Wikipedie

Rino Barillari

itlaský fotograf

Rino Barillari (Saverio Barillari, * 8. února 1945, Limbadi) je italský fotograf. Bývá označován jako „Král Paparazzi“.[1][2][3][4][5][6][7][8] Barillarimu byl v roce 1998 udělen Řád zásluh o Italskou republiku.

Rino Barillari
Narození8. února 1945 (79 let)
Limbadi
Povolánífotograf
Oceněnírytíř Řádu zásluh o Italskou republiku (1987)
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara (1988)
důstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1992)
komandér Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1998)
Webová stránkawww.rinobarillari.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rino Barillari při rvačce s Mickeym Hargitayem
Rino Barillari a Anita Ekberg, 1982
Oliver Stone a Rino Barillari na náměstí Piazza de 'Ricci v Římě, 25. září 2012
Rino Barillari s Kirkem Douglasem, 1982
Barillari Rino a Al Pacino, Antica Pesa, 2008

Životopis editovat

Začínal tím, že pomáhal svému strýci, který promítal filmy v arénách. Ve čtrnácti letech utekl z domova a odjel s přítelem do Říma. Našel si práci tak, že pomáhal při „momentkách“ u fontány di Trevi. Brzy si koupil fotografickou kameru, Comet Bencini. Negativy fotografií pořízené během dne prodával tiskovým agenturám, jako jsou Associated Press, UPI a ANSA.

Jako velmi mladý fotografoval v letech 1959 až 1960 mnoho postav „Dolce Vita“:[7] Elizabeth Taylorová, Ingrid Bergmanová, Jacqueline Kennedyová Onassisová, Barbra Streisandová, Brigitte Bardotová, Ava Gardner, Silvana Pampanini, Virna Lisiová[7], Sophia Lorenová, Marcello Mastroianni, Claudia Cardinalová, Marlon Brando, Vittorio Gassman, Anna Magnani, Alberto Sordi, Aldo Fabrizi, The Beatles, Robert De Niro, Sylvester Stallone, Al Pacino, Francis Ford Coppola, Michael Jackson, Demi Moore, Angelina Jolie, Elton John, Matt Damon, Madonna, Diego Maradona nebo Lady Gaga.[7][8]

Souboj s Peterem O'Tooleem na Via Veneto mu přinesl proslulost. Psal se rok 1963, herec měl vážně poraněné ucho a otec mladého Barillari podal stížnost, protože byl nezletilý[9]. V následujících letech pořídil paparazzi fotografie lidí jako byli například: Frank Sinatra na Via Veneto v Café de Paris[10], Charles Aznavour ve Via dei Condotti[11], americký astronaut Buzz Aldrin v „Cabala“ – Osteria dell'Orso[12], manžel Brigitte Bardotové Gunter Sachs von Opel ve Villa Pavesi v Genzanu, Alfredo Bini s topmodelkou Danielou Juan na „Papè Satan“ přes via Tacito[13], Mickey Hargitay s topmodelkou Vatussa Vitta[14], Sonia Romanoff[15], Franco Nero ve fontáně Trevi[16], Elizabeth Taylor v „Cabale“[17], Barbra Streisand in via dei Condotti[18], Mickey Rourke ve Fregene[19], Claudia Schiffer „dal Bolognese“[20], Sylvester Stallone s přítelkyní Jennifer Flavin v restauraci „Alfredo all'Agusteo“[21], Mario d'Urso a Margaret z Anglie na „Jackie'O“, Bruce Willis v „Due Thieves“ na náměstí Piazza Nicosia[22], býval často sražen na zem a někdy zbit bodyguardy.

V říjnu 2011 byl jmenován čestným lektorem fotografie na Xi'an International University.[23][24] Dne 24. července 2012 obdržel jmenovací dopis od Huang Tenga, rektora Xi'anské mezinárodní univerzity.

Noc 18. srpna 1966 strávil v klubu „La Bussola“ ve Viareggiu, kde vystupovali Charles Aznavour a Amália Rodriguesová. Za úsvitu následujícího dne poblíž Altopascia byl vážně zraněn při dopravní nehodě. Byli s ním další dva lidé, včetně zpěváka Robyho Ferranteho, který přišel o život.[25]

Za více než padesát let své kariéry absolvoval Barillari 162 návštěv na pohotovosti, 11 zlomených žeber, 1 bodnou ránu, 76 rozbitých fotoaparátů, 40 ukradených blesků, četné obušky během různých pouličních nepokojů a podílel se na několika střelbách (v případech terorismu), loupeže, únosy a jiné trestné činnosti).[26]

Soukromý život editovat

V roce 2017 se oženil s novinářkou Antonellou Mastrosanti[27]. Z předchozího manželství měl dvě děti, Alessii a Roberta.

Vyznamenání editovat

Získal celou řadu vyznamenání.

