Chroustnatky
Chroustnatky (štítkonošci, Polyplacophora) jsou třídou mořských měkkýšů, kteří žijí na skalách v příbojové zóně, ale i v hlubokých vodách. Vědecké pojmenování Polyplacophora (z řec. polys – mnoho, plak – ploténka, phorein – nést) se vztahuje ke stavbě schránky – je tvořena osmi (zřídka sedmi) skloubenými destičkami z chitinu a uhličitanu[1] (srovnejte s Monoplacophora).
 Chroustnatky | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Podkmen | paplži (Amphineura) |
| Třída | chroustnatky (Polyplacophora) de Blainville, 1816 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Tělo chroustnatek je zploštělé, na hřbetu mírně vypouklé, může být kýlnaté. Při pohledu shora je tělo oválné, široce oválné, podlouhle oválné, či červovitě protáhlé. Schránku recentních chroustnatek tvoří 8 vápnitých destiček vylučovaných pláštěm (pallium): první hlavová, 6 trupových a poslední koncová. Ty jsou obklopené plášťovým lemem (perinotum), který může vylučovat vápenaté šupinky, zrníčka, štětiny nebo chloupky. Plášťový lem je na okraji opatřen třásnitými výrůstky, které mohou být podle druhu různých velikostí. Výrůstky mohou pokrývat i celé perinotum. Spodní strana pláště (hyponotum) je od hlavy a nohy oddělena plášťovou rýhou, ve které je uloženo 6 až 88 párů žaber (ktenidií). Plášťová rýha odpovídá plášťové dutině ostatních měkkýšů. Hlava je oddělena od nohy příčnou rýhou – odspodu je patrný hlavový terč s ústním otvorem a chodidlo nohy.[2] Radula je mineralizovaná a může obsahovat magnetit, lepidokrokit a apatit.[3] V zadní části plášťové rýhy je řitní otvor. Hyponotum přechází v plášťovou rýhu přes „plášťový záhyb“ (mantle fold),[4] který může v zadní části těla vytvářet řasu s „plášťovým lalůčkem“ (mantle lappet),[4] u některých rodů může být v přední části opatřen tykadlovitými výrůstky[2] – „předhlavovými tykadly“ (precephalic tentacles) – např. u rodu Placiphorella.[4]
Schránku tvoří a kryje properiostracum (periostracum), jež je oproti dalším vrstvám tenké a organické, tegmentum je tvořeno konchinem a uhličitanem vápenatým, articulamentum je tvořeno aragonitem a hypostracum opět tvořeno uhličitanem vápenatým. Tato kompozitní schránka je prostoupena četnými k povrchu se větvícími kanálky, na jejichž konci jsou v pórech uloženy jednoduché smyslové orgány (estéty, esthety).[2] Např. u druhu Tonicella marmorea je rozpoznáváno tegmentum, articulamentum, mesostracum, přední myostracum, zadní myostracum a hypostracum.[5]
Nervová soustava je amphineurní,[6] z objícnového nervového prstence vybíhají až do zadní části těla dva páry nervových provazců bez nervových zauzlin. Provazce jsou navzájem propojeny četnými příčnými spojkami.[2]
Je známo asi 1000 druhů.[1] Chroustnatky jsou známy od kambria.[7][8] Největším druhem je chroustnatka obrovská (Cryptochiton stelleri) dorůstající délky přes 30 cm. Druh Leptochiton vitjazae byl nalezen až v hloubce 7700 metrů.[2]
Charakteristika editovat
- epidermis – kutikula
- oddělená hlava
- radula v hltanu vepředu
- gonáda má samostatný vývod
- gonochoristé s oplozením ve vodě
- helikální svalovina
-
Vývoj chroustnatky: trochofora, metamorfující stadium a juvenilní chroustnatka -
-
chroustnatka čárkovaná -
chroustnatka obrovská (Cryptochiton stelleri)
spodní část těla
Systém editovat
- řád: Paleoloricata †
- řád: Neoloricata
- podřád: Lepidopleurina
- čeleď: Ferreiraellidae
- čeleď: Nierstraziellidae
- čeleď: Leptochitonidae – chroustnatěnkovití
- čeleď: Hanleyidae
- čeleď: Choriplacidae
- podřád: Ischnochitonina
- čeleď: Ischnochitonidae
- čeleď: Mopaliidae
- čeleď: Schizochitonidae
- čeleď: Chitonidae – chroustnatkovití (viz chroustnatka středomořská)
- podřád: Acanthochitonina
- čeleď: Acanthochitonidae
- podřád: Lepidopleurina
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b BRUSCA, Richard C.; BRUSCA, Gary J. Invertebrates. 2. vyd. Sunderland, Mass.: Sinauer, 2003. Dostupné online. ISBN 0-87893-097-3.
- ↑ a b c d e KRÁL, Jiří; MAREK, Jaroslav; ČERNÝ, Roman. Seznamte se s chroustnatkami. Živa. Academia, 1997, roč. XLV (LXXXIII), čís. 3, s. 124–127. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ SHAW, Jeremy Albert. Biomineralisation processes in the radula teeth of the chiton Acanthopleura hirtosa (Mollusca: Polyplacophora). Perth, Western Australia, 2007 [cit. 2023-07-09]. 162 s. Disertační práce. Murdoch university. . s. 11–13. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SCHWABE, Enrico. Illustrated summary of chiton terminology (Mollusca, Polyplacophora). S. 173–174. Spixiana, Zeitschrift für Zoologie [PDF]. Mnichov: Listopad 2010. Roč. 33, čís. 2, s. 173–174. Dostupné online. ISSN 0341-8391. (anglicky)
- ↑ CONNORS, Matthew. Design of a multifunctional biomineralized armor system : the shell of chitons. , 2014. disertační. . s. 29. Dostupné online.
- ↑ SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů [online]. Praha: Karolinum. S. 76. ISBN 978-80-246-2990-2.
- ↑ NOVÁK, Jiří; MAŇAS, Michal. BioLib.cz – Polyplacophora (chroustnatky) [online]. BioLib.cz [cit. 2023-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Virtuální muzeum - Chroustnatky (Polyplacophora). Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz [online]. Česká geologická služba, 2011-12-13 [cit. 2023-07-09]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Biology and Evolution of the Mollusca. Volume 2 [online]. Příprava vydání Winston F. Ponder, David R. Lindberg; ilustrace Juliet M. Ponder. 1. vyd. Boca Raton: CRC Press, 2020-03-06. Kapitola Polyplacophora, Monoplacophora, and Aplacophorans. Dostupné online. ISBN 9781351115254. DOI 10.1201/9781351115254. (anglicky)
- SCHWABE, Enrico. Illustrated summary of chiton terminology (Mollusca, Polyplacophora). S. 171–194. Spixiana, Zeitschrift für Zoologie [PDF]. Mnichov: Listopad 2010. Roč. 33, čís. 2, s. 171–194. Dostupné online. ISSN 0341-8391. (anglicky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu chroustnatky na Wikimedia Commons 
Taxon Polyplacophora ve Wikidruzích
Encyklopedické heslo Chiton v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
