Augustus Keppel
Augustus Keppel, 1. vikomt Keppel (Augustus Keppel, 1st Viscount Keppel of Elveden) (25. dubna 1725, Reading, Anglie – 2. října 1786, Londýn, Anglie) byl britský admirál a politik ze šlechtického rodu Keppelů. Jako námořní velitel vynikl za sedmileté války dočasným ovládnutím Kuby. Později se jako poslanec Dolní sněmovny aktivně věnoval politice na straně whigů a dvakrát byl ministrem námořnictva (1782-1783, 1783). Od roku 1782 s titulem vikomta zasedal ve Sněmovně lordů.
.svg){kind=small}
Kariéra v námořnictvu editovat
Byl druhorozeným synem generála 2. hraběte z Albemarle, po matce Anne Lennox (1703-1789) byl spřízněn s rodem vévodů z Richmondu, což mu pomohlo v politické kariéře v Dolní sněmovně. Od roku 1735 sloužil v námořnictvu, v roce 1740 absolvoval s admirálem Ansonem cestu kolem světa, mezitím studoval ve Westminsteru. V roce 1744 dosáhl hodnosti kapitána a zúčastnil se války o rakouské dědictví, po jejím skončení bojoval proti alžírským pirátům. V roce 1754 v hodnosti komodora dočasně velel všem lodím u břehů severní Ameriky. Vynikl za sedmileté války a v roce 1762 dosáhl hodnosti kontradmirála, v témže roce v součinnosti se svými bratry dobyl Havanu a vyhlásil zde britský protektorát.
Politická dráha editovat
V letech 1755-1782 byl poslancem Dolní sněmovny, kam se dostal s podporou svého bratrance vévody z Richmondu. V době svého prvního zvolení však pobýval u břehů severní Ameriky a parlamentní politiky se aktivně zúčastnil až od roku 1757. V letech 1761, 1768 a 1774 byl zvolen do parlamentu za prestižní volební obvod Windsor. V politice patřil k whigům a po sedmileté válce zastával krátce post prvního námořního lorda (1766). Mimo aktivní službu byl povýšen na viceadmirála (1771) a admirála (1778).[3] Během války za americkou nezávislost byl naposledy pověřen velením, jeho vlajkovou lodí byla tehdy řadová loď HMS Victory. Po neúspěchu výpravy proti Francii (bitva u Ouessantu, 1778) byl postaven před válečný soud. Soud jej osvobodil a Keppel pak z pozice člena Dolní sněmovny kritizoval vládní námořní politiku. Po pádu Northovy vlády se stal ministrem námořnictva (1782-1783), od roku 1782 byl zároveň členem Tajné rady a získal titul vikomta s členstvím ve Sněmovně lordů. V této době opustil své whigistické politické zásady a po uzavření pařížského míru rezignoval na funkci prvního lorda admirality. V očích whigů se zdiskreditoval, když v koaličním Fox-Northově kabinetu znovu přijal funkci prvního lorda admirality (1783). Těsně před pádem vlády odvolal z funkce vrchního velitele admirála Rodneye ještě předtím, než do Londýna dorazila zpráva o Rodneyově vítězství nad Francií.
Po odchodu z vlády žil v soukromí a zemřel o necelé tři roky později. Od roku 1768 byl majitelem zámku Elveden Hall (Suffolk), od jehož názvu byl odvozen titul vikomta. Zámek prodali Keppelové v roce 1813.
Kapitán James Cook na jeho počest pojmenoval ostrov Great Keppel Island u břehů Austrálie.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998), s. 172 ISBN 80-7185-200-7
- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Augustus Keppel na Wikimedia Commons - Augustus Keppel in: Dictionary of National Biography
- Augustus Keppel in: Encyclopedia Britannica
- Augustus Keppel na webu britského parlamentu
- Vikomt Keppel Archivováno 22. 12. 2016 na Wayback Machine.
