Poprava uvařením

Poprava uvařením je pomalý a velmi bolestivý způsob vykonání trestu smrti.

TechnikaEditovat

Odsouzený je svlečen a ponořen do již vařící kapaliny nebo svázán a ponořen do velkého kotle se studenou kapalinou, pod kterým popravčí zapálí oheň, který zahřeje kapalinu k varu. Jako kapalinu lze použít vodu, olej, kyselinu, dehet, nebo roztavené olovo. Příčinou smrti jsou v tomto případě rozsáhlé popáleniny.

Historické užitíEditovat

Sice nebylo tohoto trestu užíváno tak často jako jiných metod popravy, zato ale uvaření zaživa bylo široce rozšířené po celé Evropě a Asii po dobu dvou až tří tisíc let.

EvropaEditovat

 
Hrnce určené k popravě ve městě Deventer (Nizozemsko)

Poprava uvařením se v Evropě používala už v antice. Ve starověkém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy, zejména při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili. Roku 496 byl v Toulouse uvařen zaživa samozvanec Brudunellus, který s východořímskou podporou povstal proti vizigótskému králi Alarichovi II.[1]

V období po zániku Římské říše zprávy o popravě vařením chybí, Tato metoda se znovu rozšířila v období vrcholného a pozdního středověku (14.-15. století). Tímto způsobem bylo trestáno padělání peněz, výjimečně i kacířství, například v renesanční Itálii[2]. Za vlády anglického krále Jindřicha VII. na konci 15. stol. byl tento trest používán pro traviče jako tzv. zrcadlový trest - ten, kdo vařil jedy v kotli měl být sám potrestán uvařením. Jediný známý případ, kdy byl tento trest skutečně aplikován, se udál roku 1531, kdy byl v Londýně. Popraveným byl jakýsi Richard Roose, který se pokusil otrávit biskupa Johna Fishera V Nizozemsku, Dánsku a německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy a to především v průběhu pozdního středověku i raného novověku, poslední odsouzený penězokazec byl takto popraven roku 1687 v Brémách[3]. Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, ve kterých se v 15. století vařili odsouzenci. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: "..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...". Ruský car Ivan IV. Hrozný dal roku 1570 uvařit v kotli svého pokladníka, bojara Nikitu Afanasjeviče Funikova, obviněného ze zpronevěry.

V českých zemích byla poprava vařením používána výjimečně, existuje o ní jen několik svědectví, vesměs z 15. století. Husité takto údajně někdy zabíjeli zajaté katolické kněze či mnichy. Kněz Ambrož nechal roku 1425 během rejsy do Slezska uvařit v kotli faráře ve městě Radkově. O několik let později byl ve městě Prachaticích katem uvařen jakýsi Lukáš, který padělal mince.

AsieEditovat

 
Bandita Išikawa Goemon byl popraven uvařením za pokus o vraždu Hidejošiho Tojotomiho v 16. století v Japonsku.
  • Čínský císařský soudní dvůr používal uvaření zaživa jako formu trestu smrti a mučení, např. roku 1426 byl takto zabit princ Ču Kao-sü, který vedl povstání proti svému synovci, císaři Süan-teovi. Mongolský válečník Džamucha uvařil zaživa některé generály svého rivala Čingischána kolem roku 1200 n. l.
  • Japonský nindža Išikawovi Goemonovi byl roku 1594 popraven uvařením v oleji za pokus o vraždu vojevůdce Hidejošiho Tojotomiho Hidejošiho. Také v románu Šógun od Jamese Clavella, který se odehrává v Japonsku v 17. století je jeden anglický námořník popraven uvařením.
  • V Indii byl tento trest používán v 16.–18. století za vlády dynastie Mughalů pro zrádce. Podle některých pramenů tak měl být v 17. století umučen Ardžan Dév, pátý guru Sikhů, který se zúčastnil spiknutí prince Chusraua proti jeho otci císaři Džahángírovi. Další sikhský mučedník Bháí Dajála byl roku 1675 v Dillí uvařen zaźiva na příkaz tyranského císaře Aurangzéba[4].

SoučasnostEditovat

Roku 1941 příslušníci NKVD v Drohobyči během výslechu uvařili zaživa řeckokatolického kněze Jakima Senkivského. Idi Amin, prezident Ugandy v 70. letech 20. století, a vládní úřady režimu prezidenta Isloma Karimova v Uzbekistánu byli nařčeni, že uvařili zaživa množství politických disidentů, jako např. Muzafara Avazova.[5]

Lidé popravení uvařenímEditovat

  • Brudunellus - 496
  • William de Soules, lord z Liddensdale - 1321
  • princ Ču Kao-sü - 1426
  • Pomponio Algerio - 1556
  • Nikita Afanasjevič Funikov - 1570
  • Išikawa Goemon - 1594
  • Bháí Dajála - 1675
  • Jakim (Akim) Senkivskij - 1941

FikceEditovat

  • Jako klišé slouží zobrazení nebo představa kanibalů, jak vaří lidi zaživa ve velkém kotli.
  • V románu Jamese Clavella Šógun je jeden ze členů posádky lodi Erasmus uvařen k smrti v kotli.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boiling to death na anglické Wikipedii.

  1. Collins, Roger. Visigothic Spain, 409–711. Oxford: Blackwell Publishing, 2004. ISBN 0-631-18185-7.
  2. Umberto Vincenti, Lo studente che sfidò il Papa. Inquisizione e supplizio di Pomponio de Algerio, Bari-Roma, Laterza, 2020.
  3. "Blätter für literarische Unterhaltung, Volum 1, p. 116, review of "Taschenbuch für vaterländische Geschichte", Berlin 1843.
  4. Bakshi, Ram; Mittra, Sangh (2002). Saints of India: Guru Gobind Singh. Criterion. p. 287.
  5. Amnesty International - Concerns in Europe and Central Asia July to December 2003. web.amnesty.org [online]. [cit. 2006-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-08. 

Externí odkazyEditovat