Wikipedie

Sofiologie

Sofiologie (řecky Σοφία – sophia, moudrost a λογία – logie, nauka) je filosofická nauka týkající se moudrosti usilující o syntézu věd, umění a náboženství.[1] Vladimir Solovjov ji označuje jako celistvou nauku, která syntetizuje všechny prameny poznání: smyslovou zkušenost, racionální filosofii i mystické zjevení.[2] Sofiologie má své kořeny v helénistické tradici, v platonismu, křesťanské mystice a jejich odvozeninách (Hildegarda z Bingenu (1098–1179), Jakob Böhme (1575–1624), Jane Leade (1624–1704)), v esoterickém křesťanství (Rosekruciáni), v pravoslavné církvi, u ruských teologů devatenáctého a dvacátého století (Sergej Bulgakov ovlivněný Vladimírem Solovjovem, Nikolaj Berďajev), v spiritualitě New Age, stejně jako v současném feminismu. Někteří vidí Sophii jako samotné božstvo, další ji vidí jako Kristovu nevěstu,[3] jiní zase jako ženský aspekt Boha reprezentující moudrost[4] a jiní jako teologickou koncepci odkazující na moudrost Boží. Člověk, který se tímto oborem zabývá, je sofiolog.

Ukrajinská (kyjevská) ikona, Theotokos jako Sophia, Svatá Moudrost, 1812
Mystické zobrazení Sophie, z knihy Geheime Figuren der Rosenkreuzer, Altona, Hamburk, 1785

Pansofie editovat

Pansofie je věda či filosofický směr, jenž se snaží skrze poznání a zahrnutí všech vědních oborů harmonizovat svět. Prosazoval jej Jan Amos Komenský, který jej v díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských označil jako cestu k nápravě současného konfliktního světa. Konkrétní Pansofia je latinský název (řeckého původu) třetí knihy díla De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (v českém překladu: Obecná porada o nápravě věcí lidských), kterou napsal při svém pobytu v Nizozemí v závěru svého života Jan Amos Komenský. Řecké slovo pan znamená vše či všezahrnující, sofia znamená moudrost. Proto slovo Pansofia sám Komenský vykládá jako Všeobecná moudrost.[5]

Štúrovci editovat

Na Slovensku Štúrovci vytyčili cíl rozvíjet slovanskou vědu, která je druhem sofiologie. Její přední vlastností je celostnost, spojuje hmotné i duchovní vědění. Směřuje k syntéze a nejen k analýze, překonává jednostrannosti anglického empirismu i německého racionalismu. Racionální vědecké myšlení, umělecký smysl pro krásno i zušlechťující mravní vůle se v ní harmonicky kloubí v jeden celek. Tuto moudrost vnímají personifikovaně a oslovují ji jako „nebeská devica“, „tatranská Minerva“, „slovanská Aténa“. Příchod takové moudrosti bude spjat s nástupem slovanské epochy v herderovské postupnosti kultur a předpokladem k ní je zvláštní vloha slovanů – „duchovní oko“, něco jako vnitřní patření pravzorů.[6]

Slovanská věda Štúrovců nebo Bronisława Trentowského zůstala z největší části neuskutečněným ideálem, hodnocena pozdějšími generacemi jako dobový prožitek romantismu. Psali o ní zejména Jozef Miloslav Hurban a Peter Kellner-Hostinský.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ PROF. PHDR. KOHOUTEK, CSC., Rudolf. sofiologie [online]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ SOLOVJOV, Vladimír. Filosofické základy komplexního vědění. Velehrad: Refugium, 2001. 220 s. ISBN 8086045730. 
  3. ↑ (Zjevení 19)
  4. ↑ (Přísloví 8 a 9)
  5. ↑ Komenský, Jan Amos: Obecná porada o nápravě věcí lidských. Svoboda, Praha, 1992. Kapitola Pansofia, I sv., str. 223-533.
  6. ↑ PÁLEŠ, Emil. Štúrovská koncepcia slovanskej vedy – romantický prežitok alebo predzvesť budúcnosti? Trendy v metodológii a filozofii vedy, ktoré dávajú za pravdu Štúrovcom. Zborník z vedeckého seminára „Nové kontexty života a diela Ľudovíta Štúra“. Modra: Modranská muzeálna spoločnosť, 2012. Dostupné online. ISBN 978-80-969920-2-7. S. 84–104. (slovensky) 

Literatura editovat

Související články editovat

Osobnosti

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sofiologie&oldid=22029902“