Otevřít hlavní menu

Otta Mizera

český výtvarník, překladatel a publicista
(přesměrováno z Otto Mizera)

Otta Mizera, též Otto (29. května 1919, Praha21. října 1958, Paříž)[1] byl český surrealistický a kubistický výtvarník, překladatel a publicista.

Otto Mizera
Narození 29. května 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 21. října 1952 (ve věku 33 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povolání novinář, malíř a spisovatel
Podpis Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Studium reálného gymnázia v Libni ukončil maturitou v roce 1938. Na gymnáziu se seznámil se Zdeňkem Lorencem (1919–1999), dalším členem budoucí surrealistické skupiny Ra. Oba se po maturitě vydali do Francie a společně se přihlásili na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; zde setrvali necelé tři semestry, do uzavření českých vysokých škol nacisty. V roce 1939 též spolu založili v Libni Divadlo U zelené růže,[2] které však působilo pouze krátkodobě (jedno představení).[3] Po uzavření vysokých škol našel Mizera zaměstnání v Topičově nakladatelství, poté byl knihovníkem. V letech 1940–1942 též navštěvoval tzv. Školu Mánesa,[4] kde ho učil figurální kresbu a portrétování Vladimír Sychra.[1]

Spolupracoval se surrealistickou skupinou Ra (Ludvík Kundera aj.), inicioval vydání jejího sborníku Roztrhané panenky (1942).[5][p 1]

Po 2. světové válce se krátce přihlásil na studium architektury, kterého v zimě 1945 zanechal. V roce 1946 navštívil Paříž, v roce 1947 tam odjel znovu a do Československa se už nevrátil.[p 2] V Paříži se Otta Mizera věnoval pouze výtvarnému umění, ve kterém byl ovlivněn především kubistickým obdobím Pabla Picassa.

Život ukončil sebevraždou.[1]

Dílo (výběr)Editovat

Knižní vydáníEditovat

Překlady a publicistikaEditovat

Ilustrace knihEditovat

  • Fakir z Benares (autor Mirko Pašek; obálka a ilustrace Otta Mizera; Kladno, Nakladatelství mladých, 1944)

Výtvarná dílaEditovat

Některá výtvarná díla Otty Mizery z let 1944 a 1945 jsou v majetku Galerie moderního umění v Hradci Králové, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a Galerie umění Karlovy Vary.[6]

Výstavy (výběr)Editovat

  • V roce 1946 vystavoval v Grafickém kabinetu v Praze. Dobová kritika charakterizovala výstavu slovy „...není možno vyloučit pochybnost o bezelstnosti všech deformací a rafinovaných naivností...“, ocenila zejména jeho techniku suché jehly[7]
  • V dubnu 2015 uspořádala aukční výstavu děl Otty Mizery pražská Galerie Lazarská[8]
  • Díla Otty Mizery byla též vystavena na dvacítce společných výstav, zejména v Paříži a Praze[1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle pamětí Ludvíka Kundery se Kundera s Mizerou setkali v knihkupectví nad surrealistickou monografií Jindřicha Štyrského a Toyen.
  2. Ve stejném období emigrovali do Paříže jiní čeští surrealisté – Toyen a Jindřich Heisler.

ReferenceEditovat

  1. a b c d e KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945. In: [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Otta Mizera.
  2. Databáze českého amatérského divadla: Divadlo U zelené růže
  3. BAUER, Michal. Automatická madona. Praha: Akropolis, 2012. Dostupné online. Kapitola Předmluva, s. 14. 
  4. Malířská škola SVU Mánes. Lidové noviny. 17. 9. 1940, s. 7. Dostupné online. 
  5. Národní úložiště šedé literatury: Ludvík Kundera, s. 55
  6. Registr sbírek výtvarného umění: filtr "Mizera". www.citem.cz [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-10. 
  7. Výstavní kukátko. Rudé právo. 22. 2. 1946, s. 4. Dostupné online. 
  8. Přehled pražských kulturních pořadu 4/2015, s. 138

Externí odkazyEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat