Peircy Brett

britský admirál

Sir Peircy Brett (170914. října 1781) byl britský admirál. V královském námořnictvu sloužil od roku 1725, později se prosadil jako účastník různých válečných konfliktů v Evropě a v koloniích. V roce 1753 byl povýšen do šlechtického stavu a byl mimo jiné dlouholetým členem Dolní sněmovny. V administraci námořnictva nakonec zastával funkci prvního námořního lorda (1766–1770) a v roce 1778 získal hodnost admirála.

Admirál Sir Peircy Brett
První námořní lord
Ve funkci:
11. prosince 1766 – 28. února 1770
PředchůdceSir Augustus Keppel
NástupceSir Francis Holburne

Narození1709
Úmrtí14. října 1781 (ve věku 71–72 let)
DětiHenrietta Brett
PříbuzníHenrietta Bowyer[1], unknown son Bowyer[1], unknown son Bowyer[1], unknown daughter Bowyer[1], unknown daughter Bowyer[1] a Sir George Bowyer, 6th Baronet[1] (vnoučata)
Profesepolitik a námořní důstojník
CommonsPeircy Brett
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se jako syn námořního důstojníka Peircyho Bretta a do Royal Navy vstoupil jako dobrovolník v roce 1725. V roce 1734 byl povýšen na poručíka a s admirálem Ansonem absolvoval plavbu kolem světa (zprávu o cestě zveřejnil Anson v roce 1748 a svými kresbami ji doplnil Brett). V roce 1743 jej Anson jmenoval kapitánem, povýšení ale potvrdila admiralita až o rok později. Během druhého jakobitského povstání bojoval v letech 1745–1746 u břehů Skotska proti Francouzům, poté se v rámci války o rakouské dědictví zúčastnil pod admirálem Ansonem bitvy u Finisterre. V roce 1752 na královské jachtě Royal Caroline přepravil krále Jiřího II. z Anglie do Německa, začež byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Sir (1753).[zdroj?]

Na počátku sedmileté války se měl připojit k admirálu Boscawenovi v Karibiku a dostal pod velení zcela novou loď HMS Cambridge s 80 děly. Plavidlo mělo ale řadu technických problémů, navíc ve větším počtu onemocněla posádka, takže Brett nakonec zůstal v Anglii. Mezitím se stal také členem Dolní sněmovny a poslancem zůstal dvacet let (1754–1774). Zastupoval město Queenborough v Kentu a připojil se ke straně whigů, parlamentních debat se ale aktivně zúčastnil až po sedmileté válce. V roce 1762 byl povýšen na kontradmirála a po skončení sedmileté války sloužil ve Středozemním moři. V letech 1766–1770 zastával ve vládě 3. vévody z Graftonu funkci lorda admirality a jako nejvýše postavený námořní důstojník ve vládě byl zároveň prvním námořním lordem.[2] V roce 1770 byl povýšen na viceadmirála (1770) a nakonec již mimo aktivní službu dosáhl hodnosti admirála (1778).[3]

Z manželství s Henriettou Colbyovou měl dva syny, kteří zemřeli v dětství. Dcera Henrietta (1753–1845) se provdala za admirála Sira George Bowyera.

Reference

editovat
  1. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Personální obsazení funkce lordů admirality 1660–1870 na webu The British History Onlinedostupné online
  3. Služební postup admirála Bretta na webu threedecks dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat