Iterační metoda

proces, který z počáteční aproximace konstruuje posloupnost přibližných řešení daného problému

Ve výpočtové matematice je iterační metoda proces, který z počáteční aproximace konstruuje posloupnost přibližných řešení daného problému. Každá iterace přibližného řešení je konstruována z iterací předchozích.

Iterační metody pro řešení soustav lineárních algebraických rovnic editovat

Pro řešení soustav lineárních algebraických rovnic existují dvě hlavní skupiny iteračních metod – stacionární iterační metody a metody Krylovových podprostorů.[1]

Stacionární iterační metody editovat

Základní stacionární iterační metody vycházejí ze štěpení příslušné matice soustavy na  , přičemž matice   musí být jednoduše invertovatelná. Novou iteraci přibližného řešení spočítáme z předchozího jako   Přesné řešení soustavy je pak pevným bodem tohoto zobrazení.

Metody Krylovových podprostorů editovat

Metody Krylovových podprostorů jsou projekční metody založené na hledání přibližného řešení v Krylovových podprostorech rostoucí dimenze, tj.  . Jednoznačnost tohoto přibližného řešení   dosáhneme dodatečnými podmínkami na příslušné residuum  . Zpravidla požadujeme buď minimalitu residua v eukleidovské normě, nebo ortogonalitu residua na prostor, ve kterém hledáme aproximaci  . Požadujeme-li ortogonalitu residua na prostor, na kterém hledáme přibližné řešení, jedná se o tzv. Galerkinovu metodu.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku iterative method na anglické Wikipedii.

  1. Analýza metod pro maticové výpočty : základní metody. Vyd. 1. vyd. Praha: Matfyzpress xvi, 308 s. s. ISBN 9788073782016, ISBN 8073782014. OCLC 798995952 

Externí odkazy editovat