Paul Kisch

pražský německý žurnalista, oběť holocaustu

Paul Kisch, též Pavel Kisch (19. listopadu 1883 Praha[1]12. října 1944[2][p 1] koncentrační tábor Auschwitz), byl pražský, německy píšící autor a žurnalista, bratr novináře a spisovatele Egona Erwina Kische a chirurga MUDr. Bedřicha Kische.

PhDr. Paul Kisch
Narození19. listopadu 1883
Praha
Úmrtí12. října 1944 (ve věku 60 let)
koncentrační tábor Auschwitz
Povoláníspisovatel a novinář
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
PříbuzníEgon Erwin Kisch (bratr), Bedřich Kisch (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a studia

editovat
 
Ex libris Paula Kische (s buršáckou symbolikou)

Narodil se v tradiční židovské rodině, jako nejstarší z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische (1838–1901)[3] a jeho druhé manželky Ernestiny (*1862), rozené Kuhové.[4] Rodina žila v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici.

Studoval na německém gymnáziu v paláci Kinských, kde mezi jeho přátele patřil Franz Kafka.[5] Následně studoval germanistiku a filozofii na pražské německé univerzitě, kde byl jeho profesorem germanista August Sauer (1855–1926). Po úspěšné obhajobě dizertační práce Hebbel und die Tschechen... byl 15. července 1912 promován.[6] Jak uvádí Radko Pytlík, byl Paul Kisch v době studií aktivní mezi buršáky.[7] Egon Erwin Kisch popisoval ve své knize Z pražských uliček a nocí, jak bratr Paul používal byt v domě U dvou zlatých medvědů k buršáckým soubojům.

Redaktor německých listů v Praze a Vídni

editovat

V letech 1913–1918 byl redaktorem pražského německého listu Bohemia (od roku 1915 se list nazýval Deutsche Zeitung Bohemia; Egon Erwin byl jeho redaktorem v letech 1906–1913).

Pro protičeské postoje listu Bohemia, pro který pracoval, mu např. nebylo v roce 1908 povoleno zúčastnit se schůze pražských obecních starších.[8]

Již krátce po vzniku Československa, v listopadu 1918, se Paul Kisch přestěhoval do Vídně. Zde byl v letech 1918–1938 redaktorem vídeňského deníku Neue Freie Presse.[9] Po roce 1933 zaujímal ve svých literárních kritikách děl českých autorů smířlivější postoj.[10]

Německá okupace

editovat

Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem se Paul Kisch musel vrátit do Prahy, učinil tak 9. června 1938. S ním do Prahy přijela jeho sekretářka a snoubenka Karolína (Caroline) Apfeltalerová (* 1885, katolička[11]),[2] se kterou se v lednu 1939 oženil. Ze vztahu s Edith Langerovou (1903–1944, rozená Jentschová, zahynula v Osvětimi[p 2]) měl syna Reného Robert Jentsche (1941–1944, zahynul v Osvětimi).[12] Po zavedení pracovní povinnosti pro židovské muže byl Paul Kisch zaměstnán u pražské židovské obce.

Vyvraždění v Osvětimi

editovat

Poté, co se manželka dozvěděla o Kischově druhém vztahu, nechala se rozvést a ponechala bývalého manžela jeho osudu.[13] Dne 13. září 1943 byl Paul Kisch transportován z Prahy do Terezína. Peter Demetz vzpomínal na setkání v předvečer jeho transportu:[14][p 3]

…uviděl nehybně jako socha sedět na pohovce starého člověka ve stejnokroji německého buršáckého spolku z roku 1910 i s rukavicemi, chocholem a šavlí. Měl jsem pocit, že je to bytost z jiného věku, ne-li dokonce z jiné planety…
— Peter Demetz: Praha ohrožená

Z Terezína byl Paul Kisch 12. října 1944 převezen do Osvětimi, kde byl po příjezdu zavražděn v plynové komoře, stejně jako Editha Langerová.[13][2] S nimi zahynul i jejich syn René Robert Jentsch (1941–1943, příjmení odpovídá příjmení matky za svobodna).[15]

Bratři Kischové

editovat

Sourozenci Paula Kische byli:

V českém prostředí byl Paul Kisch známý především svými názory na česko–německé vztahy. Považoval Němce za skutečné nositele kultury v českých zemích. Češi se podle něj v národním odporu uchylovali k padělání (Rukopis královédvorský a zelenohorský).

Reakce z české strany vyvolal zejména svou publikací Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Boj o Rukopis královédvorský – příspěvek k oslavám století, vydanou v roce 1918 ke stému výročí objevení Rukopisu královédvorského. Výsměšným tónem reagoval Arnošt Kraus[17], Karel Čapek kritizoval autorův názor, že „Slovan má jiný cit pro to, co Němec nazývá pravdou“.[18]

Knižní vydání

editovat
  • Hebbel und die Tschechen – das Gedicht "An seine Majestat, König Wilhelm I. von Preussen", seine Entstehung und Gedichte (Praha, Carl Bellmann, 1913)
  • Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Praha, vlastním nákladem, 1918)
  • Der Prager deutsche Student im Gedicht (Praha, Deutschfreiheitliche Akademiker, 1929)

Externí odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. Datum převozu do koncentračního tábora.
  2. Je uvedena mezi oběťmi holocaustu, na zachovaných dokladech však uváděla římskokatolické náboženství. Bylo s ní vedeno trestní řízení pro pomoc Židům, včetně Paula Kische.
  3. Peter Demetz situoval tuto scénu do podzimu 1942, podle Databáze obětí holocaustu byl Paul Kisch do Terezína transportován o rok později.

Reference

editovat
  1. Židovské matriky, Praha, Matrika narozených 1883, snímek 19. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  2. a b c Databáze obětí holocaustu: Pavel Kisch
  3. úmrtní oznámení (německy). Bohemia. 20. 1. 1901, s. 23. Dostupné online. 
  4. Soupis pražských obyvatel, Hermann Kisch: [1]
  5. Píše Michal Topor. Institut pro studium literatury/Echo. 11. 7. 2012. Dostupné online. 
  6. Promotionen. Prager Abendblatt. 16. 7. 1912, s. 2. Dostupné online. 
  7. Radko Pytlík: Misionářská pouť. radkopytlik.sweb.cz [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  8. Zástupci Bohemie a Prager Tagblattu ze staroměstské radnice pražské vyhostěni. Národní politika. 10. 11. 1908, s. 5. Dostupné online. 
  9. Literární archiv PNP: Egon Erwin Kisch. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  10. Např. Jaroslav Durych: Die Kartause von Walditz (německy). Neue Freie Presse. 2. 12. 1934, s. 30. Dostupné online. 
  11. Matrika narozených, Krabonoš, 1866-1889, snímek 245, Záznam o narození a křtu Carolina Apfeltalerové
  12. Databáze obětí holocaustu: Edith Langerová a příloha Trestní řízení (německy)
  13. a b c Václav Petrbok: Der andere Kisch (německy). Brücken - germanistisches Jahrbuch Tschechien Slowakei. 1-2/2015, s. 79–100. Dostupné online. 
  14. DEMETZ, Peter. Praha ohrožená, 1939–1945. 2010: Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-2041798-5. Kapitola Odjezdy, s. 221. 
  15. Databáze obětí holocaustu: René Robert Jentsch
  16. Databáze obětí holocaustu: dr. Arnold Kisch
  17. Arnošt Kraus: Objevy pana dra Pavla Kische v rukopise Královédvorském
  18. Karel Čapek: Paul Kisch a jeho boj o pravdu

Literatura

editovat
  • Václav Petrbok: Der andere Kisch (německy). Brücken - germanistisches Jahrbuch Tschechien Slowakei. 1-2/2015, s. 79–100. Dostupné online. 

Související články

editovat