Otevřít hlavní menu

Sitatunga

druh savce

Sitatunga (Tragelaphus spekii), známá také pod názvem antilopa bahenní nebo lesoň bahenní, je velká antilopa obývající bažinaté území Střední Afriky, kde je nejhojnější v Demokratické republice Kongo, Botswaně a Zambii. V menší míře obývá i Západní Afriku.

Jak číst taxoboxSitatunga
alternativní popis obrázku chybí
Samice s mládětem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď turovití (Bovidae)
Rod sitatunga (Tragelaphus)
Binomické jméno
Tragelaphus spekii
(Speke, 1863)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Tragelaphus spekei
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Kohoutková výška sitatungy se pohybuje kolem 1,5 m, délka těla mezi 1,2-1,7 m a hmotnost mezi 50-125 kg. Samec má srst šedohnědou, samice rudohnědou. Doba březosti činí 225 až 247 dnů.[2] Obě pohlaví mají na těle bílé pruhy a stejně tak zbarveny fleky na tvářích. Mají dlouhé a tenké končetiny s dlouhými, zašpičatělými, širokými a plochými kopyty, které tvoří adaptace pro život v bažinatých územích. Srst je mastná, což zabraňuje nasakování. Samci mají dlouhé, zakroucené rohy, které mohou na délku dosahovat téměř jednoho metru.

ChováníEditovat

 
Samec

Pokud spatří sitatunga predátora, mezi které patří převážně levharti nebo zdivočelí psi, chová se velice podobně jako vodušky: snaží se co nejrychleji dostat do vody, kde se díky svým výborným plaveckým schopnostem mohou ponořit až po nozdry. V teplejších oblastech je aktivní večer, v oblastech s nižší teplotou i přes den. Samci se v noci často ozývají pronikavým štěkotem, který slouží jako varovný signál nebo výzva jiným samcům, aby se vzdálili. Jejich potrava se příliš neliší od ostatních antilop zdržujících se poblíž vody a tvoří ji mnohé druhy jak suchozemských, tak vodních rostlin, včetně listí keřů a trav.

Samci žijí většinou samotářsky, samice v malých stádech, tvořených obvykle méně jak pěti jedinci. Samci v období páření tato samičí stáda vyhledávají a snaží si je pomocí prudkých bojů, v kterých využívá svých dlouhých rohů, přivlastnit. Samice rodí po 247 dnech březosti na souši poblíž bažinatého území jediné mládě, vzácně dvojčata. Mládě na tomto místě, které je většinou skryto ve vysoké vegetaci, tráví zhruba jeden měsíc. Samice ho po tuto dobu chodívá jednou za čas kojit a poté se znovu vydává za stádem. Ačkoli mládě kojí několik měsíců, není na matce tak závislé jako je to u jiných druhů antilop a pouta mezi matkou a mládětem netrvají dlouho, jelikož je plně soběstačné ve věku 4 až 6 měsíců.

 
Zoo Praha

PoddruhyEditovat

Rozeznáváme celkem 5 poddruhů:

  • sitatunga západoafrická (Tragelaphus spekii gratus)
  • Tragelaphus spekii larkenii
  • sitatunga středoafrická (Tragelaphus spekii selousi)
  • Tragelaphus spekii spekii
  • sitatunga nkosská (Tragelaphus spekii sylvestris)

Chov v zooEditovat

V evropských zoo jsou chovány sitatungy západoafrické, a to přibližně v 80 zoo.[3]

V Česku chovaly tento druh antilopy ke konci let 2017 i 2018 tři zoologické zahrady:[4][5]

Dříve sitatungy chovaly také Zoo Liberec, Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Ústí nad Labem a Zoo Zlín.[3]

Chov v Zoo PrahaEditovat

V Zoo Praha má chov sitatung dlouhou tradici. První zvířata přišla v roce 1960 ze zoo v Paříži-Vincennes.[3]

Ke konci roku 2017 bylo chováno šest samců a patnáct samic.[4] V lednu 2018 se narodila dvě mláďata, která se podařilo odchovat – jedna samička a jeden sameček. Od počátku chovu se tak do ledna 2018 v Zoo Praha narodilo již 423 mláďat tohoto druhu.[6] Ke konci roku 2018 bylo chováno sedm samců a 14 samic.[5] V lednu 2019 se narodila další dvě mláďata (samice[7])[8], v únoru 2019 přišel na svět samec.[7] V březnu 2019 odjel tříletý samec do dánské Zoo Odense.[9]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sitatunga na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 174-175. (česky) 
  3. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  4. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  5. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  6. MAREK, Jan. Tři mláďata sitatung. Trojský koník. 2018, čís. 1, s. 5. 
  7. a b Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  8. První letošní přírůstky v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. (česky) 
  9. Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat