglické Wikipedii.
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 78–79, 105. (anglicky)
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 79. (anglicky)
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 82, 105. (anglicky)
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 48, 80. (anglicky)
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 79, 82. (anglicky)
- ↑ YORKE, Barbara. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England. 1. vyd. London: Routledge, 1990. 236 s. ISBN 0-415-16639-X. S. 82. (anglicky)
- ↑ STANTON, Richard. A menology of England and Wales, or, Brief memorials of the ancient British and English saints arranged according to the calendar, together with the martyrs of the 16th and 17th centuries [online]. London, New York: Bunrs & Oates, 1892 [cit. 2021-05-06]. S. 68. Dostupné online. (anglicky)