Wikipedie

Riva Krieglová

Riva Krieglová (Riva Kriegelová, Riva Friedová-Kriegelová, Riva Friedová-Krieglová) rozená Lubecká (5. června 1908 Ňasviž, dnešní Bělorusko[1][2] – 21. dubna 2001 Praha) byla politička, odbojářka, členka KSČ, manželka Františka Kriegla, autorka vzpomínek[6] a poslední očitý svědek zatčení novináře a komunistického odbojáře Julia Fučíka.[7]

Riva Krieglová
Rodné jménoLubecká[1]
Jiná jménaRiva Kriegelová, Riva Friedová-Kriegelová, Riva Friedová-Krieglová
Narození5. června 1908[1][2]
Ňasviž,[1][2] (dnešní Bělorusko)
Úmrtí21. dubna 2001 (ve věku 92 let)
Praha,[2] Česká republika
BydlištěPraha – Vinohrady
Povolánípolitička, odbojářka
Známá jakoRifka;[1][2] Rivka Lubetsky[2]
Politická stranaKSČ
ChoťPavel Fried; [p 1] František Kriegel
Rodičeotec: Pinchus Lubecki;[3] matka: Chawa Lubecka (rozená Eltermann)[4][1]
Příbuzníbratr: Ber Lubecki (* 1904 Ňasviž – 30. října 1941)[5]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Rodinné zázemí editovat

Riva Krieglová se narodila 5. června 1908 ve městě Ňasviž (tehdy v carském Rusku,[1] dnes na území Běloruska[8]) [p 2] do židovské rodiny. Její otec se jmenoval Pinchus Lubecki,[3] její matka se jmenovala Chawa Lubecka (rozená Eltermann).[4][1] Riva měla o čtyři roky staršího bratra, který se jmenoval Ber Lubecki.[3]

20. a 30. léta 20. století editovat

Ve dvacátých letech 20. století odjela Riva do Palestiny, aby zde žila v kibucu.[8] Zde, v Palestině, poznala svého prvního manžela, kterým byl český Žid Pavel Fried.[8] [p 1] Jihlavský rodák Pavel Fried byl levicově orientovaný a do Palestiny odejel v roce 1930.[9] V roce 1937[9] se oba vrátili do Československa a dne 4. dubna 1937 v Jihlavě uzavřeli manželství.[1] [p 3] [p 4]

Za protektorátu editovat

Po 15. březnu 1939 (tj. po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 16.3.1939) se oba zapojili do struktur domácího ilegálního protiněmeckého komunistického odboje.[8][9] V odboji oba spolupracovali s komunistickým novinářem Juliem Fučíkem a spolu s ním byli oba též zatčeni.[8][9] [p 5] Její manžel ani nikdo jiný z této odbojové skupiny nepřežil pobyt v nacistických vězeních a všichni v průběhu let 1943 až 1944 zahynuli.[7][8] [p 6] [p 7] Po zatčení bylo s Pavlem Friedem jako Židem zacházeno velmi krutě.[1] Zahynul v Osvětimi v roce 1943.[1] Riva Krieglová byla vězněna rovněž v Osvětimi, ale konce druhé světové války a osvobození se dožila v koncentračním táboře Ravensbrück.[8]

Po druhé světové válce editovat

 
Hrob Rivy a Františka Krieglových v Praze-Motole.

