Bernicie

historický státní útvar

Bernicie (anglicky: Bernicia, staroanglicky: Bernice, Bryneich, Beornice; latinsky: Bernicia) bylo anglosaské[pozn. 1] království založené kmenem Anglů v 6. století na území současného jihovýchodního Skotska a severovýchodní Anglie. Území anglosaské Bernicie mělo přibližně stejný rozsah jako moderní hrabství Northumberland a Durham v Anglii a Berwickshire a East Lothian ve Skotsku a táhlo se od zálivu Firth of Forth na severu až po řeku Tees na jihu.

Bernicie
Beornice
6. století654 Northumbrie 
geografie
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Subrománská Británie Subrománská Británie
následující:
Northumbrie Northumbrie

Hranice Bernicie se značně rozšířily, když se na počátku 7. století spojila se svým jižním sousedem, královstvím Deira, a vzniklo království Northumbrie.

Britonský BryneichEditovat

 
Y Hen Gogledd neboli „Starý sever“.

EtymologieEditovat

Bernicie se vyskytuje ve starovelšské poezii jako Bryneich nebo Brynaich a v historickém díle Historia Brittonum (§ 61) z 9. století jako Berneich nebo Birneich. S největší pravděpodobností to bylo jméno domorodého britonského[pozn. 2] království, jehož jméno poté přijali anglosaští osadníci a do staroangličtiny přeložili jako Bernice nebo Beornice. Proti tomu hypotéza vykládající tato jména jako britonskou adaptaci dřívější anglosaské formy je považována za méně pravděpodobnou.

Místní jazykové důkazy naznačují trvalou politickou aktivitu v této oblasti před příchodem Anglů. Důležitá anglosaská centra v Bernicii nesou jména britonského původu nebo jsou známá pod britonskými jmény jinde: Bamburgh se v Historii Brittonum nazývá Din Guaire; Dunbar, kde byl kdysi vězněn sv. Wilfrid, představuje Dinbaera; a jméno Coldinghamu udává Bede Ctihodný jako Coludi urbs („město Colud“), kde pravděpodobně „Colud“ představuje britonskou podobu jména hradiště na skalním ostrohu St Abb's Head.[1]

Shodu nepřinesla analýza potenciálního kořenu jména. Nejčastěji citovaná etymologie předběžně navržená anglickým lingvistou Kennethem H. Jacksonem (1909–1991) předkládá význam jako „Země horských průsmyků“ nebo „Země mezer“.[1][2] Dřívější odvozování názvu od kmenového jména Brigantů bylo zamítnuto jako lingvisticky nevhodné.[2][3] V roce 1997 naznačil současný americký historik John T. Koch, že v důsledku anglosaské expanze v průběhu 7. století na tomto území pravděpodobná primární forma *Bernech splynula s původní formou *Brïγent znamenající starou civitas Brigantum.[4]

HistorieEditovat

Britonské království v této oblasti bylo vytvořeno z někdejších jižních zemí Votadinů, pravděpodobně jako součást dělení domnělé „velké severní říše“ britonského vůdce Coela Hena kolem roku 420. Tato severní říše je velšskými učenci označována jako Yr Hen Ogledd, doslovně „Starý sever“. Království mohlo být ovládáno z místa, které se později stalo anglosaským Bamburghem, který se rozhodně ve velšských zdrojích vyskytuje jako Din Guardi. V blízkosti tohoto významného sídla ležel ostrov Lindisfarne (ve velštině dříve známý jako Ynys Metcaut), který se stal sídlem bernicijských biskupů. Není známo, kdy Anglové nakonec dobyli celou oblast, ale je pravděpodobné, že kolem roku 604.

Králové britonského BryneichuEditovat

Existuje několik starých velšských knížecích rodokmenů „mužů severu“ (Gwŷr y Gogledd), které mohou představovat krále britonského království v oblasti, která mohla být nazývána Bryneich. Anglický historik John Morris (1913–1977) předpokládal, že linie jistého britonského knížete nebo možná krále ze severní Británie Morcanta Bulca odkazovala na tyto vládce hlavně proto, že ho identifikoval coby vraha krále království Yr Hen Ogledd Uriena Rhegeda, který v té době obléhal Lindisfarne.[5]

Anglosaská BernicieEditovat

 
Vzestup Northumbrie zhruba v letech 600–700.

Někteří Anglové z Bernicie (staroanglicky: Beornice) mohli sloužit jako žoldnéři podél Hadriánova valu v závěru římského období. O jiných se předpokládá, že z Deiry na počátku 6. století migrovali po moři na sever(staroanglicky: Derenrice nebo Dere).[6] Prvním anglosaským králem v historických záznamech je Ida, který údajně získal trůn a království kolem roku 547. Jeho synové strávili mnoho let bojem proti spojeným silám okolních britonských království, dokud se jejich spojenectví nezhroutilo a nepropadlo do bratrovražedné války..

