Pelagius II.
Pelagius II. (narozen asi roku 520 v Římě, zemřel na mor 7. února 590 v Římě) byl papežem katolické církve od 26. listopadu 579 do 7. února 590. Byl zřejmě gótského původu. K nejpalčivějším problémům jeho pontifikátu patřilo vyrovnání se s Langobardy ohrožujícími Řím a epidemií moru. Za jeho vlády se také zhoršily vztahy mezi západní a východní církví.[1]
| Jeho Svatost Pelagius II. | |
|---|---|
| 63. papež | |
 Pelagius II. | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 26. listopadu 579 |
| Pontifikát skončil | 7. února 590 |
| Předchůdce | Benedikt I. |
| Nástupce | Řehoř I. Veliký |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Pelagius |
| Datum narození | asi 520 |
| Místo narození | Řím, Království ostrogótů |
| Datum úmrtí | 7. února 590 |
| Místo úmrtí | Řím, Byzantská říše |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Seznam papežů nosících jméno Pelagius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a vláda
editovatO předchozím životě Pelagia II. není známo příliš informací. Byl synem Góta Vinigilda (někdy psán Wunigild) a narodil se v Římě. Zvolen papežem byl 26. listopadu 579 bez císařova potvrzení. Řím byl právě v obležení Langobardů. Byzantinci ani Frankové nebyli příliš ochotni pomoci.[2] Ke sporu s Byzantinci také přispěl fakt, že konstantinopolský patriarcha Jan začal používat titul ekumenický patriarcha, proti čemuž se Pelagius II. postavil (a také zakázal).[3] Liber pontificalis zmiňuje, že řeka Tibera se za Pelagiovy vlády velice rozvodnila a že se papeži podařilo znovu objevit hrob sv. Vavřince.[4] V té době se španělští Vizigóti obrátili na křesťanskou víru.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Devatenáctý díl : P - Pohoř. V Praze: J. Otto, 1902. S. 418.
- ↑ GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 46.
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 116.
- ↑ The book of the popes (Liber pontificalis) [online]. [cit. 2013-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 47. [dále jen Maxwell-Stuart. Papežové.].
Literatura
editovat- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
- MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelagius II. na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pelagius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
| Papež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Benedikt I. |
579–590 Pelagius II. |
Nástupce: Řehoř I. Veliký |
