Po Ťü-i
Po Ťü-i (čínsky pchin-jinem Bái Jūyì, znaky 白居易, japonsky: Haku Rakuten, anglicky: Bo Chü-i; 772, Sin-čeng, Che-nan – 846, Luo-jang, Che-nan) byl čínský básník dynastie Tchang.
Po Ťü-i | |
---|---|
Narození | 28. února 772 Sin-čeng, Che-nan |
Úmrtí | 23. září 846 (ve věku 74 let) Luo-jang |
Místo pohřbení | hrobka Po Ťü-i |
Povolání | básník |
Stát | Čína za dynastie Tchang |
Významná díla | Píseň o loutně, Píseň o věčném žalu |
Ocenění | Cena Stanislase Juliena (1950) |
Děti | Bai Jinluan[1] Bai Jingshou[1] |
Rodiče | Bai Jigeng[1] |
Vlivy | Li Po a Tu Fu |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život editovat
Narodil se v chudé, ale vzdělané rodině a vychován byl v zásadách konfucianismu. Státní zkoušky složil již v osmnácti letech roku 800, stal se členem císařské akademie a od roku 807 zastával vysoké postavení u císařského dvora v Čchang-anu.[2] Jeho úspěšná kariéra úředníka skončila roku 815, když upadl v nemilost za protesty proti útlaku lidu a byl poslán do vyhnanství. O sedm let později byl omilostněn a získal úřad prefekta v Chang-čou (822–824) a následně v Su-čou (825–827). Zbytek svého života strávil v Luo-jangu vzdálen veřejného života, přičemž se přiklonil k buddhismu.[2] V té době přijal jméno Paj Siang-šan[3]
Dílo editovat
Po Ťü-i byl již za svého života oslavován jako velký básník, vydáván byl v Japonsku a v Koreji a část jeho díla již za jeho života v Číně zlidověla.[2] Vědomě navazoval na básníky Li Poa a Tu Fua,[3] ale svým předchůdcům vytýkal, že „utíkají do hor a řek“ a nevěnují pozornost kritice společnosti. Ve svých básních z doby, kdy byl vysokým úředníkem, projevoval soucit s utrpením prostého lidu. Mnoho jeho básní z té doby je silně satirických, posměšnou báseň napsal například i o Tao Te ťingu (Nad četbou starého mistra), neměl proto zrovna mnoho přátel. Po svém sesazení začal psát osobní lyriku a svými slavnými epickými básněmi na milostné náměty Píseň o loutně (Pchi pcha sing) a Píseň o věčném žalu (Čchang che ke, 長恨歌) o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře Süan-cunga a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou epickou báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány.[2]
Ukázka z poezie editovat
Čtyřverší je uvedeno v překladu Josefa Hiršala:
Tvář podobná chlapci z nefritu je ta tam.
Jak jinovatkou spálené teď spánky nově mám.
Neleká mne jen, že tělo zestárlo.
Že srdce víc než tělo mi zestárlo, cítívám.
Česká vydání editovat
Kromě jednotlivých básní v antologiích vyšly tři výbory z jeho díla:
- Drak z černé tůně, Nakladatelství ČSAV, Praha 1958, přeložil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová, znovu v rozšířeném vydání Mladá fronta, Praha 1964.
- Trojzvuk, Melantrich, Praha 1987, přeložil Josef Hiršal pod jménem Marty Ryšavé[4], jde o výbor z poezie Meng Chao-žana, Wang Weje a Po Ťü-iho (pod jménem Paj Siang-šan).
- Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, Praha 1996, přeložil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Po Ťü-i na Wikimedia Commons
- Osoba Bai Juyi ve Wikicitátech (anglicky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Po Ťü-i
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Po Ťü-i
- Píseň o loutně v anglickém překladu