Přerovec
Přerovec (či také Zámčisko) je zaniklý hrad[pozn. 1] v okrese Opava na katastrálním území obce Mokré Lazce. Jeho pozůstatky jsou patrné jen v terénních náznacích a od 3. května 1958 jsou památkově chráněny.[2]
| Přerovec | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 2. polovina 13. století |
| Zánik | 70. léta 15. století |
| Materiál | dřevo |
| Stavebník | neznámý |
| Další majitelé | Václav Hřivnáč z Heraltic, Petr Stoš z Kounic a na Štítině, Václav II. Opavský, Zbyněk Hřivnáč ze Štítiny, Matyáš Bystřický ze Studnic a na Štítině, Jindřich Šíp z Branice |
| Poloha | |
| Adresa | Mokré Lazce,  Česko |
| Souřadnice | 49°53′4,8″ s. š., 18°0′20,59″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 17433/8-1447 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka, jež konkrétně odkazuje na Přerovec, pochází z roku 1492, kdy jej získává Petr Stoš z Kounic a na Štítině od Václava Hřivnáče z Heraltic. Starší zmínka z roku 1441 prvně popisuje území, na němž hrad leží. V té se dozvídáme o převodu majetku od opavského vévody Václava II. na Zbyňka Hřivnáče ze Štítiny. Roku 1513 se dostal do vlastnictví Matyáše Bystřického ze Studnic a na Štítině. Později se dalším majitelem stal Jindřich Šíp z Branice.[1] V sedmdesátých letech 16. století je hrad označován již za pustý, kdy byl hrad a ves Lhota Hřivnáčova v držení rodu Cetrysů z Kynšperka. Definitivní zkázu zapříčinily nejspíše česko-uherské války.[3]
Archeologický výzkum
editovatPrvní výzkumy lokality proběhly pravděpodobně před rokem 1905. Císařským příkazem byly objevené nálezy propůjčeny do bruntálského muzea. Další nahodilé objevy pochází z roku 1913. Pocházejí od lesmistra Friedela z Hrabyně. Připadly opět bruntálskému muzeu, které náleželo do správy Řádu německých rytířů. Následně byly roku 1921 postoupeny Slezskému zemskému muzeu v Opavě pod podmínkou, že zůstanou v majetku řádu. Do muzea se dostaly i nálezy od pedagoga Lea Černína, které do jeho sbírek přešly darem v roce 1950. Roku 1996 byly pozůstatky fortifikace důkladně zaměřeny.[1]
Nejčetněji jsou mezi nálezy zastoupeny keramické zlomky. Železné nálezy reprezentují hřeby, řemeslnické nástroje, nože, jezdecká výstroj (podkovy, udidla, hřebla atp.) a militárie (hroty šípů, některé i s tulejkou, kopí).[1]
Popis
editovatVstup do hradu zajišťoval most přes příkop, situovaný na severovýchodním hřebenu skalního ostrohu. Hlavním fortifikačním prvkem byla obvodová hradba s příkopem a předsunutým valem. Vnitřní zástavba hradního jádra, ležícího na nepravidelném oválno-trojúhelníkovém půdorysu o rozměrech 50 × 40 metrů, sestávala z dřevohlinitých objektů.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d KOUŘIL, Pavel; PRIX, Dalibor; WIHODA, Martin. Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000. 645 s. Dostupné online. ISBN 80-86023-22-2. Kapitola Přerovec, s. 293–305.
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-02-11]. Identifikátor záznamu 128071 : Středověký hrádek Přerovec (Zámčisko). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ZÁVĚŠICKÝ, David. Hrad Přerovec (Zamčisko). www.suchelazce.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online.
Poznámky
editovatSouvisející články
editovatLiteratura
editovat- KOUŘIL, Pavel: Bronzová hlavice palcátu z opevněného sídla Přerovce. In: Archaeologia historica : sborník příspěvků přednesených na 34. konferenci archeologů středověku České republiky a Slovenské republiky s hlavním zaměřením na interetnické vztahy ve středověku a jejich odkaz hmotné kultuře. Opava 23.–27. září 2002. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. S. 649–651. ISBN 80-7275-043-7.
- KOUŘIL, Pavel; PRIX, Dalibor; WIHODA, Martin: Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000. 645 s. ISBN 80-86023-22-2. S. 293–305.
- KOUŘIL, Pavel: Přerovec - k počátkům opevněných šlechtických sídel ve Slezsku. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70. narozeninám doc. PhDr. Vladimíra Nekudy, DrSc Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. S. 204–218. ISBN 80-85048-72-8.