Otevřít hlavní menu

SMS Kaiserin Elisabeth

SMS Kaiserin Elisabeth byl chráněný křižník rakousko-uherského námořnictva, druhá postavená loď třídy Kaiser Franz Joseph I. Pojmenována byla podle manželky císaře Františka Josefa I. Alžběty Bavorské.

SMS Kaiserin Elisabeth v roce 1906
Základní údaje Vlajka
Zahájení stavby: 1888
Spuštěna na vodu: 25. září 1890
Uvedena do služby: 24. ledna 1892
Osud: 2. listopadu 1914 potopen vlastní posádkou
Takticko-technická data
Výtlak: 4 030 t
Délka: 98 m
Šířka: 14,8 m
Ponor: 5,6 m
Pohon: 4 kotle
2 trojčinné expanzní parní stroje
2 šrouby
8 000 HP
Palivo: 650 t uhlí
Rychlost: 19 uzlů (35,2 km/h)
Dosah: 3 000 nm
Posádka: 427
Pancíř: 56mm paluba
velitelská věž 90
barbety 150mm děl 90 mm
Výzbroj: (v době potopení):
8× 150 mm
16× 47 mm
2× 66 mm
4× torpédomet
2× kulomet

Loď byla postavena námořním arzenálem v Pule.[1] Neobvykle silná torpédová výzbroj vedla k tomu, že křižníky této třídy byly zpočátku označovány Torpedo-Rammschiff.[2]

KonstrukceEditovat

Lod měla dva komíny a dva stěžně. Po dokončení tvořily hlavní výzbroj dva 240mm kanóny firmy Krupp, umístěné v jednohlavňových věžích, z nichž jedna byla na přídi a druhá na zádi. V kasematech na bocích trupu bylo šest 150mm kanónů, které doplňovalo šestnáct 47mm a dva 66mm kanóny. Torpédometů bylo šest. V roce 1906 byla loď modernizována a obě 240mm děla nahradila 150mm děla z plzeňské Škodovky (plzeňská děla nahradila všechna děla s výjimkou čtyř 150mm kaónů v bočních kasematech).[2][3] Děla Kaiserin Elisabeth chránily jen 50mm silné štíty, zatímco pro dvě nová děla lodi Kaiser Franz Joseph I. byly použity dělové věže.[4]

Lodě měly čtyři kotle, dva trojčinné expanzní parní stroje o výkonu 8000 HP, které roztáčely dva lodní šrouby. Zásoba uhlí byla 650 tun a dosah lodí 3000 námořních mil. Nejvyšší rychlost byla 19 uzlů.[5]

Základem pancéřování byla pro chráněné křižníky obvyklá 57mm silná pancéřová paluba pod čárou ponoru, chránící strojovny, kotelny a muniční sklady. Velitelskou věž chránil 90mm pancíř a stejně silný pancíř měly i barbety 150mm děl.[5]

Operační službaEditovat

Na svou první zámořskou plavbu Kaiserin Elisabeth odplula v roce 1892, když vedla Františka Ferdinanda d'Este do japonské Jokohamy. Do Asie se pak loď často vracela. V letech 1900–1902 byla nasazena při potlačování Boxerského povstání v Číně.[3] K čínským břehům přirazila ještě celkem třikrát, a to v rozmezí let 1904-1905, 1908-1910 a naposledy 1913-1914, kdy zde plnila úlohu staniční lodě.[6] V letech 1905-1906 prošla rozsáhlou modernizací, především děla byla vyměněna za novější typy.[7]

Křižník Kaiserin Elisabeth se na počátku první světové války nacházel na Dálném Východě v čínském přístavu Tschif a velení Rakousko-uherského námořnictva příliš nevědělo, jak s ním naložit.[3] Loď odplula do Němci drženého Čching-taa, do právě vypuknuvší války mezi Německem a Japonskem se ale zapojit nemohl, protože Rakousko-Uhersko zůstávalo mimo tento konflikt. Bylo rozhodnuto stáhnout posádku lodi do neutrální Číny, kde by zůstala internována do konce války, o které si všichni mysleli, že bude trvat jen velmi krátce. Ovšem po zmínce německého císaře Viléma o dobrém uplatnění křižníku při obraně přístavu byl rozkaz zrušen. Část posádky Kaiserin Elisabeth už ale byla v Číně a musela se na vlastní pěst vracet zpět, což se ale naprosté většině nakonec podařilo.[8]

Křižník se tedy zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao obležené japonskými vojsky. V přístavu se nacházely také německý křižník SMS Cormoran, dělové čluny třídy Iltis – SMS Iltis, SMS Jaguar, SMS Tiger, SMS Luchs, minonoska Lauting a torpédový člun S90.[9] Bitva o Čching-tao znamenala zánik všech těchto plavidel.

Z křižníku Kaiserin Elisabeth byla demontována všechna výzbroj kromě 150mm děl v kasematách a loď měla sloužit jako plovoucí baterie. Z vymontovaných děl byly postaveny tři pozemní baterie. Jedna baterie měla dvě moderní 152mm děla ze škodovky a zbylé používaly ráže 47 a 66 mm. Na zemi se do obrany přístavu zapojilo celkem 133 mužů z posádky křižníku.[10] Samotná loď pak až do vyčerpání munice podporovala obránce svou palbou.

Když se přiblížil pád základny, posádky jednotlivé lodě samy potopily (pouze torpédoborec S-90 se neúspěšně pokusil o únik, při kterém ale potopil starý japonský křižník).[11] Kaiserin Elisabeth byl potopen před přístavem dne 2. listopadu 1914. Posádka ho potopila otevřením Kingstonových ventilů a výbuchem na palubě uložených torpéd. Celá základna kapitulovala po nepřátelském průlomu o pět dní později.

ReferenceEditovat

  1. KOSOUR, Ladislav. TŘÍDA KAISER FRANZ JOSEPH I [online]. Rev. 2009-08-12. Dostupné online. 
  2. a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 123. (česky) 
  3. a b c NOVÁK, Jiří. Zkáza křižníku Kaiserin Elisabeth. Historie a plastikové modelářství. 1998, roč. VIII, čís. 20, s. 20. [Dále jen Novák (1998)]
  4. Novák (1998), s. 24
  5. a b Novák (1998), s. 25
  6. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. ISBN 80-86808-03-3. S. 33. 
  7. Pod rakouskou vlajkou, s. 35
  8. Novák (1998), s. 21
  9. Za bojeschopné šlo pokládat pouze Kaiserin Elisabeth, Jaguar, S90 a minonosku Lauting.
  10. Novák (1998), s. 23
  11. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 237. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 140. 
  • NOVÁK, Jiří. Zkáza křižníku Kaiserin Elisabeth. Historie a plastikové modelářství. 1998, roč. VIII, čís. 3, s. 20–25. 

Externí odkazyEditovat