Pengcun
Pengcun (čínsky v českém přepisu Pcheng-čchun, pchin-jinem Péngchūn, znaky 朋春 nebo čínsky v českém přepisu Pcheng-chun, pchin-jinem Pénghūn, znaky 彭春; † 1701) byl mandžuský vojevůdce, generál korouhevních vojsk říše Čching.
| Pengcun | |
|---|---|
| Úmrtí | 1701 |
| Tituly a úřady | |
| zástupce velitele (fu-tu-tchung) mongolské červené korouhve | |
| Období | 1676–1682 |
| Panovník | Kchang-si |
| zástupce velitele (fu-tu-tchung) mandžuské červené korouhve | |
| Období | 1682–1683 |
| Panovník | Kchang-si |
| velitel (tu-tchung) mandžuské červené korouhve | |
| Období | 1683–1690 a 1696–1699 |
| Panovník | Kchang-si |
| vévoda 1. stupně | |
| Období | od 1652 |
| Vojenská kariéra | |
| Doba služby | do 1699 |
| Sloužil | říše Čching |
| Složka | korouhevní vojska |
| Války | rusko-čchingská válka, džúngarsko-čchingské války |
| Bitvy | první obléhání Albazinu, bitva u Ulan Butung, bitva u Zúnmod |
|
| |
| Národnost | mandžuská |
| Země | říše Čching |
| Povolání | vojevůdce |
| Rod | Donggo |
| Příbuzní | Hohori (praděd) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPengcun byl pravnukem mandžuského vojevůdce Hohoriho z klanu Donggo, patřil k rudé korouhvi.[1]
Roku 1652 zdědil titul vévody 3. stupně, téhož roku povýšený na 1. stupeň. Roku 1676 byl jmenován zástupcem velitele mongolské červené korouhve, roku 1682 byl přeložen k mandžuské korouhvi.[1]
Na přelomu let 1682/1683 byl s Langtanem poslán na výzvědnou expedici k Albazinu. Po návratu obdržel velení nad mandžuskou červenou korouhví. Roku 1685 byl opět poslán na Amur, tentokrát s oddílem 500 vojáků z Fu-ťienu a Tchaj-wanu zajatých v bojích s Čeng Čcheng-kungem a dovedných v používání velkých štítů. Se Sabsuem velel prvnímu obléhání Albazinu. Po dobytí Albazinu se vrátil do Pekingu.[1]
Roku 1690 se účastnil bojů s Džúngary včetně bitvy u Ulan Butung, kde velel pravému křídlu. V bitvě padl císařův strýc Tchung Kuo-kang a džúngarský chán Galdan unikl, Pengcun byl proto degradován. Roku 1696 opět dostal velení nad mongolskou rudou korouhví a funkci náčelníka štábu západní armády vypravené proti Džúngarům, která je porazila u Zúnmod.[1]
Roku 1699 rezignoval ze všech postů kvůli nemoci a po dvou letech zemřel.[1]