Otevřít hlavní menu

Recital 64 (1964) je pásmo písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jako nová zpěvačka Semaforu se zde představila Vlasta Kahovcová. Všechny tři zpěváky doprovázela Rytmická skupina divadla Semafor ve složení Jiří Bažant (klavír), Karel Turnovský (bicí), Ladislav Štaidl (kytara) a Stanislav Zeman (kontrabas).

Recital 64
Autor Jiří Suchý
Žánr recital
pásmo písniček
Premiéra 1. dubna 1964
Místo premiéry Městská knihovna v Praze
Soubor Semafor
Počet představení 44
Štáb
Režie Jiří Suchý
Jiří Šlitr
Hudba Jiří Šlitr
Duke Ellington
Ray Henderson
Burton Lane
Frank Perkins
Hank Williams
Jiří Bažant
Jiří Suchý
Obsazení
Jiří Suchý
Jiří Šlitr
Vlasta Kahovcová
Profesionální kritika
Semafor chronologicky
Dvacet (koncert orchestru Ferdinanda Havlíka) (1964)
Jiří Suchý chronologicky
Údaje v infoboxu aktuální k 2. 9. 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pořad obsahoval jednak nové písně Suchého a Šlitra, jednak písně jiných autorů (např. Voskovce a Wericha), dále několik již známých semaforských písní napsaných původně pro jiné zpěváky divadla, které v novém podání jejich autoři (převážně Šlitr) parodovali (např. píseň Študent s rudýma ušima z repertoáru Hany Hegerové zpíval Šlitr s žárovkami za ušima „za mohutného chechtání publika včetně Hegerové“[1] či píseň Klokočí ze hry Taková ztráta krve (1960), kterou Šlitr zpíval se zpožděním oproti doprovodu). V pořadu také Jiří Šlitr zpíval dvě písně známé ze hry Jonáš a tingltangl (1962) v „ruském“ překladu Jiřího Krampola (Tulipán a Klementajn).

V průvodním slově mezi písněmi dělal Jiří Šlitr stále narážky na výsledky ankety Zlatý slavík 1963, ve které skončil na dvacátém místě, zatímco Jiří Suchý obsadil čtvrtou příčku.

Jednoduchou stavbu pořadu vysvětlil Jiří Suchý v programu k představení, kde píše, že uprostřed práce na filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964) a příprav jazzové opery Dobře placená procházka (1965) by si Semafor nemohl dovolit další náročný program. K formátu recitalu inspirovala Suchého návštěva Paříže.

Po menší roli klavíristy ve hře Jonáš a tingltangl dospěl Jiří Šlitr v komika právě v Recitalu 64.[2] Jiří Suchý se evidentně stáhl trochu do pozadí, naopak Šlitrovi napsal do libreta mnohem více vtipů.[3]

Seznam písničekEditovat

Záznamy hryEditovat

ZvukovéEditovat

ObrazovéEditovat

Na základě představení natočil Ján Roháč s kameramanem Stanislavem Milotou televizní film Recital S + Š (1965), který kopíruje původní Recital 64 a jeho obsazení má stejné složení jako na divadle (doplněné baletem Divadla ABC a Alhambra a dalšími). Původní představení ale muselo být pro potřeby televize zhruba o polovinu zkráceno (na 45 minut) a tak vypadly všechny předělávky jiných autorů a další písně (V kašně). Naopak přibyl nový hit Krajina posedlá tmou. Film vyšel na videokazetě Recital 64 + Zlatý zub (Perplex, 1995). Jednotlivé písničky z filmu také vyšly na DVD, ale nesmyslně roztroušené na všechny tři výběrové tituly Největší hity (Supraphon, 2005), Největší hity 2 (Supraphon, 2007) a Unikáty (Supraphon, 2009), po čtyřech písničkách na každém z nich.

Knižní vydání textu hryEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČERNÝ, Jiří: Sleeve-note na LP Ohlédnutí, Supraphon, 1984.
  2. KOLÁŘ, Jan: Starý dobrý Semafor. Divadelní noviny 4/2007. Dostupné online Archivováno 21. 8. 2009 na Wayback Machine
  3. BERNÝ, Lukáš: Poznámka editora v bookletu v albu Recital 64, And The End Record, 2006.