Výstavy editovat

Filmografie editovat

  • 1963, Ieri, oggi, domani, (Včera, dnes a zítra) režie: režie: Vittorio De Sica
  • 1964, I due evasi di Sing Sing, režie: Lucio Fulci
  • 1990, Stanno tutti bene (Všichni jsou v pořádku), režie: Giuseppe Tornatore
  • 1998, Paparazzi, režie: Neri Parenti
  • 2000, Klaus Kinski – Ich bin kein Schauspieler (dokument), režie: Christoph Rüter
  • 2012, Jet Set – Quando l'aeroporto sembrava via Veneto (dokument), režie: Antonello Sarno
  • 2013, Velká nádhera, režie: Paolo Sorrentino
  • 2015, Alfredo Bini, ospite inatteso (nečekaný host, dokument), režie: Simone Isola
  • 2015, A proposito di Franco (O Francovi, dokument), režie: Gaetano di Lorenzo
  • 2017, My Italy (Moje Itálie), režie: Bruno Colella
  • 2017, Frank a Ava, režie: Michael Oblowitz
  • 2018, The king of Paparazzi – La vera storia, režie: Giancarlo Scarchilli e Massimo Spano[31]

Divadlo editovat

Bibliografie editovat

Ocenění editovat

  • 2011, Premio Eccellenze Calabresi[33]
  • 2012, Premio That's Italia! Art[34]
  • 2012, Premio Ischia Friends[35]
  • 2014, Er più fico del bigonzo[36]
  • 2014, The look of the year[37]
  • 2014, Premio Francesco Alessi[38]
  • 2018, Premio Segno del Cronista[39]
  • 2019, Nastri d'Argento Premio Speciale Protagonista dell'anno[40]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rino Barillari na italské Wikipedii.

  1. ↑ Jerusalem Post, Remembering the Italian Hollywood
  2. ↑ Professional Photographer, Profile: Rino Barillari, the Paparazzi don
  3. ↑ RT, Moscow welcomes 'king of paparazzi'
  4. ↑ The Guardian, Murder of an Italian paparazzo: a tale of bunga bunga, blackmail and organised crime
  5. ↑ Panorama, Barillari, gli amori di Hollywood molti costruiti a tavolino
  6. ↑ Bruno Vespa, L'amore e il potere. Da Rachele a Veronica, un secolo di storia italiana, 2007, Mondadori
  7. ↑ a b c d The King of Paparazzi, occhio alle ragazze del Nuoto. È l’estate delle sorelle d’Italia – Adnkronos Cronaca
  8. ↑ a b Barillari in mostra alla fontana di Trevi Da Sinatra a Robert Kennedy Archivováno 28. 5. 2017 na Wayback Machine., Il Messaggero.
  9. ↑ La Principessa Il Cavaliere E Le Botte Al Paparazzo – Repubblica.It » Ricerca
  10. ↑ Francesco Marchioni. Via Veneto e la Dolce Vita Quelle notti leggere tra cultura e paparazzi [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Maurizio Piccirilli. La violenza [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  12. ↑ Paparazzo 'King' Feted in Lucca [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ www.lastampa.it. Dostupné online. 
  14. ↑ priceonomics.com. Dostupné online. 
  15. ↑ Dostupné online. 
  16. ↑ www.bbc.com. Dostupné online. 
  17. ↑ www.vanityfair.it. Dostupné online. 
  18. ↑ news.google.com. Dostupné online. 
  19. ↑ Archivovaná kopie. archiviostorico.unita.it. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  20. ↑ archiviostorico.corriere.it. Dostupné online. 
  21. ↑ www1.adnkronos.com. Dostupné online. 
  22. ↑ www.repubblica.it. Dostupné online. 
  23. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-25. 
  24. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-16. 
  25. ↑ Archivovaná kopie. archiviostorico.unita.it. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  26. ↑ archiviostorico.corriere.it. Dostupné online. 
  27. ↑ Impepata di nozze per il re dei paparazzi, Rino Barillari
  28. ↑ „Dolce Vita Gallery“. www.harrysbar.it [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-10. 
  29. ↑ Archivovaná kopie. cinefestival.blogosfere.it [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-09. 
  30. ↑ http://www.italplanet.it/interna.asp?sez=276&info=18844 „50s and La Dolce Vita Style“ novembre 2013/https://web.archive.org/web/20131114013250/http://www.italplanet.it/interna.asp?sez=276 Archivní kopie na Internet Archive.
  31. ↑ The King of Paparazzi – La vera storia - 2019 - documentari - film & docu. Filmitalia [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  32. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-10. 
  33. ↑ Premio Eccellenze Calabresi. www.eccellenzecalabresi.it [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  34. ↑ Il Premio. web.archive.org [online]. 2015-01-22 [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-22. 
  35. ↑ Premio Ischia Friends. www.iltempo.it [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  36. ↑ lanotiziah24.com is for sale. HugeDomains [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ AMARITUDA. The Look Of The Year 2014, la finale al Westin Excelsior, e io c’ero. | solopergusto [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (italsky) 
  38. ↑ Internazionale » RomaFilm » Al festival film premio ‘Francesco Alessi’ a foto giornalisti. web.archive.org [online]. 2015-01-22 [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-22. 
  39. ↑ A Rino Barillari il premio 'Segno del Cronista' 2018 [online]. 2018-12-21 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (italsky) 
  40. ↑ PETRONIO, Roberta. La festa dei Nastri d’argento con Moretti, Ruffini e Veltroni. Corriere della Sera [online]. 2019-02-28 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rino_Barillari&oldid=23357897“