Marlon Brando

Marlon Brando
Marlon Brando
	Marlon Brando (1961)
Rodné jméno	Marlon Brando, Jr.
Narození	3. dubna 1924 ; Omaha, Nebraska; USA
Úmrtí	1. července 2004 (ve věku 80 let) ; Los Angeles, Kalifornie; USA
Místo pohřbení	Tahiti; údolí Smrti
Alias	Bud, Mr. Mumbles
Alma mater	Actors' Studio; Herecké studio Stelly Adlerové; Nová škola; Shattuck-Saint Mary's; Střední škola v Libertyville
Aktivní roky	1944–1980, 1989–2001
Choť	Anna Kashfi (1957–1959); Movita Castaneda (1960–1968); Tarita Teriipaia (1962–1972)
Partner(ka)	Irene Papasová
Děti	Stephen Blackehart, Cheyenne Brando, Christian Brando, Simon Teihotu Brando, Rebecca Brando a Miko Castaneda Brando
Rodiče	Marlon Brando, Sr. a Dodie Brando
Příbuzní	Jocelyn Brando (sourozenec)
Oficiální web	marlonbrando.com
Významné role	Stanley Kowalski (Tramvaj do stanice Touha); Don Vito Corleone (Kmotr); plk. Walter E. Kurtz (Apokalypsa); Paul (Poslední tango v Paříži); Jor-El (Superman)
Oscar
	nejlepší herec; 1955 – V přístavu ; 1973 – Kmotr
Cena Emmy
	nejlepší herec ve vedlejší roli; 1979 – Kořeny
Zlatý glóbus
	nejlepší herec – filmové drama; 1955 – V přístavu ; 1973 – Kmotr
Cena BAFTA
	nejlepší herec; 1953 – Viva Zapata! ; 1954 – Julius Caesar ; 1955 – V přístavu
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlon Brando, Jr. (3. dubna 1924 Omaha, Nebraska – 1. července 2004 Los Angeles, Kalifornie) byl americký herec, filmový režisér a politický aktivista. Je považován za jednoho z prvních tvůrců, kteří do filmování vnesli realismus a zpopularizoval i tzv. systém Stanislavského. Je známý i díky množství filmových ocenění, která za svého života získal, a mezi jedny z nejznámějších filmů, ve kterých se objevil, patří Kmotr (1972), V přístavu (1954), Tramvaj do stanice Touha (1951), Apokalypsa (1979), Poslední tango v Paříži (1972) nebo Sayonara (1957). Účastnil se též různých aktivistických akcí, například afroamerického hnutí za občanská práva, jehož závěrem bylo zrovnoprávnění Afroameričanů a bělochů.

Když mu bylo 6 let, rodina se přestěhovala do Illinois. Jeho otec Marlon Brando Sr. (1895–1965) pracoval ve výrobě chemických krmiv a pesticidů, jeho matka Dorothy Brando (1897–1954) byla herečka. Marlon měl dvě starší sestry Jocelyn Brando (1919–2005) a Frances (1922–1994). Prožíval nešťastné dětství, na nějž mělo velký vliv to, že oba jeho rodiče byli alkoholici, kteří se nikdy nestarali o své děti patřičným způsobem. Jeho otec měl tendenci říkat malému Marlonovi, že nikdy v životě ničeho nedosáhne.

Prvních výrazných úspěchů dosáhl díky snímku Tramvaj do stanice Touha, původně vytvořeného jako divadelní hra Tennessee Williamse, kde ztvárnil postavu Stanleye Kowalskiho, díky čemuž byl nominován na Cenu akademie pro nejlepšího herce v hlavní roli. Skvělé ohlasy mu též vynesla role Terryho Malloye ve filmu V přístavu, za kterou nakonec získal Oscara pro nejlepší mužský výkon. Tuto cenu získal i za roli Emiliana Zapata ve snímku Viva Zapata! a za roli Marca Antonia v adaptaci Shakespearovy hry Julius Caesar, vytvořené v roce 1953 Josephem L. Mankiewiczem. Roku 1957 byl na základě novely Jamese A. Michenera natočen film Sayonara, za který též získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli.

