Sklenice

Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklinka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba používaná při stolování k servírování a pití nápojů, k jídle pochutin nebo k jejich uchovávání. Vyrábí se většinou foukáním nebo lisováním z průhledného nebo průsvitného skla o různé tloušťce, v závislosti na druhu nápoje, pro který je určena. Sklo umožňuje pohled na konzumovaný nápoj.

Někdy se slovo sklenička užívá expresivně pro vypití 1 sklenky alkoholického nápoje, (pozvání k pití zní: „Nezajdeme na skleničku?“).

Vzhled

Jednodušší skleničky mají tvar válcovité nádoby. Stěny a dno uvnitř jsou hladké. Plášť (stěny) může být různě tvarován (vydutý, kónický, zvlněný), opatřen plastickou dekorací (žebrování, zrnění) nebo také ouškem pro uchopení.

Značková sklenka Durit z Inwaldovy sklárny na Zlíchově 1914–1940

Barevné varianty druhotných duritek ze státní sklárny

Dno sklenice se značkou Skláren Moravia n.p.

Dno sklenice se značkou Rudolfovy huti

Sklenice od hořčice výrobce Seliko n.p. Ostrava Třebovice s víčky z let 1967–1969

Dva typy českých sklenic od hořčice

Sklenka od hořčice značky Amora, lisované sklo, Francie 1985–dosud

Druhy sklenic

sklenka či sklenička – nejčastější picí nádobka o objemu cca 0,2 litru pro konzumaci nápojů
odlivka – sklenka poloviční míry, o objemu cca 0,1 litru
půllitr – silnostěnná nádoba o obsahu 0,5 litru, zpravidla s velkým uchem, ke konzumaci piva, ale i míchaných limonád; název se někdy přenáší i na menší sklenice (půllitřík) nebo větší sklenice podobného tvaru
tuplák – pivní sklenice dvojité míry, zpravidla úzká a vysoká, 1 litrová
třetinka – nádoba o obsahu 0,3 litru, v českých zemích tradiční míra pro malé pivo
likérka (panáková sklenička) – malá sklenička o objemu 0,04/0,05 litru (tzv. velký panák) a 0,02 litru (tzv. malý panák). Převážně určeny pro konzumaci tvrdého alkoholu.
odměrka – s vyznačenými objemovými mírami
sklenice na víno – má nožku na kruhové podstavě, soudkový tvar a rozšířené hrdlo, aby usnadňovala vychutnání vína pomocí čichu
sklenice na brandy či koňak – typ koktejlový bez stopky, nebo tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro "zahřívání" v dlani
sklenice na grog, punč, absint či svařené víno – silnostěnné lisované sklenice; nalévání horkého nápoje se doporučuje přes vloženou lžičku
varná sklenka – čirá tenkostěnná na horké nápoje, často v kovovém stojánku s ouškem
sklenice na sekt nebo na šampus, tzv. šampuska
- kónická číše, užívaná také v lékařství, např. na moč
- úzká a vysoká, tzv. píšťala – určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky
lékovka – malá sklenička na léky
- s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka
- se závitem pro našroubování tvrdého víčka
kojenecká sklenice – speciální sklenice, resp, láhev pro výživu kojenců přes dudlík
zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty, zavařeniny nebo maso, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou; k nejstarším středoevropským značkám dosud vyráběným patří Weckovky, které koncem 19. století zavedl Johann Weck (*1841)^[1]
masťovka – sklenice určená pro skladování škvařeného sádla

Duritka

Duritka je typ stolní sklenky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Značkové Duritky se vyráběly v letech 1914–1940, neznačkové státní až do roku 1996.^[2] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jde o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení a vylisování zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. K rozbití může dojít tlakem, nárazem na horní hranu, pádem na kamennou podlahu. Střepy se tříští na tisíce kousků; nebývají ostrohranné.

Hořčičák

Hořčičák je hovorové označení pro skleničku od hořčice. Sklenice pro výrobce hořčice vyrábějí sklárny v celém světě od konce 19. století. V Čechách byly tradičními výrobci sklářské závody Rudolfova huť v Dubí nebo Sklárny Moravia n.p. Objem sklenic byl 0,2 litru a vyskytovaly se čiré i tónované (např. namodralé) a v několika tvarových variantách. Po naplnění hořčicí se sklenička uzavírala papírovým a později plastovým víčkem opatřeným potiskem. V současnosti jsou na českém trhu hořčičné sklenice designových tvarů, často z Francie nebo z Nizozemí.

Velký výskyt a cenová dostupnost hořčičných sklenic vedla k masovému rozšíření v domácnostech, nejen k pití, ale i v kuchyni. Používají se jako odměrky v kuchyňských receptech.

Odkazy

Reference

Literatura

České lisované sklo, II. sympozium, ed. Rostislav Vajdák. Gottwaldov 1972
Olga Drahotová: České sklo. Praha: Odeon 1980

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sklenice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo sklenice ve Wikislovníku

[1] ttps://www.mcm-europe.fr/en/content/15-the-weck-glassware-compagny

[2] ttp://ekonomika.idnes.cz/duritky-nerozbitne-jen-nekdy-exploduji-f01-/ekonomika.aspx?c=A050628_101941_ekonomika_plz

[1]

[2]