Slzy nože

opera Bohuslava Martinů

Slzy nože (francouzsky Larmes de couteau), H. 169, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů z roku 1928. Poprvé ji provedla až 22. října 1969 Miniopera Státního divadla Brno.[1]

Slzy nože
Larmes de couteau
Žánropera
SkladatelBohuslav Martinů
LibretistaGeorges Ribemont-Dessaignes
Počet dějství1
Originální jazykfrancouzština
Datum vzniku1928
Premiéra22. října 1969, Brno, Státní divadlo Brno (Miniopera)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inscenační historieEditovat

Po neuvedení v Baden-Badenu se Martinů nepodařilo zajistit ani žádnou inscenaci v Paříži. Od počátku 30. let 20. století přesměrovával svou aktivitu do Československa a roku 1934 nabízel Slzy nože Jindřichu Honzlovi, režisérovi Osvobozeného divadla a sympatizantovi francouzské a české avantgardy, ale bez výsledku.[2] Když se však roku 1945 o inscenování Slz nože zasazoval Martinů přítel, hudební vydavatel a organizátor Karel Šebánek, Martinů s díky odmítl: „Larmes du couteau je už dnes daleko za mnou, byla to příležitostná věc, spíše mi to dnes u nás uškodí“.[3] Skladatel již o jejich uvedení neusiloval a za jeho života k němu nedošlo.

Premiéru této opery – v českém překladu Evy Bezděkové – proto připravila až koncem 60. let 20. století experimentální scéna Státního divadla Brno Miniopera, hrající v divadle Reduta. Konala se 22. října 1969 a inscenace Slz nože byla kombinována se Stravinského Příběhem vojáka, „čteným, hraným a tančeným“ dílem podobné poetiky z roku 1918.[4][5]

V českých zemích ji pak uvedlo:

Ze zahraničních inscenací lze uvést:

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra (22. října 1969)[15][16]
Eleonora soprán Jaroslava Janská
Matka mezzosoprán (alt) Libuše Lesmanová
Satan baryton René Tuček
Sousedé, přeludy snu (němé role – tanečníci)
Dirigent: Václav Nosek
Režie: Luboš Ogoun
Scéna: Vojtěch Štolfa
Kostýmy: Alois Vobejda

Děj operyEditovat

Uprostřed scény visí oběšenec – soused Saturn. Matka a Eleonora za zvuků triviálního valčíku debatují o hudbě: obě ji milují, ale Eleonora protestuje, že miluje jinou hudbu než matka. Než stačí hádka vzplanout, spatří Eleonora oběšence a ihned se do něj vášnivě zamiluje. Matka ji peskuje, ale nic s ní nepořídí, i když ji nabádá všímat si tělesných aspektů lásky a připomíná jí, že dnes má Eleonoře přijít vyznat lásku fešný pan Satan, po kterém všehny ženy blázní (scéna 1 – dialog J'aime la musique, zpěv matky Songe aux nuits d'amour). Satan přichází s kyticí nasbíranou na hrobech nesmrtelných lásek a vyznává lásku hned matce i dceři, protože miluje všechny ženy. Eleonora však trvá na svém oběšenci. Satan tedy oddává Eleonoru a oběšence před shromážděnými sousedy a pak odvádí matku stranou (scéna 2 – Satanův zpěv Madame! Prenez ces fleurs a svatební obřad Le mariage est une opération).

Eleonora osamí se svým novomanželem na líbánkách, nedaří se jí však přesvědčit ho, aby opětoval její vášeň (scéna 3 – árie Oh, miel de lune). Objeví se Satan, předvádí Eleonoře bušení svého srdce a přesvědčuje ji, že k lásce je třeba alespoň tří, jenže Eleonora ho nervózně odbývá (scéna 4 – Un, deux, trois…). Když se Satan vzápětí znovu objeví v podobě černošského cyklistického závodníka, napadá Eleonoru laškovat s ním, aby vzbudila žárlivost svého muže. I její matka nalézá v cyklistovi zalíbení. Pak ale cyklistova hlava pukne a je vidět ďáblovu tvář; Eleonora s hrůzou klesá, zatímco matku to nevyvede z rovnováhy (scéna 5 – dialog Quel est ce machiniste?).

Eleonora si stěžuje, že nedokázala vzbudit vášeň ve svém oběšeném choti, a probodne se. Oběšenec začíná snít o dámských nožkách pokopávajících si s Eleonořinou hlavou (scéna 6 – zpěv Eleonory En vain j'ai voulu faire battre a snová pantomimická scéna). Matka se vrací a nalézá Eleonoru mrtvou; obviňuje oběšence z vraždy. Jeho provaz se přetrhne, oběšenec spadne, obživne a sklání se nad Eleonorou, načež ožívá i ona. Eleonora oběšenci vyznává lásku a oba spočinou v milostném objetí. Matka jejich cukrování se zalíbením sleduje. Tu se i oběšencova hlava rozpraskne a ukáže se Satan. Eleonora je zděšena a chytí se za srdce. I matka se zhrozí ďábla, ale musí uznat, že je stále přitažlivý. Pobavený Satan oběma posílá vzdušné polibky a prchá. Matka laje nevěrníkovi, zatímco Eleonora pláče: „Jsem ubohá nepochopená žena!“ (závěrečná scéna 7 se zpěvem matky Une mère est sans repos, zpěvem Satana Oh! Amour! Ouais!, milostným duetem Oh, mon pendu a závěrečným tercetem Ah mon Dieu / Quel horreur).

InstrumentaceEditovat

Klarinet, hoboj, altsaxofon, fagot, dvě trubky, dva pozouny, tam-tam, banjo, klavír, dvoje housle, violoncello + akordeon za scénou.[16][17]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 237. 
  2. Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Korespondence – Dopis Bohuslava Martinů Jindřichu Honzlovi z 30. listopadu 1934 [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  3. Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Korespondence – Dopis Bohuslava Martinů Karlu Šebánkovi z 25. prosince 1945 [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  4. ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. Praha: Supraphon, 1979. 437 s. S. 45, 417. 
  5. Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Příběh vojáka [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  6. Virtuální studovna – Inscenace – Komorní triptych (Služka paní. Slzy nože. Eufrides před branami Tymén.) [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  7. Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Zásnuby [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  8. Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože - Pimpinone [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  9. Virtuální studovna – Inscenace – Kuchyňská revue, Slzy nože, Podivuhodný let [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  10. Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Zhasnutí [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  11. Larmes de couteau / Alexandre Bis [online]. Montpellier: Les Archives du Spectacle [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. Bohuslav Martinů – Aktuality – Opera Slzy nože, H 169 v Českém centru v Paříži! [online]. Praha: Nadace Bohuslava Martinů, 2010-10-14 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  13. Long Beach Opera Presents Martinů's Tears of the Knife [online]. New York: Schott Music Corporation & European American Music Distributors Company, 2012-02-28 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. COUDEYRAT, Florent. Martinů ter [online]. Paris: ConcertoNet.com, 2015-07 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. Národní divadlo Brno – Online archiv – Slzy nože [online]. Brno: Národní divadlo Brno [cit. 2021-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-23. 
  16. a b Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Katalog skladeb – Slzy nože [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  17. Larmes de couteau [online]. Mainz: Schott Music GmbH & Co. KG [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. Praha: Supraphon, 1979. 437 s. 
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 240–241. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 237. 
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 843–844. 

Externí odkazyEditovat