Pygathrix

rod savců

Pygathrix (česky langur) je rod kočkodanovité opice původem z Indočíny.

Jak číst taxoboxPygathrix
alternativní popis obrázku chybí
Langur duk (Pygathrix nemaeus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleďhulmani (Colobinae)
Rodlangur (Pygathrix)
Geoffroy, 1812
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Za popisnou autoritu rodu Pygathrix je pokládán francouzský přírodovědec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire (1812). V rámci zoologického systému spadá tento rod do čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae) a podčeledi hulmanů (Colobinae). Jeho zástupci nesou v češtině rodové jméno langur, jež je však sdíleno i zástupci rodu Rhinopithecus Milne-Edwards, 1872. Languři z rodu Rhinopithecus mohou být v některých zdrojích klasifikováni přímo v rámci rodu Pygathrix, např. v rámci samostatného podrodu.[1]

Následující systém uvádí pouze druhy rodu Pygathrix v užším smyslu, v souladu s 3. vydáním Mammal Species of the World z roku 2005:[2][3]

Příbuzenské vztahy asijských hulmanů je obtížné rekonstruovat pro jejich složitou biogeografickou a evoluční historii, během níž se zřejmě uplatňovaly i vzájemné hybridizace. Rody Pygathrix a Rhinopithecus však zřejmě tvoří jeden klad společně s kahauy Nasalis a Simias.[2][4]

Charakteristika editovat

 
Langur černobércový

Langur duk, zřejmě nejznámější zástupce tohoto rodu, dosahuje délky těla 40 až 60 cm a délky ocasu 59 až 77 cm.[5] V porovnání s langury rodu Rhinopithecus jsou zástupci rodu Pygathrix spíše menší, s nepříliš výraznou pohlavní dvojtvárností a ocasem zhruba o délce hlavy a těla. Nos bývá jen málo výrazný. Pozoruhodné barevnosti u těchto opic dosahuje jejich osrstění.[1][2] Langur duk patří mezi nejbarevnější druhy opic vůbec:[5] dospělci se vyznačují stříbrně černým tělem, bělavými předními končetinami, černými stehny a ploskami dolních končetin, hnědými holeněmi a lýtky, tělově hnědým obličejem, černým čelem a bělavými licousy, krkem a okolím úst. Samci mají navíc červený penis a bílý šourek.[1]

Jde o opice smíšených až spíše listnatých lesů; listy, plody a semena také tvoří hlavní podíl jejich jídelníčku. Pro langura duk jsou typické sociální skupiny mnohosamcového-mnohosamicového charakteru, jež může tvořit 17 až 45 zvířat (byť v nepříznivých dobách se mohou takové tlupy rozdrobit do méně početných skupinek). Naproti tomu pro langury černobércové bývá typické spíše jednosamcové sociální uspořádání, s průměrně asi 7 zvířaty na tlupu. Během období dešťů se počet opic v jedné skupině může zvýšit až na 20.[2] Vyjma obratných skoků se languři rodu Pygathrix mohou pohybovat i pomocí závěsné lokomoce. Schopnost brachiace se u vyšších primátů vyvinula několikrát nezávisle na sobě, přičemž v případě srovnání těchto langurů, chápanů a gibonů lze pozorovat konvergence v zatížení končetin a pohybech v rameni a lokti.[6]

Domovinou těchto špatně známých opic je severovýchodní Indočína.[1] Všechny druhy patří mezi kriticky ohrožené a jejich budoucnost je nejistá.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 91–92. 
  2. a b c d FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 138, 139, 145. 
  3. Pygathrix – Mammal Species of the World, 3rd Edition [online]. Bucknell Univesity [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SPRINGER, Mark S.; MEREDITH, Robert W.; GATESY, John. Macroevolutionary Dynamics and Historical Biogeography of Primate Diversification Inferred from a Species Supermatrix. PLOS ONE. 2012-11-16, roč. 7, čís. 11, s. e49521. Dostupné online. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0049521. PMID 23166696. (anglicky) 
  5. a b ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 118. 
  6. BYRON, C. D.; GRANATOSKY, M. C.; COVERT, H. H. An anatomical and mechanical analysis of the douc monkey (genus Pygathrix ), and its role in understanding the evolution of brachiation. American Journal of Physical Anthropology. 2017-12, roč. 164, čís. 4, s. 801–820. Dostupné online [cit. 2023-11-30]. ISSN 0002-9483. DOI 10.1002/ajpa.23320. (anglicky) 
  7. Pygathrix [online]. IUCN [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat