Peter Révai

Peter Révai (také znám jako Révay, Rewa, Réva) (2. února 1568 Holíč5. června 1622 Trenčín) byl uherský magnát, jehož rodová panství se rozkládala v oblasti slovenského Turce a Záhorie, zemský hodnostář, voják, spisovatel, básník a historik.

Peter Révai
Úvodní stránka nejznámějšího díla Petra Révaie
Úvodní stránka nejznámějšího díla Petra Révaie
Narození2. února 1568
Holíč
Úmrtí4. června 1622 (ve věku 54 let)
Trenčín
Povoláníbásník, voják, historik a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Pocházel ze sklabinsko-blatnické linie rodu Révayů, jeho otec byl baron Michal Révai († 1587) a matka Anna Bakičová z Laku. Vzdělání získal na evangelických městských školách v Bardejově a ve Spiššské Nové Vsi, u jezuitů ve Vídni (15851587) a v letech 15891591 společně se svým bratrem Františkem II. Révaiem také ve Štrasburku, kde v posledním roce svého studia publikoval přinejmenším tři disputace včetně závěrečné De Mutuo Materiae. Svým vzděláním vynikal nad své urozené současníky, byl stoupencem filozofického učení Justa Lipsia a s řadou zahraničních vzdělanců korespondoval (mimo jiné též s Karlem starším ze Žerotína). V roce 1596 se oženil s Marií Forgáčovou. Od roku 1598 byl dědičným županem Turčianské stolice, od roku 1601 královským komisařem a poté zastával řadu dalších funkcí u dvora uherského panovníka i ve správě státu. Vrchol jeho kariéry spadá do období vlády císaře Matyáše Habsburského. Kromě filozofie měl rozsáhlý rozhled v historii, ovládal řečnické umění a řadu cizích jazyků. Vybudoval si rozsáhlou knihovnu a stal se uznávanou politicko-společenskou osobností. Vlivná byla i některá jeho literární díla. Bojoval ve válce s Osmanskou říší (Ostřihom, Vyšehrad, Fiľakovo, Nógrád). Stal se také jedním z vedoucích představitelů evangelické šlechty a podporoval vydávání náboženské literatury. Stavebně obohatil své sídlo, kterým byl Sklabinský hrad, kde dal v prostoru druhého předhradí mezi lety 16101612 vybudovat nový kaštel, označený polyhistorem Matejem Belem za elegantní stavbu s výraznými mramorovými prvky. Zemřel v Trenčíně, pohřben byl v kostele svatého Martina v Martině. Většina jeho dětí zemřela brzy po narození, dospělosti se dožily pouze dvě, z nichž dcera Judita († 1643) se stala manželkou Pavla Nádasdyho, syna známé Alžběty Báthory. Syn Pavel se vyznamenal jako voják ve službách Ferdinanda III. a zemřel v roce 1635 během válečného tažení v Lotrinsku.

TvorbaEditovat

Jeho básnické a historické dílo ovlivnilo pozdější slovenskou historiografii a bylo oceňováno také v době národního obrození. Literární talent začal Peter Révai projevovat již během studií ve Štrasburku, k jeho nejznámějším dílům patří v roce 1613 vydané pojednání De sacra corona regni Hungariae, které tematizuje uherskou státnost. Jeho nejrozsáhlejší dílo De monarchia et sacra corona regni Hungariae centuriae septem, věnované dějinám Uher, vyšlo teprve 37 let po jeho smrti zásluhou jeho příbuzného Ladislava III. Révaie. Jako první uherský historik vyzdvihoval Révai starobylost Slovanů. Ve svých dílech také prezentoval Uhersko jako mnohonárodnostní stát. S úředníky svého panství vedl korespondenci v kultivované slovenštině.[1]

Přehled dílaEditovat

  • 1591 De laudibus Ciceronis (přednáška na oslavu řečnictví)
  • 1591 De Quattuor virtutibus cardinalibus (traktát)
  • 1591 Disputatio de Mutuo Materiae
  • 1592 De parricidio (pojednání o velezradě)
  • 1613 De sacra corona regni Hungariae ritu, Virtuti, victoria, fortuna ... brevis Commentarius (rozprava o uherské koruně)
  • 1659 De monarchia et sacra corona regni Hungariae centuriae septem. Frankfurt am Main - Hanau

ReferenceEditovat

  1. KOMOROVÁ, K.: Rodinná knižnica, s. 168.

LiteraturaEditovat

  • BÓNIS, György: Révay Péter. Budapest 1981.
  • KOMOROVÁ, Klára: Pohrebná reč nad Petrom Révaiom. In: Radimská, Jitka (red.): "Vita morsque et librorum historia." K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven / Pour une étude des bibliothèques aristocratiques, bourgeoises et conventuelles / Zur Erforschung der Schloss-, Bürger- und Kirchenbibliothek / Investigaciones en las bibliothecas aristocráticas, burguesas y eclesiásticas, České Budějovice 2006 (Opera romanica 9), s. 183-192.
  • KOMOROVÁ, Klára: Rodinná knižnica Révaiovcov na Sklabinskom hrade. In: Táž (red.), Modrá krv, tlačiarenská čerň. Šľachtické knižnice 1500–1700. Medzinárodná putovná výstava. Martin 2007, s. 166–181.
  • MAČUHA, Maroš: Aristokrat medzi vidieckou rezidenciou a mestom. Peter Révai v prvej štvrtine 17. storočia. In: Zborník Záhorského múzea v Skalici 6 (2011), s. 9–21.
  • MAČUHA, Maroš: Najvýznamnejší Révaiovci v novoveku. In: Miloš Kovačka – Eva Augustínová – Maroš Mačuha (red.), Rod Révai v slovenských dejinách. Martin 2010, s. 17–62.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat