Wikipedie

Saad Mohamed el-Hussejn El Šazlí

egyptský voják a generál
(přesměrováno z Saad ad-Dín Šazlí)

Saad Mohamed el-Hussejn El Šazlí (1. dubna 1922 Basyoun – 10. února 2011 Káhira) byl egyptský voják, generál a jeden z velitelů egyptské armády během Šestidenní války, Opotřebovací války a Jomkipurské války. V 70. letech 20. století byl jako kritik dohod z Camp Davidu odvolán z armádních postů a působil jako velvyslanec ve Velké Británii a Portugalsku. Poté žil v Alžírsku jako politický uprchlík. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří naplánování a úspěšné provedení operace Badr, při které se egyptské armádě na počátku Jomkipurské války podařilo úspěšně zachytit východní břeh Izraelem obsazeného Sinajského poloostrova.

Saad Mohamed el-Hussejn El Šazlí
Narození1. dubna 1922
Basyoun
Úmrtí10. února 2011 (ve věku 88 let)
Káhira
Civilní činnostvelvyslanec
Vojenská kariéra
Hodnost generálplukovník
Doba služby1942–1975
SloužilEgyptEgypt Egypt
Složka Armáda Egypta
Bitvydruhá světová válka
Suezská krize
šestidenní válka
jomkipurská válka
první arabsko-izraelská válka
severojemenská občanská válka
VyznamenáníŘád Nilu
Řád republiky
Řád za zásluhy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mládí editovat

Narodil se v obci Shafratna v Guvernorátu Gharbíja. V nedaleké obci absolvoval základní školu. Když mu bylo 11 let, rodina se přestěhovala do Káhiry. V Káhiře absolvoval střední školu. V roce 1939 nastoupil do Vojenské akademie, kterou ukončil v hodnosti poručíka v roce 1940. V roce 1943 se oženil s dcerou ředitele vojenské akademie. S ní měl později tři dcery. Bojoval ve 2. světové válce a zúčastnil se i arabsko-izraelské války v roce 1948.

Vojenská kariéra editovat

Během převratu svobodných důstojníků 23. července 1952 se přidal na stranu skupiny Gamála Násira a podílel se na převratu ve vojenské škole College Elements of War. V roce 1953 absolvoval parašutistický výcvik v USA. Po návratu do Egypta, v roce 1954 se stal zakladatelem první egyptské parajednotky. Na výcviku jednotky se podíleli američtí Rangers. V roce 1956, během Suezské krize velel praporu výsadkářů. Výsadkářům po válce velel do roku 1959.

V roce 1960 byl, již v hodnosti plukovníka vyslán do Konga jako velitel paradesantní jednotky. Jednotka v Kongu působila v rámci smíšené egyptsko-syrské jednotky působící pod praporem OSN. Poté, co došlo v Kongu k převratu byl arabský kontingent z Konga stažen. V letech 1961 až 1963 působil jako vojenský atašé ve Velké Británii. Po svém návratu z Velké Británie byl v letech 1965 až 1966 pověřen velením 1. egyptské pěší divize při jejím působení v Jemenu.

Šestidenní válka editovat

Během Šestidenní války velel na Sinaji smíšené jednotce sestávající z dvou praporů výsadkářů, pěšího praporu a tankového praporu. Po zničení egyptského letectva se izraelskému letectvu podařilo získat nad Sinajským poloostrovem úplnou vzdušnou kontrolu. Egyptské jednotky na Sinaji ztratily spojení s vrchním velením a chaoticky se pokoušely ustoupit na západ, za Suezský průplav. Šazlí své jednotky naopak vedl na východ až na okraj Negevské pouště, kde 6. a 7. června zaujal postavení mezi horami, čímž své jednotky chránil před izraelským letectvem. Po navázání spojení s vrchním velením začal přesouvat své jednotky přes Sinaj zpět do Egypta, což se mu nakonec podařilo. Jeho působení během Šestidenní války mu v egyptské armádě zjednalo vysoký respekt.

Po válce byl pověřen velením kombinovaných jednotek výsadkářů a speciálních sil, což vykonával v letech 1967 až 1969. V letech 1970 až 1971, během Opotřebovací války byl pověřen velením v celé vojenské oblasti Rudého moře.

Jomkipurská válka editovat

Po Násirově smrti a poté, co se nový vůdce Sadat rozhodl vést proti Izraeli další válku, přidal se Šazlí v egyptské armádě na stranu přívrženců tzv. omezené války. Poté, co byl jmenován náčelníkem generálního štábu egyptské armády byl pověřen vypracováním plánu na přechod Suezského kanálu a zachycení části Sinajského poloostrova. Plán s názvem operace Badr byl egyptskou armádou proveden 6. října 1973. Jak naplánování, tak provedení operace jej dodnes považováno za jednu z nejlepších výsadkových operací.

