Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků

Pražská básnická škola – souhrnný název pro početnou skupinu ukrajinských básníků, žijících a tvořících v meziválečném Československu. Za nejvýraznější osobnosti PBŠ jsou považováni Oleh Olžyč, Olena Teliha a Jevhen Malanjuk.

ÚvodEditovat

Po zániku Ukrajinské národní republiky (19171919) a anexi většiny území Ukrajiny k SSSR ve 20. létech 20. století dochází k emigraci mnoha intelektuálů, jejichž ideologická a morálně-estetická kriteria byla neslučitelná s bolševickou totalitou, do zemí střední a západní Evropy. Vedle Polska, Německa a Francie to bylo především meziválečné Československo, v jehož demokratickém a snášenlivém klimatu našla azyl řada ukrajinských básníků. Při československém Ministerstvu zahraničí byl zřízen fond pomoci, ze kterého byla financována činnost exilových institucí. O jeho zřízení se osobně zasloužil 1. československý prezident T.G. Masaryk. Tato Masaryková finanční pomoc sehrála důležitou úlohu v rozvoji ukrajinské kultury.

Ukrajinské vzdělávací instituce v meziválečném ČeskoslovenskuEditovat

Už v roce 1921 je z Vídně do Prahy přestěhovaná Ukrajinská Svobodná Univerzita (od konce 2. světové války sídlí v Mnichově). Další naučné a vzdělávací instituce vyrostly jako houby po dešti. V roce 1922 byla v Poděbradech založená Ukrajinská hospodářská akademie, o rok později Ukrajinské studio výtvarných umění a Ukrajinský pedagogický institut Mychajla Drahomanova (1923) a v roce 1926 Ukrajinské gymnázium v Řevnici. Dalším místem vzdělávaní a působení mladých ukrajinských básníků byla Filosofická fakulta UK. Studovali zde Andrij Harasevyč (slavistika), Ivan Kolos (bohemistikaukrajinistika), Oksana Ljaturynska, Oleksa Stefanovyč a Oleh Olžyč (archeologie).

Boj za národní a individuální svoboduEditovat

Literární badatelé, zkoumající Ukrajinskou básnickou školu v Praze poukazují na její izolovanost, na nedostatek kontaktů s českými umělci (jako výjimka, potvrzující pravidlo se zpravidla uvádí literární styky Jevhena Malanjuka s J.S. Macharem). Jednou z příčin této izolovanosti mohla být zcela opačná politická orientace českých a ukrajinských básníků. Českoslovenští meziváleční literáti tíhli vesměs na levou stranu politického spektra a nacionální idea, opěvovaná pěvci Stepní Hellady nemohla být pro ně přitažlivou. Celá řada ukrajinských básníků působila v Organizaci ukrajinských nacionalistů (Irljavskyj, Teliha, Malanjuk,…). Oleh Olžyč byl dokonce ideologickým vůdcem OUN. Za svého duchovního otce si tato mladá generace básníků zvolila Dmytra Doncova.

Poetika Pražské básnické školyEditovat

Romantická nálada boje za národní osvobození se odráží v poezii Pražské básnické školy. Motivy boje, monumentální hrdinství, dovolávaní se slavné minulosti, odkazy na folklor, archaickou společnost a slovanské (ale taky řecké a germanské) pohanství – toť základní rysy, které červenou nití spojují verše jednotlivých básníků. Forma básní zůstává konzervativní: vázané verše, pravidelný rytmus, příznačná pro neoklasiky a neoromantiky absence formálního experimentu. Poměrně časté je využití sonetů. Verše jsou místy zvukomalebné.

ZávěrEditovat

Z různých důvodů se díla jednotlivých básníků omezila pouze na několik málo sbírek. V mnoha případech je to předčasná, tragická smrt. Leonid Mosendz (1897-1948), Maksym Hryva (1893 – 1931) a Jurij Darahan (1894 – 1926) umírají na tuberkulózu. Andrij Harasevyč (1917 – 1947) doplácí na svůj koníček – horolezectví, Ivan Irljavskyj (1919 – 1942), Olena Teliha (1907 – 1942) a Oleh Olžyč (1907 – 1944) zase na svou politickou angažovanost – byli brutálně popravení německými nacisty. Ani konce těch nejproduktivnějších básníků, kterým bylo dopřáno dlouhověkosti, nejsou nejšťastnější. Umírají v osamocení, odtržení od své vlasti, někdy i rodiny (Halja Mazurenko 1901 – 1998, Oksana Ljaturynska 1902 – 1970, Jevhen Malanjuk 1897 – 1968), v nuzných poměrech v útulcích pro přestárlé (Oleksa Stefanovyč 1899 – 1970).

Význam Pražské školy ukrajinských emigrantských básníků pro vývoj ukrajinské kultury je nesporný.

AutořiEditovat

LiteraturaEditovat

  • Děti stepní Hellady : pražská škola ukrajinských emigrantských básníků. Příprava vydání Alena Morávková. Praha: Česká koordinační rada Společnosti přátel národů východu, 2001. 94 s. ISBN 80-238-8013-6. 
  • MAZURENKO, Halja. Akvarely : výbor z díla. Příprava vydání Alena Morávková; překlad Václav Daněk, Tomáš Vašut a Petr Borkovec. Praha: Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v Čechách, 2005. 101 s. ISBN 978-80-254-7570-6. 
  • MALANJUK, Jevhen. Pod cizím nebem / Pid čužym nebom. Příprava vydání Alena Morávková; překlad Václav Daněk a Tomáš Vašut. Praha: Ukrajinska iniciativa v ČR, 2004. 127 s. ISBN 80-239-2650-0. 
  • HLAVÁČEK, Petr - FESENKO, Mychajlo: Nešťastná Ukrajina. Osobnosti Ukrajinské svobodné univerzity v Praze 1921-1945. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. ISBN 978-80-7308-581-0

Související článkyEditovat