Slávka Poberová

česká spisovatelka a překladatelka

Slávka Poberová, rodným jménem Jaroslava Vojtěchová (* 20. února 1943 ve Dvoře Králové nad Labem), je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka.

PhDr. Slávka Poberová
PhDr. Slávka Poberová (14. května 2011)
PhDr. Slávka Poberová (14. května 2011)
Rodné jménoJaroslava Vojtěchová
Narození20. února 1943 (81 let)
Dvůr Králové nad Labem
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
PseudonymAnna Králová
Povoláníspisovatelka, překladatelka a novinářka
Alma materUniverzita Karlova
Témataemancipace
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Jejím prvním manželem byl Jiří Pober (1910–1976) druhým Milan Sedláček.

Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny (Práce, Mladá fronta, Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie) a časopisy (Domov, Květy, Zlatý máj, Nové knihy), v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna (1991) či Paul d'Ivoi Tajemný doktor (1994).


Bibliografie

editovat

Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně (všechny cestopisy R. Halliburtona, J. Steinbeck, J. Hilton, Z. Grey, Daphne du Maurierová atd.), ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou (v Tři příběhy o lásce + J. Mourková a I. Hercíková), vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roce 1991 Gejši nejsou zdejší, vyd. Práce. Všechny tyto práce spojuje téma emancipace a seberealizace současných mladých dívek a žen.

Od roku 1994 vydávala v Olympii edici Minimum, pro kterou napsala se svou dcerou Jesikou Minimum bontonu (1994), Minimum klasických výroků (1995), Minimum k plotně (1997), Minimum historických výroků (1999) a Minimum ke svatbě (2000). Malé půvabné knížky vycházely s ilustracemi Adolfa Borna nebo Vladimíra Renčína.

Svůj zájem o historii předvedla Slávka Poberová v knihách, které vyšly v nakladatelství Alpress: 2005 Lásky českých královen, 2007 Intriky na českém trůnu, 2010 Nejmocnější ženy Evropy (s Melitou Denkovou).

Literatura, prameny

editovat
  • H. Hrzalová: Životy na schovávanou, LM 1974, č.5
  • Štěpán Vlašín: Třikrát o lásce, Rudé právo, 30.7.1974
  • Jaromíra Nejedlá: Zatím jen první krůčky, Literární měsíčník 1978/10
  • zh (Zdeněk Heřman): Život studentský, Mladá fronta, 7.11.1978
  • Jaroslava Hájková: Z nové české prózy, Svobodné slovo, 16.11.1978
  • Marie Veselá: Čtyři mladé autorky, Práce, 16.1.1979
  • Teror Soldán: Próza ze Strahova, Večerní Praha, 13.3.1979
  • Zdeněk Heřman: Ve znamení dětské knihy, Mladá fronta, 1.4.1983
  • René Ditmar: Žirafka, Zlatý máj 1986, č.1
  • Jaromíra Nejedlá, Zdeněk Heřman: 2x Poberová, Kmen, 13.7.1989
  • A. Jedličková, LM 1989, č.8
  • Eduard Světlík: Bylo jich pět, Rudé právo, 4.12.1989
  • Zdena Karešová, Co vás zajímá 1990, č.6
  • Eva Střížovská, Zlatý máj 1992, č.1
  • halaš (Š. Halaštová): Gejši nejsou zdejší, LN 1992, č.16
  • ib (Ilona Borská): O dobrém tónu a našich disonancích, Svobodné slovo, 14.1.1995
  • Eliška Horelová: Edice, o níž byste měli vědět, Svobodné slovo, 10.8.1996

Externí odkazy

editovat
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Slávka Poberová
  • BROŽOVÁ, Věra. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, rev. 2008-03-19 [cit. 2012-01-18]. Kapitola Slávka POBEROVÁ. Dostupné online.