Otevřít hlavní menu

Rákos obecný

druh rostliny

Rákos obecný (Phragmites australis) je velmi statná vytrvalá tráva dorůstající 1–4 m (ale někdy až 6 m).

Jak číst taxoboxRákos obecný
alternativní popis obrázku chybí
Rákos obecný (Phragmites australis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné - (Liliopsida)
Řád lipnicotvaré (Poales)
Čeleď lipnicovité (Poaceae)
Rod Rákos (Phragmites)
Binomické jméno
Phragmites australis
Steud.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Illustration Phragmites australis0.jpg
rákosiny
oddenek
stéblo
rákosiny
rákos svázaný do snopů a připravený na pokrytí střechy

PopisEditovat

Vegetativní orgányEditovat

Rákos má podzemní, větvené až 4 m dlouhé oddenky, které v bahnité půdě vyhánějí až 10 m dlouhé kořenující výhonky. Z nich v uzlinách vyrůstají silná vzpřímená stébla s široce čárkovitými až 0,5 m dlouhými listy.[L 1]

Generativní orgányEditovat

Na vrcholu stonku vyrůstá velká mnohokvětá lata dlouhá až 50 cm. Větve laty jsou chlupaté, klásky kopinaté, tmavohnědé, 3 - 7květé. Dolní květy jsou prašníkové, ostatní oboupohlavné. Květy mají na bázi s dlouhými chloupky, s nimiž jsou spojeny malé ochmýřené obilky, které se mohou dále šířit větrem čí vodou. Kvete od června do září.[L 1] Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácejí. Na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování.[2]

StanovištěEditovat

Rákos je v dnešní době rozšířen po celém světě na březích tekoucích i stojatých vod, v bažinách, vodních příkopech, ale též jako velmi úporný plevel na vlhkých polích od nížin do teplejších podhorských oblastí zapleveluje všechny plodiny. Nebezpečné nejsou na polích obilky, jelikož se na obdělávaných plochách většinou rozšiřuje vegetativně.[L 1]

RákosinyEditovat

Svými rychle rostoucími bohatě větvenými oddenky vytváří husté souvislé porosty zvané rákosiny. Rákosiny (lat. Phragmitetum) jsou porosty tvořené buď jen rákosem obecným, nebo spolu s ostřicemi, například s ostřicí štíhlou (Carex gracilis), ostřicí zobánkovou (Carex rostrata) a bezkolenec (Molinia coerulea).[L 1]

NárokyEditovat

Roste převážně na vlhkých eutrofizovaných půdách, tzn. půdách s přebytkem vody a živin.

VyužitíEditovat

Vysazovaní v rybnících a jezírkáchEditovat

Rákosiny jsou významnou složkou zazemňovacích pásem stojatých vod, kde se mezi hustou spletí oddenků v mělkých pobřežních vodách ukládá bahnitá půda zaplňující vodní nádrže.

Rákos se pro svou čisticí schopnost často využívá v rybnících a zahradních jezírkách.

Technické využitíEditovat

Rákos obecný vytváří velké množství zelené hmoty, a proto v krajích, kde se vyskytuje ve velkém množství, se kosí na podestýlku, na střešní krytinu, nebo na výrobu celulózy, např. v deltě Dunaje, na jižním Slovensku v okolí Štúrova. Rákosové stébla mají stejně jako bambus mnohostranné technické využití (rohože, podklad pod omítku, aj.). Rákos se kosí na podzim (v říjnu a listopadu). Místy například v severním Německu se vysazuje uměle, a to odřezky kořenů, nebo se vysévají obilky, zralé teprve v zimě (mísí se s jílem a v podobě malých koulí se sází do měkké bahnité půdy). Klíčí během jednoho měsíce.[L 1]

PícninaEditovat

Jako příměs v pícninách zhoršuje jejich kvalitu pro tvrdost listů a stébel, která obsahují mnoho kysličníku křemičitého a brzo dřevnatějí. Na drenážových pozemcích ucpávají trubky, což vede k lokálnímu zamokření.

Obsažené látky a léčivé účinkyEditovat

Oddenek z rákosu je antipyretický, chladivý, krev čistící, protilátka, stimulující sekreci slin. Působí jako antitusikum, diuretikum, hemostatikum, stomachicum. Dokáže léčit artritidu, astmatu, bolesti břicha, nadýmání a syfilis. Lze využít jako sladidlo a barvivo. Obsahuje Asparagin, beta-amyrin, beta-karoten, bílkoviny, fosfor, furfural, kyselina askorbovou, kyselina křemičitou, popel, sacharidy, sacharózu, saponiny, taraxerol, uky, vápník, vláknu, voda a vosk.

HubeníEditovat

Článkovité oddenky jsou uloženy ve značné hloubce až 2 m. Z těchto horizontálních oddenků raší nové výhonky. Vzhledem k hloubce zakořenění nejsou poškozovány orbou. Ani hluboká orba oddenky nezničí díky vysoké regenerační schopnosti. Jedinou možností ochrany je posklizňová aplikace neselektivních přípravků obsahujících glyphosate, např. Touchdown® Quattro nebo Roundup.[3]

InvazivitaEditovat

Rákos se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy a je proto těžké říci, kde je původní a kam byl zavlečen. Rákos je extrémně invazivní rostlina v mokřadech a podél vodních těles, kde díky podzemním oddenkům (rhizoidům) vytváří husté porosty. Můžeme ho nalézt i v příkopu, ale dokáže také znehodnocovat nejčistší vodní systémy. Rákos také dokáže vypařit více vody než je schopno se nahromadit během dešťů. Tato vysoká spotřeba vody a hustý listový odpad společně znesnadňují klíčení původních druhů pod podrostem rákosu. Husté stonky také brání ptákům v pohybu mezi hnízdy a vodou.[L 2]

SynonymaEditovat

Lidová synonymaEditovat

  • palach
  • palašina
  • píšťalák
  • rákos stříbrný
  • tresť bahnivá

Latinská synonymaEditovat

  • Arundo aggerum Kittel
  • Arundo altissima Benth.
  • Arundo australis Cav.
  • Arundo barbata Burchell
  • Arundo graeca Link
  • Arundo isiaca Delile
  • Arundo karka Retz.
  • Arundo maxima Forssk.
  • Arundo palustris Salisb.
  • Arundo phragmites L.
  • Arundo vallatoria Gray
  • Arundo vulgaris Lam.
  • Calamagrostis nigricans Merat
  • Cynodon phragmites (L.) Raspail
  • Czernya arundinacea C.Presl
  • Phragmites australis (Cav.) Steud.
  • Phragmites berlandieri E.Fourn.
  • Phragmites communis Trin.
  • Phragmites flavescens (Custor ex Gaudin) Hegetschw. & Heer
  • Phragmites humilis DeNot.
  • Phragmites isiacus Kunth
  • Phragmites karka (Retz.) Trin. ex Steud.
  • Phragmites maximus (Forssk.) Chiov.
  • Phragmites nakaiana Honda
  • Phragmites phragmites (L.) H.Karst.
  • Phragmites vulgaris Crep.
  • Phragmites vulnerans Asch.
  • Reimaria diffusa Spreng.
  • Trichoon karka (Retz.) Roth
  • Trichoon phragmites (L.) Rendle
  • Xenochloa arundinacea Lichtenstein ex Roem. & Schult.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. [1]
  3. Archivovaná kopie. syngenta.cz [online]. [cit. 2009-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-11. 

LiteraturaEditovat

  1. a b c d e Naučný slovník zemědělský 8. 1. vyd. [s.l.]: Ústav vědeckotechnických informací, 1977. 
  2. Kolektiv autorů. Rostliny. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN 8024215799. 

Externí odkazyEditovat