Méně úspěšné období přišlo v podobě šedesátých let. Nejdříve režíroval a hrál ve westernu Křivák, který skončil jako kulturní i finanční fiasko. Následně ztvárnil hlavní roli ve filmu Vzpoura na Bounty, vytvořeném podle stejnojmenné knižní předlohy od Jamese Normana Halla a Charlese Nordhoffa. Ani tento film nebyl úspěšný a zbytek desetiletí nebyl o nic lepší: neobjevil se tehdy v žádném dobře hodnoceném filmu. Změnu přinesl rok 1972, kdy si zahrál postavu Dona Vita Corleona v Kmotrovi a získal Oscara. Tato jeho role bývá kritiky považována za jeho nejlepší. Společně s další nominací na Cenu Akademie za Poslední tango v Paříži se Brando znovu dostal na vrchol své slávy a v letech 1972 a 1973 se umístil na šestém a desátém místě na seznamu nejvýdělečnějších hvězd.

Americký filmový institut označil Branda jako čtvrtou největší filmovou hvězdu z řad mužů s debutovým rokem 1950 a déle. Společně s Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe byl roku 1999 magazínem Time označen za jednu za sta nejdůležitějších osob 20. století. Zemřel 1. července 2004, jako osmdesátiletý, na respirační selhání.

Životopis

Proslul především rolemi ve filmech režiséra Elia Kazana z padesátých let Tramvaj do stanice Touha a V přístavu. Je taktéž dvojnásobným držitelem cen americké filmové akademie za hlavní role ve snímcích Kmotr a V přístavu.

Vyjma herectví a režie se věnoval podpoře mnoha politických organizací (afroamerické hnutí za občanská práva a různá hnutí amerických indiánů) i jiným pol. záležitostem (boj za ustanovení státu Izrael či pomoc obětem holokaustu). Stal se taktéž vyslancem Dětského fondu OSN.

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

V jednom z jeho úspěšnějších filmů, Poslední tango v Paříži (1973), účinkoval po boku herečky Mariy Schneider. Film obsahuje scénu znásilnění. V rozhovoru z roku 2013 přiznal režisér tohoto filmu, Bernardo Bertolucci, že se s Marlonem předem domluvil na podrobnostech scény a herečku na tyto podrobnosti neupozornil, protože „chtěl vidět její reakci jako dívky, ne jako herečky“.^[1] Maria Schneider v roce 1974 prohlásila, že je bisexuální orientace a odmítla natáčet další nahé scény. Později se stala drogově závislou a pokusila se o sebevraždu.^[2]

Vliv na herectví

Jeho herecký styl inspiroval celou hereckou generaci 50. a 60. let 20. století včetně Jamese Deana, Paula Newmana, Roberta De Niro, Al Pacina, Jacka Nicholsona a dalších, přičemž je mu připisován, jak významný vliv na samotné filmové herectví, tak i fakt, že se stal tím nejlepším příkladem tzv. Stanislavského herecké metody, která zdůrazňuje propojení psychických procesů a fyzického jednání, které herci umožňuje propracovat se k ovládnutí a opětovnému navození emocionálních pocitů své postavy i k racionální kontrole celistvého hereckého výkonu.^[zdroj?]

