Nindža v raritním vyobrazení od slavného japonského umělce Hokusaje

Nindža (také v anglickém přepisu ninja, japonsky 忍者) byl ve feudálním Japonsku jedinec speciálně vycvičený pro špionážní účely. První zprávy o nindžích se objevují od 6. století, tedy v období vlády císařovny Suiko. Konec období nindžů je spojován se začátkem období Edo, kdy Japonsku vládla rodina Tokugawa.

Nindžové byli mistry v umění dříve zvaném šinobidžucu (šinobi - vkrádat se), dnes známém jako nindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.

Praktiky a schopnostiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Nindžucu.

Legendy (některé nepochybně rozšířeny samotnými nindži) a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:

  • Rychlost převyšující sledovací schopnost oka.
  • Schopnost ukrást naprosto cokoliv (například nošené spodní prádlo) bez povšimnutí okradeného.
  • Prorážení zdí rukou (i když v případě v Japonsku běžných tenkých dřevěných stěn mohlo jít o skutečnou schopnost).
  • Rovnováhu umožňující nejen běžet po provaze (nataženém mezi budovami) a stát na meči, ale také se odrážet od stěn budov
  • Neuvěřitelně dlouhé skoky, připomínající létání.
  • Někdy i optickou neviditelnost (viz technika skrývání).
  • Opět optická chůze či běh po vodě (do dna jsou zapíchnuty kůly, na které si ninjové stoupli a vypadalo to jako chůze po vodě).
  • Také někdy ovládání živlů (ohnivé bomby, skrývání v zemi..) a technika využívající tok čakry – pokud se ninja soustředí, dokáže dokonalé věci.
  • Patrně největší fikcí je nošení černého oblečení. Nindžové nosili obleky různé barvy, podle prostředí, ve kterém zrovna operovali (bílé ve sněhu, hnědé či tmavě zelené v lesích). Černé oblečení nosili velice spoře.

Nindžové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Za legendami o létání patrně stojí používání obdoby moderního rogala (samozřejmě bezmotorová varianta). Nindžové používali rovněž jedy. Zbraně byly zcela účelové, nedbali na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až pět funkcí. Byli vycvičeni i v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby.[zdroj?]

Nindžové podle legend používaly čtyři druhy technik:

  • taidžucu – umění boje rukama nebo zbraní,
  • nindžucu – umění využívající schopnosti založené na základním elementu, např. ohni,
  • gendžucu – umění iluze a zkreslení reality,
  • dokudžucu – umění jedu.

Nindžové v historiiEditovat

Na konci 16. století byla jedna ze škol ninjutsu například v provincii Iga, tu však vyplenil daimjó Nobunaga Oda, který vydal i rozkaz na vyvraždění všech, včetně žen, dětí i mnichů. V odplatě se o zavraždění Nobunagy neúspěšně pokusil ninja z Igy: Po proniknutí do Nabunagova hradu, kde se dajmjó cítil relativně v bezpečí pod ochranou mj. i svých najatých ninjů (z jiného klanu než z Igy), se ninja pokoušel použít jed (akonitin) z oměje, spustit ho Nabunagovi do úst po niti škvírou ve stropě, Nabunaga se ale nenadále probudil. Příprava na akci vyžadovala spolupráci spřátelených sluhů a mnoho příprav, prozrazenému a pronásledovanému ninjovi se pak podařilo uprchnout, i za pomoci kovových ježků rozhozených na klíčová místa cesty.

Nindžovských skupin bylo vícero, po rozprášení nindžů z Igy ze zbývajících mužů jich sto najal jako svou osobní ochranku Iejasu Tokugawa, když se vracel oklikou přes hory a les poražený z bitvy.

Nindžové ve fikciEditovat

KnihyEditovat

Ninji zmiňuje např. James Clavel (dokonce dvě různé skupiny) v knize Šógun (zfilmováno jako "Zajatec japonských ostrovů"), kde jedna skupina cizích ninjů zaútočila na hrad, pak zase jeden Tokugawův ninja Anginovi zapálil jeho rozestavěnou loď.

FilmyEditovat

Je možné, že nindžové byli mistry bojových umění Džú-džucu a kendžucu. Ve filmech ovšem používají i čínské kung-fu nebo modernější karate, džudó a kendó.

AnimeEditovat

Nindžové se taky objevují v japonských animovaných seriálech. Nejznámější v ČR je Naruto.

Zbraně a nástrojeEditovat

ReferenceEditovat

  • Jay Sensei: Tygří svitek nindžů z Koga, Fighters Publications, Praha 2004, ISBN 80-903079-3-0
  • Stephen Turnbull: NINDŽA Kult japonského tajného boje bez příkras, Naše vojsko, Praha 2003, ISBN 80-900511-0-3

Související článkyEditovat