Pekingské zelí
Pekingské, napa nebo nappa zelí, je jemná listová zelenina původem z Číny vzdáleně příbuzná s evropským zelím (botanicky jde o jiný druh brukve). Někdy se v českých obchodech prodává pod názvem čínské zelí, což je chybné, protože takto se označuje jiný druh brukve bok čoj.
Pekingské zelí | |
---|---|
Hlávky pekingského zelí | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
Rod | brukev (Brassica) |
Druh | brukev řepák (Brassica rapa) |
Trinomické jméno | |
Brassica rapa var. pekinensis L. | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Původ
editovatPochází z Číny, kde bylo kulturní plodinou již v 3. století.[1] Předpokládá se, že jde o spontánního křížence čínského zelí a vodnice, neboť prý v přírodě nebylo nikde nalezeno divoce rostoucí.[2] Do Evropy se pekingské zelí dostalo někdy před rokem 1790 přes Vietnam. V Československu se s prvními pěstitelskými pokusy začalo kolem roku 1930.[1]
Pěstování pekingského zelí se však v Evropě i v Česku rozbíhalo jen pomalu. Jednou z příčin je jeho citlivá reakce na klimatické podmínky. S velkovýrobním pěstováním se v Česku započalo až v roce 1998.[2]
Popis
editovatPekingské zelí je jednoletá rostlina. Klíčí už za 2–4 dny po výsevu. Listy jsou bezřapíkaté se širokými bělavými žebry, čepel neojíněná, světle zelená. Listy tvoří růžici se středovou hlávkou.[2] Lze je sklízet za 60–90 dní po výsevu.
Pekingské zelí je nízkoenergetická zelenina. 1 kg má 665 kJ. Je bohaté na vitaminy, zejména čerstvé mladé listy mají více vitaminu C než citrony, obsahuje i karoten, niacin, vitaminy B1, B2 a jiné. Z minerálních látek obsahuje velmi mnoho draslíku, dále vápník, hořčík, železo, síru, malé množství sodíku a dalších látek. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Kolektiv. Zahradnický slovník naučný. II. svazek Č - H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. s. 260. ISBN 80-85120-51-8
- ↑ a b c d www.zahradkari.cz. www.zahradkari.cz [online]. [cit. 2009-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-02.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu pekingské zelí na Wikimedia Commons
- Web Konev o pěstování