Násilně sjednocená NorthumbrieEditovat

Idův vnuk Æthelfrith spojil v roce 604 své království se sousedním královstvím Deira v jedno království Northumbrie. Vládl nad oběma královstvími dokud nebyl poražen a zabit králem Východní Anglie Rædwaldem kolem roku 616. Král Rædwald předtím poskytl útočiště Edwinovi, synovi krále Deiry Ælly. Edwin se poté stal králem Bernicie i Deiry. Počáteční období Edwinovy ​​vlády bylo pravděpodobně vyplněno snahou zlomit zbývající odpor britonských exulantů z původního britonského království, kteří operovali z království Gododdinů na „Starém severu“. Poté, co porazil zbývající britonskou populaci této oblasti, zapletl se Edwin do podobné války k podmanění nezávislého britonského království Elmet (kumbrijsky mluvící území[7]), které kdysi existovalo v současném regionu West Riding v největším tradičním hrabství Yorkshire poblíž Leedsu. Tento konflikt ho vtáhl do přímého střetu s vlastním Walesem.

Po katastrofální bitvě na Hatfield Chase 12. října 633, v níž byl Edwin poražen a zabit králem Gwyneddu Cadwallonem ap Cadfanem a mercijským králem Pendou, byla Northumbrie opět rozdělena na Bernicii a Deiru. Bernicii poté krátce vládl Æthelfrithův syn král Eanfrith. Ten ale asi po roce vlády odešel ke králi Cadwallonovi, aby se domáhal míru, a byl zabit. Eanfrithův bratr Oswald poté dal dohromady armádu, a nakonec v roce 634 porazil krále Cadwallona v bitvě u Heavenfieldu.

Po tomto vítězství se zdá, že byl Oswald uznán jak Bernicijci, tak Deiřany králem opravdu sjednocené Northumbrie. Králové pocházející z Bernicie měli poté v Northumbrii vrcholnou moc, ačkoli čas od času měla Deira, za vlády northumbrijských králů Oswiu a jeho syna Ecgfritha, své vlastní podkrále.

Závěrečné období Northumbrie 866–973Editovat

 
Anglie v roce 878. Nezávislý zbytek bývalého království Northumbrie (žlutá barva) se nacházel na sever od Danelaw (růžová barva).

Po rozhodující porážce northumbrijských sil vikingskou Velkou pohanskou armádou u Yorku v roce 867 se spojené království Northumbrie rozpadlo. Většina Bernicie zůstala de facto nezávislým královstvím, zatímco jižní Deira se stala součástí norsko-dánského Danelawu. Západní Bernicia se dostala pod kontrolu království Strathclyde. V roce 973 byla skotská suverenita nad severní Bernicií, v současnosti nazývaná Lothian, uznána anglickým králem Edgarem.

Králové BernicieEditovat

  • Ida, Eoppův syn (547–559)
  • Glappa, možná Idův bratr (559–560)
  • Adda, Idův syn (560–568)
  • Æthelric, Idův syn (568–572)
  • Theodric, Idův syn (572–579)
  • Frithuwald, možná Addův syn (579–585)
  • Hussa, možná Addův syn (585–593)
  • Æthelfrith (593–616)
  • pod vládou Deiry: Edwin (616–633)
  • Eanfrith, Æthelfrithův syn (633–634)
  • za Æthelfrithova syna Oswalda se Bernicie spojila s Deirou a vytvořila království Northumbrie, existující od roku 634 až do vikingské invaze v 9. století.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. termín „anglosaský“ se v tomto článku vztahuje především ke kmeni Anglů.
  2. Pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, někdy je používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernicia na anglické Wikipedii.

  1. a b ROLLASON, David W. Northumbria, 500–1100: Creation and Destruction of a Kingdom. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 339 s. ISBN 0-521-81335-2. S. 81. (anglicky) 
  2. a b JACKSON, Kenneth H. Language and History in Early Britain: A Chronological Survey of the Brittonic Languages, 1st to 12th C. A.D.. Edinburgh: The University Press, 1953. 752 s. Dostupné online. S. 701–705. (anglicky) 
  3. JACKSON, Kenneth H. Aneurin. The Gododdin: the oldest Scottish poem. Edinburgh: The University Press, 1969. S. 81. (anglicky) 
  4. The Gododdin of Aneirin: text and context from Dark-Age North Britain. Příprava vydání John T. Koch. [s.l.]: University of Wales Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-7083-1374-9. Poznámka 566, s. 216. (anglicky) 
  5. MORRIS, John. The Age of Arthur. Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 1973. ISBN 0-297-17601-3. (anglicky) 
  6. HODGKIN, Thomas. The History of England – From the Earliest Times to the Norman Conquest. [s.l.]: Mcmaster Press, 2007. 548 s. ISBN 978-1-4067-0896-7. (anglicky) 
  7. KOCH, John T. Celtic Culture: a historical encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-85109-440-0. S. 515–516. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat