Otevřít hlavní menu
Danelaw (Danelagh)
Danelagen (da)
Dena lagu (ang)
 Northumbrie
 Mercie
 Východní Anglie
 Essex
865954 Wessex 
Severská říše 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Rozsah Danelaw (červeně)
různá, Jórvik
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
státní útvary a území
Předcházející:
Northumbrie Northumbrie
Mercie Mercie
Východní Anglie Východní Anglie
Essex Essex
Nástupnické:
Wessex Wessex
Severská říše Severská říše

Danelaw (také Danelagh, dánsky Danelagen, ve staré angličtině Dena lagu) je název té anglosaského části ostrova Velké Británie, kde bylo tzv. „dánské právo nadřazeno tradičnímu anglosaskému“, tím se rozumí anglosaské území pod nadvládou norsko-dánských dobyvatelů podřízené Dánskému království. Rozsah této oblasti odpovídá přibližně dnešní severní a východní Anglii. Jeho počátky sahají do vikinské expanze v 8. století. Termín je také používán k označení souhrnu práv dohodnutých mezi anglosaským králem Wessexu Alfrédem Velikým (anglicky Alfred the Great) a dánským vůdcem Guthrumem. V roce 886 byly smlouvou určeny hranice jejich království a vztahy mezi Anglosasy a seveřany (Dány a Nory).

Dánské právo platilo v Northumbrii a Východní Anglii, a v hrabstvích Leicester, Nottingham, Derby, Stamford a Lincoln. Paradoxní je, že prosperita území Danelaw, zejména v Yorku, lákala nové vikinské nájezdníky k loupeživým výpravám. Konflikt mezi Wessexem a Mercií oslabil sílu této kultury a vedl k jejímu podřízení Eduardu Staršímu (Edward the Elder). Oblast Danelaw se tak stala součástí anglického království a již nadále nebyla dánskou provincií.

GeografieEditovat

Území Danelaw zabíralo zhruba oblast severně od linie LondýnChester, mimo části Northumbrie východně od pohoří Pennines.

Pro Danelaw bylo obzvláště důležitých pět opevněných měst: Leicester, Lincoln, Stamford a Derby v Dánské Mercii, zhruba ohraničující dnešní oblast East Midlands.

  • království Jórvik – nejsevernější oblast spravovaná Dány jako království. Název získala od anglosaského města Eoferwic, důležitého centra jižní Northumbrie, které bylo Skandinávci přejmenováno na Jórvik (odtud anglický název York). Také pro seveřany bylo důležitým centrem a k němu patřila přilehlá území. Vikingové vydrancovali Northumbrii a roku 867 se stala součástí Danelawu. Dánové tu mimo jiné razili i svoje vlastní mince.
  • pět samosprávných měst Danelawu (anglicky Five Boroughs of the Danelaw), také jednodušeji „Dánská Mercie“ – původně území anglosaského stejnojmenného království rozkládajícího se ve střední Anglii, respektive jeho východní části. Pod dánské právo spadalo pět opevněných samosprávných měst Derby, Nottingham, Lincoln, Leicester, Stamford včetně patnácti krajů, přidružených obcí a podřízených vesnic. Západní část Mercie zůstala anglosaská tím, že připadla anglosaskému Wessexu.
  • (dánská) Východní Anglie neboli Guthrumovo království (termín pochází z anglického Guthrum's Kingdom, někdy užívaný přívlastek „dánská“ slouží pro odlišení od dřívější anglosaské Východní Anglie) byla nejvýchodnější část Anglie a zároveň nejjižnější dánská država ovládaná dánským vůdcem Guthrumem Starým, zde se dříve rozkládala menší anglosaská království Východní Anglie a Essexu.

HistorieEditovat

Přibližně od roku 800 byly vlny dánských útoků na britské pobřeží následovány úspěšnými dánskými osadníky. Dánští nájezdníci se poprvé začali v Anglii usazovat v roce 865, kdy bratři Halfdan Ragnarsson a Ivar the Boneless přezimovali ve Východní Anglii. Brzy se přesunuli na sever a v roce 867 obsadili Northumbrii a její hlavní město, York. Dánové poté dosadili na trůn Northumbrie loutkového krále, Angličana Ecgberta.

Wessexský král Æthelred a jeho bratr Alfred zareagovali na dánskou invazi a poslali proti nim armádu k Nottinghamu. Nepodařilo se jim však přinutit Dány opustit pevnost. Král Burged z Mercie nakonec vyjednal s Ivarem mír, ponechal jim Nottingham výměnou za bezpečnost zbytku Mercie.

Dánové pod vedením Ivara pokračovali ve své invazi a v roce 870 dobyli Východní Anglii porážkou krále Edmunda u Hoxne. Tentokrát však byli odraženi s těžkými ztrátami. Dne 7. ledna 871 Æthelred a Alfréd porazili Dány u Ashdown. Dánové ustoupili k Basingu (v Hampshire), kde Æthelred zaútočil a byl tentokrát poražen. Ivar navázal na toto vítězství dalším v březnu u Meretum (nyní Marton, Wiltshire).

Brzy poté, 23. dubna 871, král Æthelred zemřel a po něm nastoupil jako král Wessexu Alfréd. Jeho armáda však byla slabá a byl nucen platit Ivarovi daň za zachování míru. Mezitím se Dánové obrátili na sever a zaútočili na Mercii tažením, které trvalo až do roku 874. Během tohoto tažení zemřel jak dánský vojevůdce Ivar, tak i mercijský Burgred. Ivar byl nahrazen Guthrumem Starým (Guthrum the Old), který dokončil tažení proti Mercii. Dánové tak během deseti let získali kontrolu nad Východní Anglií, Northumbrií a Mercií, pouze Wessex se ubránil.

 
Mince s triquetrou a praporem vikingů, ražená v Jórviku za vlády Olafa Cuarana
 
Mince s havranem z praporu vikingů

Mír mezi Dány a Wessexem byl ujednán v roce 876 poté, co Dánové obsadili pevnost Wareham a Exeter. Alfréd je oblehl a Dánové se byli nuceni vzdát, jelikož jejich posily se ztratily v bouřce. O dva roky později podnikl Guthrum překvapivý útok proti Alfrédovi, který přezimoval v Chippenhamu ve Wiltshire. Dánská armáda vpadla Alfrédovi do týlu, byl však zázračně zachráněn, když byli útočníci poraženi slabými anglosaskými jednotkami u Countisbury Hill. Alfréd se poté musel nějakou dobu skrývat, až na jaře roku 878 shromáždil armádu a zaútočil na Guthruma v Ethandunu. Dánové byli poraženi a ustoupili do Chippenhamu, kde je Alfréd oblehl a přinutil je se vzdát. Jako součást mírových podmínek přinutil Alfréd Guthruma nechat se pokřtít.

Mír trval až do roku 884, kdy Guthrum opět zaútočil na Wessex. Byl poražen a nucen s Alfrédem uzavřít mírovou smlouvu. Smlouva vymezila hranice Danelaw a umožnila dánskou samosprávu oblasti. Smlouva znamenala upevnění Alfrédovi moci a společně s Guthrumovou konverzí ke křesťanství indikovala změnu poměru sil.

Důvody pro imigrační vlny jsou široké a jsou spojeny s politickou situací ve Skandinávii. Navíc imigranti přicházeli v době, kdy Vikingové také upevňovali své pozice na Hebridách, Orknejích, Faerských ostrovech, Islandu, v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.

Skandinávie se nikdy nevzdala svých nároků na anglické území. V letech 10161035 bylo celé anglické království pod vládou Knuta Velikého (Canute the Great) jako část dánské severské říše. V roce 1066 dva vikinští rivalové vedl invazi do Anglie. Haraldu Hardradovi se podařilo vyplenit York, ale v bitvě u Stamford Bridge byl poražen a zabit. Druhý z nich, Vilém Dobyvatel (William the Conqueror) a jeho Normané, zvítězili nad anglosaskou armádou v bitvě u Hastingsu a podřídili si území Anglie. Dánské právo se však v legislativě objevovalo ještě ve 12. století.

Dědictví DanelawEditovat

Vliv skandinávského osídlení může stále pozorovat v severní Anglii a oblasti East Midlands, především v místních jménech. Názvy končící na „by“ nebo „thorp“ vznikly právě v tomto období.

Stará angličtina byla také obohacena starou norštinou. V dnešní angličtině se jedná například o samotné slovo „law“ (právo), ale také o osobní zájmena v 3. osobě plurálu (they, them, their). Některá norská slova stále přežívají v nářečích severovýchodní Anglie.