Státní poznávací značka
Státní poznávací značka (zkratka SPZ, hovorově espézetka, též rozeznávací, evidenční, rejstříková nebo policejní značka) je jednoznačné písmeno-číselné označení motorového vozidla nebo jeho přívěsu či návěsu, zaregistrovaného v určitém státu.
Právní vymezení
editovat
Česká legislativa (zákony č. 56/2001 Sb. a 361/2000 Sb.) rozeznává státní poznávací značku (což je jedinečná kombinace písmen a číslic přidělená vozidlu) a tabulku s přidělenou státní poznávací značkou (což je plechová tabulka upevněná na vozidle), viz ustanovení § 4 zákona č. 56/2001 Sb.. Přestože definice v zákoně není jednoznačná, výkladem je možno dovodit, že (pouze) pro státní poznávací značku zákon zavedl legislativní zkratku registrační značka, kdežto plechová tabulka je nazývána "tabulka registrační značky".
V rozporu s těmito zákonnými definicemi se v § 89 odst. 6 zákona č 56/2001 Sb. nesprávně používá pojem "státní poznávací značka", když zákonodárce zjevně mínil plechovou tabulku (neboli tabulku registrační značky).
Ani státní správa nepoužívá vždy správné označení. Na webovém "Portálu občana"[1] je zveřejněna informace o zápisu vozidla do registru s touto větou: "Na základě registrace vozidla je k danému dopravnímu prostředku vydaný takzvaný malý technický průkaz a registrační značky (tabulky se státní poznávací značkou)." Registrační značka je ovšem pouze jedna a nikomu se nevydává: stát ji přiděluje konkrétnímu vozidlu v registru vozidel. Správně by tedy citovaná věta měla znít takto: "Na základě registrace vozidla je k danému dopravnímu prostředku vydaný takzvaný malý technický průkaz a tabulky registrační značky."
Povinné registraci a označení tabulkou v ČR podléhají motorová vozidla (s výjimkou trolejbusů, které se registrují pouze podle drážního zákona a státní poznávací značka se jim nepřiděluje) a přípojná vozidla k motorovým vozidlům.
Na Slovensku se státní poznávací značky od dubna 1997 nazývají evidenčné číslo vozidla. Plechová tabulka s evidenčním číslem vozidla se nazývá registračná tabulka.
Charakteristika
editovat
V některých státech lze z některých druhů státních poznávacích značek vyčíst, v jaké oblasti státu je vozidlo registrováno. Jiné země volí odlišné přístupy, jak a zda vůbec má SPZ prozrazovat místo registrace.
Například v Itálii se od této praxe ustupuje údajně proto, že fotbalovým fanouškům z cizího města hrozilo poškození jejich vozidla domácími. Na Slovensku se od 1. března 2023 nová evidenční čísla vozidel přidělují v jednotné řadě bez rozlišení okresu.
Druhy poznávacích značek
editovatTabulky s registračními značkami vozidel mohou používat k odlišení kromě čísel a písmen také různé barvy podkladu nebo barvu znaků. Tak jsou v některých zemích rozlišena například vozidla diplomatických a konzulárních úředníků, cizích státních příslušníků, testovací nebo historická vozidla, vozidla z půjčoven nebo užitková vozidla.
Mezinárodní poznávací značka
editovatPro cesty do ciziny slouží ještě tzv. mezinárodní poznávací značky (MPZ).
Historie státních poznávacích značek
editovatJako první na světě zavedla státní poznávací značky pro automobily Francie v roce 1893, následovalo ji Německo v roce 1896. V Nizozemsku došlo k jejich zavedení v roce 1898.[2]
Státní poznávací značky v českých zemích
editovatV Rakousko–Uhersku byly státní poznávací značky pro automobily zavedeny zákonem s platností od 7. ledna 1906.[3]
Pro jednotlivé země a nejvýznamnější města bylo přiděleno samostatné písmeno. Tak např. značky automobilů ve Vídni začínaly písmenem A, v Praze N, zbytku Čech O, na Moravě P a ve Slezsku R. Poslední tři číslice rakousko–uherských značek byly uváděny v dolní části tabulky; jednalo-li se o více než třímístné číslo, tisíce byly uvedeny v části horní. Toto rozdělení bylo zdůvodněno tím, že „by se číslo více než trojmístné za rychlé jízdy automobilu těžko četlo“.[4]
Systém označování zemí na státních poznávacích značkách přešel i do prvorepublikového Československa,[5] místo podle místa deponace vozidla však byla přidělována podle sídla majitele. V roce 1932 byl zaveden nový systém, podobný původnímu. Praha měla písmeno P, ČSD a Československá pošta písmeno D, jinak písmena odpovídala zemi: Č česká, M moravskoslezská, S slovenská, R podkarpatoruská. Vojenské značky byly bez písmene. Písmena H, Z a T byla určena pro zahraniční vozidla.
V období Protektorátu byla příslušnost registrace označována písmena PA (Čechy), PB (Morava a Slezsko), PC (železnice a pošta), PD (vládní vojsko).[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zápis vozidla do registru vozidel [online]. 2024 [cit. 2024-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Geschiedenis van de kentekenplaat [online]. De Autogids.nl, 2022-07-06 [cit. 2022-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-16. (nizozemsky)
- ↑ Poznávací značky automobilů v Českých zemích [online]. 2006 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok 1910. Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1910. Dostupné online. Kapitola Označení automobilu, s. 141.
- ↑ BURŠÍK, Zdeněk. Služba policejní a správní. Praha: Bdeřich Bočánek, 1923. Dostupné online. Kapitola Poznávací značky silostrojů, s. 175.
- ↑ Přidělení úředních poznávacích značek. S. 809. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. Státní tiskárna, 1939-10-30. S. 809. Dostupné online.
Související články
editovat- Státní poznávací značky v Česku (od roku 2001)
- Státní poznávací značky v Československu (vzor vydávaný v Česku až do roku 2001, platný dosud)
- Registrační značky letadel
- Státní poznávací značky v Bosně a Hercegovině
- FE-Schrift - písmo německých značek
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Registrační značky na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo SPZ ve Wikislovníku- Historie SPZ v ČSR/ČSSR/ČR
- Historie a vývoj SPZ automobilů v našich zemích od Rakousko-Uherska do současnosti
