Wikipedie

Powelliphanta

rod měkkýšů

Powelliphanta je rod velkých plícnatých suchozemských plžů, jehož zástupci se endemitně vyskytují na Novém Zélandu. Jsou masožraví, živí se hlavně místními žížalami, ale i jinými plži. Zástupci rodu Powelliphanta jsou ohroženi invazivními druhy savců, kteří na těchto plžích predují.

Jak číst taxoboxPowelliphanta
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídaplži (Gastropoda)
ŘádStylommatophora
Čeleďparyfantovití (Rhytididae)
RodPowelliphanta
O'Connor, 1945[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Rod Powelliphanta popsal v roce 1945 A. C. O'Connor jako podrod jiného rodu novozélandských plžů, Paryphanta. Jméno rodu je složeninou příjmení novozélandského přírodovědce Badena Powella, který pracoval v Aucklandském muzeu, a rodu Paryphanta.[1] F. M. Climo v roce 1976 povýšil podrod Powelliphanta na rod.[2] V roce 2023 se uvádělo, že do rodu náleží nejméně 16 druhů 57 poddruhů.[3] Taxonomie skupiny se nicméně stále vyvíjí a takový Powelliphanta augusta byl objeven teprve v roce 2008.[4] Je možné, že skupina Powelliphanta gilliesi-traversi-hochstetteri-rossiana-lignaria-superba tvoří prstencový druh.[5]

Rod Powelliphanta náleží do čeledi paryfantovití (Rhytididae), ve které lze nalézt i plže z Austrálie a jižní Afriky.[6]

Seznam druhů editovat

Do rodu Powelliphanta se řadí mj. následující druhy (neúplný seznam):[7]

Rozšíření editovat

 
Powelliphanta hochstetteri hochstetteri

Plži rodu Powelliphanta jsou endemičtí Novému Zélandu, kde se vyskytují ve vlhké nížinaté i kopcovité buši, některé druhy obývají i alpínskou travnatou vegetaci nad hranicí lesa. Řada druhů se vyskytuje pouze na stanovištích s vápencovou půdou, jelikož potřebují vápník na tvorbu ulity i skořápek pro svá vejce. Plži rodu Powelliphanta získávají vápník z potravy, mj. jiných plžů. Plži Powelliphanta vyžadují vlhká stanoviště, protože na rozdíl od řady jiných plžů si nedokáží v období sucha vytvořit blanité víčko, kterým se brání proti vysušení.[8]

Powelliphanta jsou hojní hlavně na severozápad od Nelsonu a v severním Westlandu. Některé druhy mají přitom velmi omezený areál výskytu. Extrémním případem je Powelliphanta gilliesi brunnea, jehož jediný známý areál výskytu se omezuje na půlhektarový úsek pastviny. Tento úsek byl místními ochranáři oplocen, aby se na něj nedostali jednak krávy, a jednak ježci a hlodavci.[3]

Popis editovat

Ulita plžů rodu Powelliphanta může dosahovat průměru i přes 10 cm a váhy 90 g.[9] Barva ulit se pohybuje od takřka černé přes červenohnědou po tmavě zlatou. Ulita je lesklá a křehká.[10][11]

Biologie editovat

 
Ulita Powelliphanta traversi ohlodaná kusuem liščím

Jedná se o noční plže.[11] Jsou to hermafrodité. Mohou naklást až 10 vajíček za rok.[11] Každé vajíčko je 12–14 mm dlouhé s pevnou růžovou skořápkou, která připomíná vejce malého ptáka.[9] U nížinatých druhů se vajíčko vyvíjí 2–6 měsíců, vajíčka z vyšších poloh potřebují k dozrání i 12–14 měsíců. Mladí plži rostou jen velmi pomalu. Pohlavní dospělosti dosahují až v 5–6 letech.[12] Mohou se dožít až 20 let.[6]

