Otevřít hlavní menu

Sophia Lorenová, rodným jménem Sofia Villani Scicolone (* 20. září 1934 Řím) je italská filmová herečka, která se v 60. letech 20. století stala hvězdou světové kinematografie, stejně tak byla považována za sexuální symbol.

Sophia Lorenová
Sophia Lorenová v roce 1959
Sophia Lorenová v roce 1959
Rodné jméno Sofia Villani Scicolone
Narození 20. září 1934 (85 let)
Řím ItálieItálie Itálie
Aktivní roky 1950–
Manžel(ka) Carlo Ponti (19572007)
Děti Carlo Ponti a Edoardo Ponti
Příbuzní Anna Maria Villani Scicolone (sourozenec)
Alessandra Mussolini (synovec)
Romano Mussolini (švagr)
Významné role Cesira / Horalka
Filumena Marturano / Manželství po italsku
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1962 Horalka
Čestná cena Akademie
1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii
Zlatý glóbus
Cena Cecila B. DeMille
1995 – Celoživotní přínos světové kinemtagrafii
Zlatý medvěd
Čestný zlatý medvěd
1994 – Celoživotní přínos světové kinematografii
Cena BAFTA
Nejlepší neanglicky mluvící herečka v hlavní roli
1962 – Horalka
César
Čestný César
1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii
Grammy
Nejlepší namluvené album pro děti
2004 – Prokofiev: Peter and the Wolf/Beintus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přestože byla nucena získat francouzské občanství, aby se mohla vdát, pro svět filmových fanoušků se stala symbolem italského filmu. V roce 1960 získala Oskara za svou roli v De Sicově filmu Horalka. Jejím nejčastějším filmovým partnerem byl známý italský herec Marcello Mastroianni. V roce 1991 také obdržela Oscara za celoživotní herecké dílo.

DětstvíEditovat

 
Sophia Lorenová, Nůž v ráně (1962)

Narodila se v září 1934 v Římě jako nemanželské dítě a získala jméno svého otce Sofia Scicolone. Její matka Romilda se brzy bez Sophiina otce Ricarda vrátila ke svým rodičům do Pozzuoli, kde s početnou rodinou strávily i válku.

Herečka a její o čtyři roky mladší sestra Maria prožívaly dětství v těch nejchudších poměrech rybářské vesnice, na nějakou dobu byla celá rodina nucena vyhledat útočiště u příbuzných v Neapoli, kde zažili přítomnost německých i amerických vojáků. Sophia se po válce učila hrát na piano, její sestra zpívala a babička provozovala rodinnou kavárnu.

Stala se terčem posměchu nejen kvůli svému nemanželskému původu, ale i kvůli vyhublé postavě (měla přezdívku „Párátko“). Před světem utíkala do biografu, kde dokázala prosedět celý den. Toužila se stát herečkou, ale nejen kvůli slávě a bohatství, nýbrž aby mohla projevovat emoce a realizovat se tvůrčím způsobem.

KariéraEditovat

 
Sophia Lorenová ve filmu Krásná mlynářka z roku 1955

Ve čtrnácti letech byla vybrána v soutěži krásy mezi 12 princezen moře. Brzy na to odjela s matkou do Říma, aby si zahrála otrokyni ve filmu Quo Vadis (1951). V Římě zůstala i po dokončení filmu a pracovala jako modelka pro časopisy. V soutěži Miss Řím, kde skončila druhá, si ji všiml o 20 let starší producent Carlo Ponti. Pomohl jí získávat menší roličky a po natočení filmu Pýcha a vášeň s Cary Grantem a Frankem Sinatrou přišly skutečně velké role.

Často byl problém najít pro Sophii Loren (pseudonym zvolený kvůli západnímu publiku) vhodnou roli, protože zcela odpovídala představám o italské ženě, její filmový charakter byl omezený, alespoň v Hollywoodu. Nechtěla hrát podřadné role, proto USA brzy opustila, i když zde třeba natočila dobrý snímek Houseboat s Cary Grantem a získala dobré kontakty i přátelství. Jedním z jejích celoživotních přátel se stal právě Cary, který jí nabízel i manželství. Odmítla, protože věřila v budoucnost vztahu s Carlem Pontim. Ten byl však ženatý a italská církev neumožňovala rozvod. Byla to právě Pontiho první manželka, která později navrhla, aby si všichni tři změnili občanství na francouzské a ve Francii se legálně rozvedli. Ponti se pak oženil s Lorenovou.

Mezi její přínosy světové kinematografii patří mnoho filmů režiséra Vittoria de Sicy, za jehož Horalku získala v roce 1962 Oscara jako herečka v hlavní roli (první v neanglicky mluveném filmu).

Dále hrála v filmech s Marcellem Mastroiannim (např. Manželství po italsku, Včera, dnes, zítra, Slunečnice, objevila se i po boku Clarka Gablea, Paula Newmana, Petera O'Toola, Richarda Burtona, Marlona Branda nebo Gregoryho Pecka. Hrála také v posledním filmu Charlieho Chaplina Hraběnka z Hongkongu, během jehož natáčení se spřátelili. Ačkoli neměla žádné herecké vzdělání, byla to právě její přirozená živočišnost, kterou režiséři i diváci vyhledávali.

SoukromíEditovat

 
Sophia Lorenová, Londýn, 2009

Je vdovou po italském filmovém magnátovi Carlu Pontim (19122007), který působil jako producent v italském filmu. Zažili společně hned dvě svatby. První svatba v září 1957 byla anulována kvůli nezapsanému rozvodu Carla Pontiho s jeho předchozí ženou. Podruhé byli řádně sezdáni 9. dubna 1966.

Bolestnou ránou do soukromého života byly dva potraty, které prodělala, než se jí narodili synové Carlo (nar. 1968) a Edoardo (nar. 1973).

Je tetou italské političky Alessandry Mussoliniové – Sophiina sestra Anna Maria si vzala Romana Mussoliniho, nejmladšího syna diktátora Benita Mussoliniho.

Žije v Kalifornii, po smrti Pontiho sama, a herectví se nevěnuje, i když společenských akcí se občas účastní. I přes svůj vysoký věk se stala titulní tváří kalendáře Pirelli na rok 2007.

Filmografie (výběr)Editovat

  • 1953 Aida (filmová verze opery)
  • 1954 Škoda, žes taková potvora
  • 1954 Neapolský kolotoč
  • 1954 Naše časy
  • 1955 Chléb, láska a ...
  • 1956 Štěstí být ženou
  • 1957 Pýcha a vášeň
  • 1957 Legenda o ztraceném
  • 1958 Farma pod jilmy
  • 1958 Klíč
  • 1958 Romance na řece
  • 1960 Horalka
  • 1962 Boccaccio '70
  • 1962 Nůž v ráně
  • 1963 Včera, dnes a zítra - film složený ze třech povídek (s Marcellem Mastroiannim)
  • 1964 Manželství po italsku (s Marcellem Mastroiannim)
  • 1967 Hraběnka z Hongkongu
  • 1970 Slunečnice (italsko-ruský film s Marcellem Mastroiannim)
  • 1974 Verdikt (s Jeanem Gabinem)
  • 1974 Verdikt
  • 1975 Gangsterova milenka
  • 1976 Přejezd Kassandra
  • 1977 Zvláštní den (s Marcellem Mastroiannim)
  • 1984 Světlo pro mého syna
  • 1990 Sobota, neděle, pondělí
  • 1995 Dej si pohov kámoši 2
  • 2002 Mezi cizinci

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Hotchner, A.E.: Sophia Loren (životopis)

Externí odkazyEditovat