Po skončení druhé světové války se v srpnu 1948 znovu provdala.[8] Jejím druhým manželem byl František Kriegel[8], původním povoláním lékař, později jedna z předních osobností pražského jara roku 1968. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa byl spolu s dalšími vedoucími československými komunistickými politiky unesen do Moskvy, kde jako jediný člen československé delegace odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol. Dne 30. května 1969 byl vyloučen z KSČ a v roce 1970 byl penzionován. Patřil mezi první signatáře Charty 77 a po jejím podepsání byl trvale pod dozorem Státní bezpečnosti (StB).[8] Před jejich bytem na pražských Vinohradech se trvale usadila policejní hlídka a sledováni byli i na svých procházkách či při návštěvách koncertů.[7] Dne 3. prosince 1979 Kriegel zemřel na následky infarktu, který prodělal 18. září 1979. Po smrti manžela žila Riva Krieglová sama prosta všech komunistických a reformních ideálů obklopena svými četnými přáteli.[8] Zemřela 21. dubna 2001 v Praze.[8][2] Je pohřbena spolu se svým manželem Františkem Krieglem na pražském Motolském hřbitově v blízkosti dnešního Památníku obětem komunismu.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ a b Pramen[8] uvádí příjmení prvního manžela Rivy Krieglové, kterého poznala v Palestině, jako Žida Pavla Frýda, pramen[7] tvrdí totéž. Jeho skutečné jméno ale bylo (dle pramene[9] a dalších genealogických zdrojů, například podle[1]) Pavel Fried.[9]
  2. ↑ Ňasviž (bělorusky Нясвіж; rusky Несвиж; polsky Nieśwież; litevsky Nesvyžius) je město v Minské oblasti ve středním Bělorusku, asi 40 km východně od města Baranavičy.
  3. ↑ Nevěsta: Rifka Lubecká, narozená 5. června 1908 v Ňasviž (Polsko), palestinská státní občanka, povoláním dělnice; její otec: Pinchus Lubecki, její matka: Chawa Lubecka (rozená Eltermann); Poznámka: Rozhodnutím obvodního národního výboru v Praze 12 ze dne 16. 7. 1957 povolena zapsané nevěstě změna jména na Riva.[1]
  4. ↑ Ženich: Pavel Fried, narozen 10. září 1907 v Jihlavě, příslušný do Jihlavy, povoláním dělník; jeho otec: Emanuel Fried (obchodník v Jihlavě); jeho matka: Jenny Fried (rozená Müller) v Jihlavě; Poznámka: Právoplatným usnesením okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu ze dne 28. 7. 1948 byl proveden důkaz smrti zde zapsaného ženicha, ze kterého týž den 22. února 1943 nepřežije.[1]
  5. ↑ Julius Fučík byl zatčen 24. dubna 1942 v Praze v bytě manželů Jelínkových na adrese U Družstva Ideál 1133/23 (tehdy ulice Chittussiho)
  6. ↑ Riva Krieglová Fučíkovi vyčítala, že při zatýkání na příslušníky zatýkacího komanda (gestapo) nestřílel (ačkoliv měl u sebe dvě pistole) a že tak zavinil prozrazení dalších lidí.[7] Podle dokumentaristky a režisérky Heleny Třeštíkové ale tím, že Julius Fučík nestřílel, zachránil jeden jediný život, a to ten její.[7]
  7. ↑ Byla to právě přeživší Riva Krieglová, kdo později zásadně vyvracel tvrzení, uváděné v Reportáži psané na oprátce, že Julius Fučík kdy pronesl tato slova: „Soudruzi, rád vás vidím, ale ne takhle pohromadě. To je nejlepší cesta do kriminálu a na smrt. Buď budeme dodržovat pravidla konspirace, nebo přestaneme pracovat, protože takto ohrožujete sebe i jiné. Rozuměli ...“

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n První sňatek Rifky Lubecké: Kniha sňatků pro israelskou obec náboženskou v Jihlavě (sňatek uzavřen dne 4. dubna 1937 v Jihlavě) [online]. badatelna eu, 2009-10-10 [cit. 2020-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. 
  2. ↑ a b c d e f g Riva Krieglová (rozená Lubecka), známa též jako "Rivka Lubetsky", "Rifka" (5. června 1908, Nesvizh, Niasvizh District, Minsk Region, Belarus – 21. dubna 2001, Praha) [online]. www geni com, 2018-05-23 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Pinchus Lubecki [online]. www geni com, 2005-11-02 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Chawa Lubecka (rozená Eltermann) [online]. www geni com, 2016-11-27 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ber Lubecki (* 1904, Nesvizh, Niasvizh District, Minsk Region, Belarus – 30. října 1941) [online]. www geni com [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Krieglová Riva (1908-2001); Riva Friedová-Krieglová (1908-2001); politička, odbojářka, členka KSČ, manželka Františka Kriegla, autorka vzpomínek [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-03-06]. Autoritní záznam NK ČR; Identifikační číslo: jx20100413018. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f KAISER, Daniel. ČR pod lupou, Rozloučení s Rivou Krieglovou [online]. www BBC co uk, 2001-04-27 [cit. 2020-03-06]. Riva Krieglová byla posledním žijícím svědkem zatčení Julia Fučíka. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m am. Kalendárium (Riva Kriegelová). Roš chodeš, Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku. 04. 2018, roč. 80, čís. 5778, s. 23. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. ISSN 68 121074 68. 
  9. ↑ a b c d e f FRÝDA, Pavel. Popis: Pavel Fried (Jihlava-synagoga (Iglau-Synagoge)) [online]. www zaniklé obce cz, 2009-10-10 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Kriegel, František et al. Na smutek není čas: korespondence mezi Františkem a Rivou Krieglovými a Františkem Janouchem a Adou Kolmanovou (1974-1979). Praha: Nadace Charty 77, 2009. 328 stran; ISBN 978-80-254-5994-2.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Riva_Krieglová&oldid=23155537“