Filmografie

Filmové role
Rok	Název	Role	Režie	Poznámky
1950	Muži	Kenneth „Ken“ Wilcheck/„Bud“	Fred Zinnemann
1951	Tramvaj do stanice Touha	Stanley Kowalski	Elia Kazan	nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1952	Viva Zapata!	Emiliano Zapata	Elia Kazan	získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1953	Julius Caesar	Marcus Antonius	Joseph L. Mankiewicz	získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1953	Divoch	Johnny Strabler	László Benedek
1954	Desirée	Napoleon Bonaparte	Henry Koster
1954	V přístavu	Terry Malloy	Elia Kazan	získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli získal Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
1955	Frajeři a saze	Sky Masterson	Joseph L. Mankiewicz
1956	Čajovna U srpnového měsíce	Sakini	Daniel Mann	nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v komedii nebo muzikálu
1957	Sayonara	major Lloyd „Ace“ Gruver	Joshua Logan	nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1958	Mladí lvi	Christian Diestl	Edward Dmytryk	nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli
1959	Sestup Orfeův	Valentine „Snakeskin“ Xavier	Sidney Lumet
1961	Křivák	Rio	Marlon Brando
1962	Vzpoura na Bounty	Fletcher Christian	Lewis Milestone
1963	Ošklivý Američan	Harrison Carter MacWhite	George Englund	nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
1964	Dva záletníci	Freddy Benson	Ralph Levy
1965	Morituri	Robert Crain	Bernhard Wicki
1966	Štvanice	šerif Calder	Arthur Penn
1966	Grošák	Matt Fletcher	Sidney J. Furie
1967	Hraběnka z Hongkongu	Ogden Mears	Charlie Chaplin
1967	Páv se zlatým okem	major Weldon Penderton	John Huston
1968	Noc následujícího dne	Chauffeur	Hubert Cornfield
1968	Candy	Grindl	Christian Marquand
1969	Ostrov v ohni	sir William Walker	Gillo Pontecorvo
1971	Noční příchozí	Peter Quint	Michael Winner	nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli
1972	Poslední tango v Paříži	Paul	Bernardo Bertolucci	nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1972	Kmotr	Don Vito Corleone	Francis Ford Coppola	získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli (cenu odmítl) získal Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce v hlavní roli
1976	Zastavení na Missouri	Robert E. Lee Clayton	Arthur Penn
1978	Superman	Jor-El	Richard Donner
1979	Apokalypsa	plukovník Walter E. Kurtz	Francis Ford Coppola
1980	Záhadný vzorec	Adam Steiffel	John G. Avildsen	nominován na Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli
1989	Bílé období sucha	Ian McKenzie	Euzhan Palcy	nominován na Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce ve vedlejší roli nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
1990	Nováček	Carmine Sabatini	Andrew Bergman
1992	Kryštof Kolumbus	Tomás de Torquemada	John Glen	nominován na Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli
1994	Don Juan DeMarco	dr. Jack Mickler	Jeremy Leven
1996	Ostrov Dr. Moreau	dr. Moreau	John Frankenheimer	získal Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli nominován na Zlatou malinu pro nejhorší filmový pár
1997	Bojovník	McCarthy	Johnny Depp
1998	Prachy k likvidaci	Warden Sven Sorenson	Yves Simoneau
2001	Kdo s koho	Max	Frank Oz

Odkazy

Reference

↑ EL MUNDO DE ALYCIA. Bertolucci sobre Maria Schneider / Bertolucci admits rape scene was non-consensual. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ MIRKA, Spáčilová. O scéně znásilnění z Posledního tanga v Paříži tvůrci herečce neřekli [online]. Public Broadcasting Service, 5. prosince 2016 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marlon Brando na Wikimedia Commons
Osoba Marlon Brando ve Wikicitátech
Galerie Marlon Brando na Wikimedia Commons
Marlon Brando v Česko-Slovenské filmové databázi
Marlon Brando v Internet Movie Database (anglicky)

[1] EL MUNDO DE ALYCIA. Bertolucci sobre Maria Schneider / Bertolucci admits rape scene was non-consensual. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

[2] MIRKA, Spáčilová. O scéně znásilnění z Posledního tanga v Paříži tvůrci herečce neřekli [online]. Public Broadcasting Service, 5. prosince 2016 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.

[1]

[2]