Ropucha zelená

Ropucha zelená (Bufo viridis) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae). Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho je bílé až nažloutlé. Samce od samice lze rozpoznat pomocí pářicích mozolů na palci přední nohy samce, menší velikostí a hlavně velice příjemného hlasového projevu, který připomíná hlas ptáka a zní jako „crrrríííííí“.

Jak číst taxoboxRopucha zelená
alternativní popis obrázku chybí
Ropucha zelená
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Čeleďropuchovití (Bufonidae)
Rodropucha (Bufo)
Binomické jméno
Bufotes viridis
Laurenti, 1768
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Bufo viridis
  • Bufo cursor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

V ČR i SR je v téměř souvislých oblastech, jinak je rozšířena po střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimo to žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe. U nás v nížinách na vesnicích místy i hojná.

Druhové jménoEditovat

Komplexní práce  kolektivu Frost et al. (2006) o  systematice obojživelníků vnesla do rodu Bufo veliký zmatek a rozdělila ho na rody Epidalea a Pseudepidalea. Tato nomenklatorická hříčka vyvolala poměrně silnou kritiku (např. Wiens 2007).  Přitom rozdělení nemělo žádný pevný základ a to ani v genetice nebo morfologii. Naopak, jedno ze základních kriterií pro zařazení druhů do jednoho rodu je přirozená mezidruhová hybridizace, což bylo u ropuchy obecné a zelené opakovaně potvrzeno (např.  Duda 2008, Vlček 1997). Stöck a kol. (2013) používá pro ropuchu zelenou  název Bufo viridis,  Sinsch a Schäfer (2016) název Bufotes viridis a  Valkanova (2009 ) Epidalea viridis. V češtině se sice název všech tří ropuch řazených do rodu Bufo nezměnil, ale spousta autorů českých publikací, aby naznačila, že postupuje v duchu doby, začala celkem bezmyšlenkovitě používat nově vytvořené vědecké názvy.

Nové světlo do problematiky vneslo  znovuobjevení díla Garsaultova (1764, 1765, 1767). Nomenklaturní důsledky  tohoto objevu podrobují Duboise &  Boura (2010) detailnímu rozboru. V závěru své práce podporují konzervativní postoj, totiž udržovat evropské ropuchy v rodu Bufo. Pro evropské druhy včetně Bufo bufo (Linnaeus,1758);  Bufo viridis (Laurenti, 1768) a  Bufo calamita (Laurenti, 1768) navrhují uvádět nové taxonomické názvy ( např Epidalea) pouze jako poddruhové. Speybroeck, Beukema a Crochet (2010)  také  navrhují vrátit všem druhům evropských ropuch  rod Bufo, přinejmenším prozatím. Tito autoři tvrdí, že případy přirozené hybridizace (např. hybridizace Bufo bufo x viridis) ukazují, že je správné  odmítnout rozdělení  rodu Bufo. Autoři uvádějí : „Bylo by neopatrné, abychom vyvozovali unáhlené  taxonomické závěry. Až do dalšího  proto všechny evropské druhy vracíme zpět do jediného rodu Bufo.“  Dále také upozorňují, že by mělo být opuštěno úplně od používání jména Pseudepidalea, protože jde o mladší  synonymum.

A jak je to s taxonomickými pravidly ? Podle Mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury (International Code of Zoological Nomenclature , 4. Edition) – česky 2003, přeložili V. Houša & P. Štys) má každý nominální taxon ve skupině rodu  – skutečně nebo potenciálně – fixován svůj názvový typ (tj objektivní referenční standard pro užívání příslušného jména). Dokonce i základní taxonomický princip priority za podmínek stanovených pravidly však může být upraven tak, aby dlouho užívané jméno v jeho navyklém významu bylo chráněno. Toto však není u rodu Bufo potřeba, protože je velmi starý (1758) a těžko se najde straší synonymum. Je tedy užívaní vědeckých názvů Bufo pro všechny naše ropuchy v pořádku ? Ano, a lze dokonce říci, že používání nových názvu v běžném odborném či polárně naučném text v pořádku není. Naštěstí celkem konzervativní legislativní proces zakonzervoval  staré vědecké názvy rodu Bufo ve vyhláškách Ministerstva životního prostředí a tak ve všech pracích, které se opíraly o legislativní ochranu.