Živí se masožravě, což je na plže dosti nezvyklé.[6] Požírají hlavně žížaly, které vsakuje dovnitř velkých úst podobně jako člověk saje špagety. Brzy po vsáknutí se žížala udusí. Není zcela jasné, jakým způsobem tito plži žížaly nachází.[13] Vedle žížal požírají také jiné plže.[9]

Ohrožení a ochrana editovat

Všichni zástupci rodu jsou hodnoceni na různých stupních ohrožení.[6] V minulosti byla hlavním problémem plžů ztráta přirozeného prostředí nebo jeho přeměna na obhospodařovanou krajinu. Tato přeměna stále pokračuje, i když pomaleji a v menším měřítku než v minulosti. Novodobé ohrožení představují hlavně invazivní druhy savců, zvláště zdivočelá prasata, krysy a kusuové liščí. Lokálně mohou plže ohrozit i ježci nebo introdukovaní drozdi zpěvní.[11] Nejvýznamnějším přirozeným predátorem je chřástal weka.[14]

V minulosti byli plži Powelliphanta s oblibou sbíráni lidmi pro jejich barevné ulity. To však bylo v roce 1982 postaveno mimo zákon.[10] Ponechání prázdných ulit na místě je důležité i proto, že se ze stanovišť nevynáší vápník.[3] K hlavním ochranným opatřením plžů Powelliphanta patří hlavně hubení savčích predátorů pomocí jedu 1080[15][16] a translokace plžů do nových, často oplocených rezervací.[17]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b O'CONNOR, A. C. Notes on the Eggs of New Zealand Paryphantidae, With Description of a New Subgenus.. S. 54–56. Transactions of the Royal Society of New Zealand [online]. 1945-46 [cit. 2023-06-02]. Roč. 75, s. 54–56. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CLIMO, F. M. A new higher classification of New Zealand Rhytididae (Mollusca: Pulmonata). Journal of the Royal Society of New Zealand. 1977-03, roč. 7, čís. 1, s. 59–65. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 0303-6758. DOI 10.1080/03036758.1977.10419336. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Powelliphanta snail. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ WALKER, Kath J.; TREWICK, Steven A.; BARKER, Gary M. Powelliphanta augusta , a new species of land snail, with a description of its former habitat, Stockton coal plateau, New Zealand. Journal of the Royal Society of New Zealand. 2008-09, roč. 38, čís. 3, s. 163–186. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 0303-6758. DOI 10.1080/03014220809510553. (anglicky) 
  5. ↑ CLIMO, F. M. The Powelliphanta gilliesi — traversi — hochstetteri — rossiana — lignaria — superba ring species (Mollusca: Pulmonata). New Zealand Journal of Zoology. 1978-06, roč. 5, čís. 2, s. 289–294. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.1978.10428318. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d The carnivorous giant snails of Khandallah, Wellington. Te Papa’s Blog [online]. 2020-04-09 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Powelliphanta O'Connor, 1945. www.gbif.org [online]. [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HUTCHING, Gerard. The Natural World of New Zealand. Auckland: Reader's Digest, 1998. S. 315. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Page 2. Flax snails, giant snails and veined slugs [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b WALKER, Kath. Recovery plans for Powelliphanta land snails [online]. Wellington, New Zealand: Department of Conservation, 2003 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d New Zealand landsnails. Rare Species [online]. [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ COLLETT, Geoff. It's so hard being a snail. Nelson Mail. 19 September 2009. Dostupné online [cit. 11 March 2016]. 
  13. ↑ Rare Giant Snail Feasts On Earthworm [online]. BBC Earth, 2017-06-11 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ It's so hard being a snail. Stuff [online]. 2009-09-23 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Giant snails the winners. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation, 2010-10-26 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ BENNETT, S. J.; STANDISH, R. J.; STRINGER, A. N. Effects of rodent poisoning on Powelliphanta traversi [online]. Science for Conservation, 2002. S. 41–56. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Threatened giant snails expected to thrive in sanctuary's soils. RNZ [online]. 2022-07-02 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Powelliphanta&oldid=23143087“