Otevřít hlavní menu
Severoslované jako kolektivní termín západních a východních Slovanů na staré etnické mapě Rakouska-Uherska z 19. století

Termín severoslovanské jazyky má různé významy:

Severoslovanské jazyky jako protiklad jihoslovanskýchEditovat

Někdy bývá termín severoslovanské jazyky užíván[1] jako kolektivní název západních a východních slovanských jazyků jako protiklad k jihoslovanským jazykům (obdobně jako u termínu severogermánské jazyky, který pojímá západní a východní germánské jazyky). Severní jazyková i etnická slovanská skupina byla oddělena od jižní maďarským vpádem do panonské pánve v 9. století.

Severojižní dělení slovanských jazykůEditovat

Severní slovanské jazyky jsou také termínem klasifikace slovanských jazyků, konkrétně tzv. severojižní dichotomie, kterou pravděpodobně jako první uvažoval už v 17. století Juraj Križanić a kterou na základě historické fonetiky zdůvodnil František Václav Mareš.[2][3][4] Podle tohoto dělení se slovanské jazyky dělí na severní a jižní větev:[4]

Toto a jiná dělení ale usunulo do pozadí tzv. tradiční trichotomické dělení, které jako první předložil pravděpodobně Aleksandr Vostokov a přijal jej Vatroslav Jagić a většina českých slavistů (např. Karel Horálek). Toto nejrozšířenější dělení podporují i výsledky Anatolije Žuravleva, ke kterým dospěl na základě lexikostatistiky.[4]

Umělé severoslovanské jazykyEditovat

Kromě těchto dvou významů se termín severoslovanské jazyky užívá pro umělé slovanské jazyky tvořící fiktivní severní jazykovou slovanskou podskupinu. Tyto jazyky mají jasně hravý a experimentální charakter[5] s cílem[zdroj?] nastínit, jak takové severoslovanské jazyky mohly vypadat, kdyby byly vznikly. Patří mezi ně jazyky nazvané lydnevi,[p 1] seversk,[p 2] slavisk,[p 3] slavëni,[p 4] našština[p 5], skuodština[p 6], vozgičtina[p 7] a další.[5][6]

Hypotetická vymřelá jazyková skupinaEditovat

Termín „severoslovanské jazyky“ označuje také případnou hypotetickou čtvrtou skupinu slovanských jazyků tradičního trichotomického dělení. Někteří slavisté, např. Andrej Anatoljevič Zalizňak[7] a Valerij Lavrenťjevič Janin, se domnívají, že taková skupina skutečně existovala a zahrnovala slovanské dialekty, které nebylo možné začlenit ani do východní ani do západní skupiny. Podle nich do této skupiny patřil staronovgorodský dialekt, který používal praslovanské archaismy, které se v jiných jazycích nenacházely.[8][9]

PoznámkyEditovat

  1. Autor: Libor Sztemon; Projekt dostupný na stránce: http://ls78.sweb.cz/lydnevi.htm
  2. Autor: Libor Sztemon; Projekt dostupný na stránce: http://ls78.sweb.cz/Seversk.html
  3. Autor: Libor Sztemon; Projekt dostupný na stránce: http://ls78.sweb.cz/slavisk.htm
  4. Autor: Libor Sztemon; Projekt dostupný na stránce: http://ls78.sweb.cz/slaveni.htm
  5. Autor: Jan Havliš; Projekt dostupný na stránce: http://ark.wz.cz/conlangs/nasesk.html
  6. Autor: Pavel Iosad
  7. Autor: Jan van Steenbergen; Projekt dostupný na stránce: http://steen.free.fr/vozgian/

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků North Slavic languages na anglické Wikipedii, Severoslovanské jazyky na slovenské Wikipedii a Języki północnosłowiańskie na polské Wikipedii.

  1. Frederik Kortlandt, FROM PROTO-INDO-EUROPEAN TO SLAVIC, PDF
  2. MAREŠ, František. Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty.. [s.l.]: Slavia, 1956. Kapitola 25, s. 443-495. 
  3. MAREŠ, František. Diachronische Phonologie des Ur- und Frühslavischen.. München: Sagner, 1969. 
  4. a b c NOVOTNÁ, Petra; BLAŽEK, Václav. Klasifikace slovanských jazyků: evoluce vývojových modelů [online]. Dostupné online. 
  5. a b Tilman Berger, Vom Erfinden Slavischer Sprachen, in: M. Okuka & U. Schweier, eds., Germano-Slavistische Beiträge. Festschrift für P. Rehder zum 65. Geburtstag, München 2004, pp. 19-28 (in German).
  6. Adriána STECOVÁ, "Umelé jazyky ako fenomén ľudskej komunikácie Archivováno 19. 12. 2013 na Wayback Machine", in Jozef Sipko, Marek Chovanec, Gabriela Harčariková (eds.), 5. Študentská vedecká konferencia, ISBN 978-80-555-0169-7. S. 710-711.
  7. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič, Drevnenovgorodskij dialekt (druhé, přepracované vydání), Jazyki slavjanskoj kultury, Moskva 2004, ISBN 5-94457-165-9 (ruština)
  8. Вячеслав Всеволод Иванов, "Генеалогическая классификация языков". Лингвистический энциклопедический словарь, Moskva 1990, str. 93-98
  9. А.Ф. Журавлев, Лексико-статистическое моделирование системы славянского языкового родства, Moskva, 1994, str. 63