Ropucha zelená

Ropucha zelená (Bufo viridis) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae). Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho je bílé až nažloutlé. Samce od samice lze rozpoznat pomocí pářicích mozolů na palci přední nohy samce, menší velikostí a hlavně velice příjemného hlasového projevu, který připomíná hlas ptáka a zní jako „crrrríííííí“.

Jak číst taxoboxRopucha zelená
alternativní popis obrázku chybí
Ropucha zelená
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Čeleďropuchovití (Bufonidae)
Rodropucha (Bufo)
Binomické jméno
Bufotes viridis
Laurenti, 1768
Synonyma
  • Bufo viridis
  • Bufo cursor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

V ČR i SR je v téměř souvislých oblastech, jinak je rozšířena po střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimo to žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe. U nás v nížinách na vesnicích místy i hojná.

Druhové jménoEditovat

Komplexní práce  kolektivu Frost et al. (2006)[1] navrhla rozdělení rodu Bufo na rody Epidalea a Pseudepidalea, z čehož druhý jmenovaný po jisté kontroverzi[2] byl posléze nahrazen již dříve vymezovaným rodovým označením Bufotes. V češtině se sice název všech tří tuzemských ropuch tradičně řazených do rodu Bufo nezměnil, ale část autorů českých publikací začala používat nově vytvořené vědecké názvy.

V běžném odborném či populárně naučném textu se dosud často objevuje rodové jméno Bufo. Staré vědecké názvy rodu Bufo zároveň stále figurují ve vyhláškách Ministerstva životního prostředí, a tak i ve všech pracích, které se opírají o legislativní ochranu.

Z toho vyplývá, že krátce užívané označení této žáby jako "Pseudepidalea viridis" nebo dokonce "Epidalea viridis" je v současném pohledu méně žádoucí, nežli dosud rozšířené "Bufo viridis" či prosazující se "Bufotes viridis".

Ekologie a biotopEditovat

Vyhýbá se chladnějším a horským oblastem. Objevuje se nejčastěji v polohách do 450 m n. m. Žije v otevřené krajině, tj. i zahradách, parcích, polích a v okolí jezírek a rybníků a také v blízkosti lidského obydlí. Ze všech našich obojživelníků nejlépe snáší teplo a sucho. Na jaře vyhledává menší prohřáté nádrže, nevyhýbá se i větším kalužím a to i bez vodní vegetace. Provazce ropuchy zelené jsou kratší než u ropuchy obecné a obsahují do 6000 vajec. Pulci, kteří mohou dosahovat až 50 mm, se líhnou velmi rychle. Její aktivita je v převážné míře noční. V období rozmnožování ji lze zastihnout i za dne.

LiteraturaEditovat

  • Jan Dungel, Zdeněk Řehák – Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky
  • Čambal Štefan (2015). Obojživelníky a plazy mesta Levice. Tekovské múzeum, Levice. 16 pp. ISBN 0-00-219318-3 ISBN 978-80-88831-18-1.
  • Čambal Štefan, Hoffmann Peter (2015, 2018): Obojživelníky a plazy našej prírody, Tekovské múzeum, Levice, 64 pp.
  • Dubois A., &  Bour R (2010) :The nomenclatural status of the nomina of amphibians and reptiles created by Garsault (1764), with a parsimonious solution to an old nomenclatural problem regarding the genus Bufo (Amphibia, Anura), comments on the taxonomy of this genus, and comments on some nomina created by Laurenti (1768), Zootaxa  (May 2010 )
  • Duda M.,(2008) : First record of a natural male hybrid of Bufo (Pseudepidalea) viridis Laurenti, 1768 and Bufo (Bufo) bufo Linnaeus, 1758 from Austria,  Herpetozoa, 2008
  • Frost D.,R., et al (2006) :The amphibian tree of life. Bulletin of the American Museum of Natural History. Number 297 :1-291.
  • International Code of Zoological Nomenclature (4. Edition) – Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury (1999 – česky 2003, přeložili V. Houša & P. Štys)
  • Sinsch, U., Schäfer A.M. (2016): Density regulation in toad populations (Epidalea calamita, Bufotes viridis) by differential winter survival of juveniles. Journal of Thermal Biology, Volume 55: 20-29,  January 2016.
  • Speybroeck, J., Beukema W., Crochet P.A. (2010) : A Tentative Species List Of The European Herpetofauna (Amphibia And Reptilia) — An Update. Zootaxa 2492:1-27 (June 2010)
  • Stöck, M., Savary, R., Betto-Colliard C.,  Biollay S.,  Jourdan-Pineau H.,  Perrin N. (2013):Low rates of X-Y recombination, not turnovers, account for homomorphic sex chromosomes in several diploid species of Palearctic green toads (Bufo viridis subgroup) Journal of Evolutionary Biology (  January 2013)
  • Valkanova, M. V., Mollov, I. A., Nikolov, B. N. (2009) Mortalities of the Green Toad, Epidalea viridis (Laurenti, 1768) in Urban Environment: A Case Study from the City of Plovdiv. Ecologia Balkanica ., Vol. 1, p21-26. 6p. 1 Graph, 1 Map. (November 2009)
  • Vlček P., 1997: Poznatky z křížení rouchy obecné s ropuchou zelenou. Živa 3/1997:132

Externí odkazyEditovat

  1. FROST, Darrel R.; GRANT, Taran; FAIVOVICH, Julián. The amphibian tree of life. Bulletin of the AMNH ; no. 297. digitallibrary.amnh.org. 2006. Dostupné online [cit. 2021-06-23]. (anglicky) 
  2. Je ropucha dost Bufo?. www.casopis.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.