V dalších fázích války podporoval plán na zabezpečení pozic, odrážení izraelských protiútoků a vyčkávání na zásah velmocí. Na golanské frontě se ale syrské jednotky dostaly do potíží a Sadat byl Syřany požádán, aby zvýšil bojovou činnost a více poutal izraelské jednotky. Nařídil proto provést 14. října ofenzivu s cílem zatlačit Izraelce zpět. Šazlí se postavil proti a poukazoval na to, že se egyptské jednotky dostanou mimo ochranný raketový deštník a budou více zranitelné. K zabezpečení egyptského předmostí bylo navíc nutné přes kanál přesunout z Egypta i záložní jednotky, s čímž také Šazlí nesouhlasil. Jeho názor ale nebyl brán v potaz. Ofenziva ze 14. října pro Egypt skončila katastrofálně. Jeho jednotky byly zatlačeny zpět a utrpěly těžké ztráty. Izraelcům se podařilo převzít iniciativu a začali postupovat k Suezskému kanálu. Už během bitvy u Čínské farmy se prvním izraelským jednotkám podařilo proniknout na egyptskou stranu kanálu. Šazlí se postavil i proti plánu ministra války na operaci mající za účel izraelské předmostí odříznout a zničit. Poukazoval přitom na špatnou pozici egyptských jednotek. Jeho názor byl ale odmítnut. V následné bitvě se Šazlího obavy potvrdily a 25. egyptská samostatná brigáda ze sestavy 3. egyptské armády postupující kolem Velkého Hořkého jezera padla do izraelské léčky a byla úplně zničena.

Egypťanům se již nepodařilo zabránit v postupu Izraelců na západní břeh průplavu a v rozvinutí bojové činnost (kde chyběly záložní jednotky, proti jejichž odsunu Šazlí protestoval). Jomkipurská válka skončila obklíčením 3. armády a zásahem USA a SSSR.

70. léta 20. století editovat

V prosinci 1973 byl propuštěn z pozice náčelníka generálního štábu a bylo mu nabídnuto místo velvyslance ve Velké Británii. Na toto místo nastoupil v květnu 1974. V roce 1975 se přesunul na velvyslanecké místo v Portugalsku, kde setrval až do roku 1978.

V roce 1978, po podepsání dohod z Camp Davidu se stal kritikem této smlouvy, navíc obvinil prezidenta Sadata z vytváření diktatury načež se přesunul do Alžíru jako politický uprchlík. Následně Sadat vydal vzpomínkovou knihu na Jomkipurskou válku, ve které Šazlího obvinil z řady chyb. Na to Šazlí reagoval vydáním vlastních vzpomínek, pod názvem Deník říjnové války, ve které viní Sadata z vojenských a politických přehmatů, které následovaly po úspěchu operace Badr.

80. léta 20. století editovat

V roce 1983 , kdy byl již ve funkci Husní Mubárak byl Šazlí v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za vydání vzpomínkové knihy bez povolení a prozrazení vojenských tajemství.

90. léta 20. století editovat

V březnu 1992 se vrátil zpět do Egypta. Na káhirském letišti byl okamžitě zatčen a převezen do věznice k odpykání uloženého trestu. V říjnu 1993 byl na základě všeobecné amnestie z vězení propuštěn. Žil ve své rodné obci a věnoval se psaní.

Roky 2000 - 2011 editovat

V tomto období se více zapojoval do veřejného života. Vystupoval v arabských televizích, v nichž se vyjadřoval k vojenským otázkám. Zemřel ve vojenské nemocnici 11. února 2011 po těžké nemoci. Krátce na to došlo ke svržení Mubarákova režimu a Šazlímu byla posmrtně udělena vysoká státní vyznamenání.

Vyznamenání a ocenění editovat

Saas Mohamed el-Husejn El Šazlí během svého života obdržel 24 řádů a medailí. Krátce po revoluci mu byla udělena Hvězda Sinaje. Během svého působení si získal přezdívky Egyptský Dajan (odkaz na izraelského generála Moše Dajana) či arabský Rommel (odkaz na německého tankového generála).

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku سعد الدين الشاذلي‎ na arabské Wikipedii.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Saad_Mohamed_el-Hussejn_El_Šazlí&oldid=23093314“