Ekologie a biotopEditovat

Vyhýbá se chladnějším a horským oblastem. Objevuje se nejčastěji v polohách do 450 m n. m. Žije v otevřené krajině, tj. i zahradách, parcích, polích a v okolí jezírek a rybníků a také v blízkosti lidského obydlí. Ze všech našich obojživelníků nejlépe snáší teplo a sucho. Na jaře vyhledává menší prohřáté nádrže, nevyhýbá se i větším kalužím a to i bez vodní vegetace. Provazce ropuchy zelené jsou kratší než u ropuchy obecné a obsahují do 6000 vajec. Pulci, kteří mohou dosahovat až 50 mm, se líhnou velmi rychle. Její aktivita je v převážné míře noční. V období rozmnožování ji lze zastihnout i za dne.

LiteraturaEditovat

  • Jan Dungel, Zdeněk Řehák – Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky
  • Čambal Štefan (2015). Obojživelníky a plazy mesta Levice. Tekovské múzeum, Levice. 16 pp. ISBN 0-00-219318-3 ISBN 978-80-88831-18-1.
  • Čambal Štefan, Hoffmann Peter (2015, 2018): Obojživelníky a plazy našej prírody, Tekovské múzeum, Levice, 64 pp.
  • Dubois A., &  Bour R (2010) :The nomenclatural status of the nomina of amphibians and reptiles created by Garsault (1764), with a parsimonious solution to an old nomenclatural problem regarding the genus Bufo (Amphibia, Anura), comments on the taxonomy of this genus, and comments on some nomina created by Laurenti (1768), Zootaxa  (May 2010 )
  • Duda M.,(2008) : First record of a natural male hybrid of Bufo (Pseudepidalea) viridis Laurenti, 1768 and Bufo (Bufo) bufo Linnaeus, 1758 from Austria,  Herpetozoa, 2008
  • Frost D.,R., et al (2006) :The amphibian tree of life. Bulletin of the American Museum of Natural History. Number 297 :1-291.
  • International Code of Zoological Nomenclature (4. Edition) – Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury (1999 – česky 2003, přeložili V. Houša & P. Štys)
  • Sinsch, U., Schäfer A.M. (2016): Density regulation in toad populations (Epidalea calamita, Bufotes viridis) by differential winter survival of juveniles. Journal of Thermal Biology, Volume 55: 20-29,  January 2016.
  • Speybroeck, J., Beukema W., Crochet P.A. (2010) : A Tentative Species List Of The European Herpetofauna (Amphibia And Reptilia) — An Update. Zootaxa 2492:1-27 (June 2010)
  • Stöck, M., Savary, R., Betto-Colliard C.,  Biollay S.,  Jourdan-Pineau H.,  Perrin N. (2013):Low rates of X-Y recombination, not turnovers, account for homomorphic sex chromosomes in several diploid species of Palearctic green toads (Bufo viridis subgroup) Journal of Evolutionary Biology (  January 2013)
  • Valkanova, M. V., Mollov, I. A., Nikolov, B. N. (2009) Mortalities of the Green Toad, Epidalea viridis (Laurenti, 1768) in Urban Environment: A Case Study from the City of Plovdiv. Ecologia Balkanica ., Vol. 1, p21-26. 6p. 1 Graph, 1 Map. (November 2009)
  • Vlček P., 1997: Poznatky z křížení rouchy obecné s ropuchou zelenou. Živa 3/1997:132

Externí odkazyEditovat