Wikipedie

Otakar Klumpar

Narozen 25.2.1860 ve Skalici (Slovensko), zemřel 3.12.1915 v Hradci Králové. MUDr. Nejdříve byl zaměstnán jako městský fyzikus, později jako primář okresní nemocnice v Hradci Králové. Veřejný a kulturní pracovník.

Otakar Klumpar (24. února 1860 Skalica – 3. prosince 1915 Hradec Králové)[1][2] byl český lékař, druhý primář nemocnice v Hradci Králové, chirurg, porodník i praktický lékař, starosta sokolské župy Orlické a jednoty v Hradci Králové, zakladatel a předseda Pokrokového klubu.[3] Většinu života spojil s Hradcem Králové, kde podporoval rozvoj města.[4]

MUDr. Otakar Klumpar
Narození25. února 1860
Skalica Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. prosince 1915 (ve věku 55 let)
Hradec Králové Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, primář nemocnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina editovat

Jeho otcem byl filolog, básník, středoškolský učitel a ředitel gymnázií[3] Jan Květoslav Klumpar. Jeho mladším bratrem byl Ladislav Klumpar, pražský advokát a říšský poslanec.[5]

Manželkou Otakara Klumpara byla Marie Klumparová. Ačkoliv na rozdíl od manžela nebyla veřejnou osobou, výrazně jej ve snažení podporovala a pokračovala v jeho odkazu i po jeho smrti. Stala se členkou městského zastupitelstva i kuratorií městských dívčích výchovných ústavů i škol. Byla mj. oceněna čestným členstvím v Sokolu. Zemřela v lednu 1947, a svého manžela tak přežila o více než 31 let. Zpopelněna byla 14. ledna 1947 v pardubickém krematoriu.[6]

Otakar Klumpar bydlel v Hradci Králové na Velkém náměstí (čp. 21).[7]

Život editovat

Dětství a studia editovat

Narodil se v roce 1860 v Uhrách, resp. na Slovensku ve městě Skalica (tehdy česky Uherská Skalice). Krátce na to se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde se v roce 1863 narodil Otakarův mladší bratr Ladislav. V roce 1867, tedy v době, kdy Otakarovi bylo sedm let, se přestěhovali do Hradce Králové.[8]

V Hradci Králové Otakar studoval obecnou školu[4] a následně v letech 1871–1878 gymnázium, kde také 25. června 1878 odmaturoval.[3] Během studentských let byl spoluzakladatelem akademického spolku Dobroslav.[9] Po absolvování střední školy zahájil studium medicíny na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Lékařskou praxi vykonával v Praze a Brně.[8] Promoval 23. června 1884[10] a stal se „doktorem veškerého lékařství“.[4]

Lékařská kariéra editovat

Po škole působil v Brně v ústavu choromyslných[11] a v Olomouci jako asistent prof. Františka Groha, ředitele školy a moravských zemských ústavů.[12] Dne 4. června 1886 vypsal okresní výbor v Sobotce konkurz na místo okresního lékaře. Vypsaný roční plat činil 600 zlatých a k tomu 100 zlatých paušál na cesty k chudým nemocným. Na konci července si podal žádost na toto místo právě Otakar Klumpar. Žádost doplnil doporučením prof. Groha. Okresní zastupitelstvo dne 17. září 1886 Klumpara zvolilo jednomyslně 14 hlasy a ten od 5. října na pozici okresního lékaře také nastoupil. Na své místo rezignoval 14. září 1888.[12]

Po dvou letech v Sobotce se v listopadu[13] roku 1888 vrátil do Hradce Králové. Nejprve jako soukromý praktický lékař. V roce 1889 se stal městským lékařem (tzv. městským fysikem či fyzikusem[8][14]) v Hradci Králové.[4] Zároveň byl v březnu 1889 jmenován sekundářem v okresní Nemocnici arcivévodkyně Elišky v Hradci Králové.[15] Sloužil také v Ústavu pro hluchoněmé a v Ústavu chudých školských sester de Notre Dame. V letech 1897–1905 byl primářem nemocnice v Hradci Králové[1][8] a zasloužil se o její věhlas. Snažil se o její rozšíření, stal se autorem návrhů na nové budovy pro oční a tuberkulózní oddělení i přístavbu pro ošetřovatelky, kuchyni a sušárnu. Tento návrh byl ale okresním zastupitelstvem zamítnut.[4] V roce 1903 se úspěšně zasadil o vznik očního oddělení v nemocnici.[15] V roce 1906 opustil na vlastní žádost nemocnici a věnoval se jen funkci městského lékaře.[16][8] Byl známý tím, že chudé lidi léčil zdarma[17], a tak byl zejména v chudších rodinách velmi oblíben. Svými přáteli i pacienty byl nazýván lékařem lidumilem.[4] Působil také jako místopředseda Lékařské župy severovýchodních Čech.[4] Propagoval pohřeb žehem.[1] Působil také jako lékařský důvěrník Úrazové pojišťovny dělnické pro Království české.[11]

Společenské a kulturní aktivity editovat

 
Otakar Klumpar s Františkem Drtinou v zahradě Ústavu školských sester Notre Dame v roce 1905

Otakar Klumpar byl kromě své lékařské profese také mimořádně společensky aktivní, a podílel se na rozvoji města Hradce Králové. Ovšem již za svého dvouletého působení v Sobotce (1886–1888) se angažoval v místním životě a byl členem místního ochotnického souboru.[12] V Hradci Králové s přáteli založil „žertovnou stolní společnost“ Mrťafa, která se scházela v hostinci U Urnerů.[4]

V Hradci Králové se snažil podpořit rozvoj města, včetně toho stavebního, a tak spoluzaložil cihelnu a cementárnu v Malšovicích, která však brzy zkrachovala.[4] Byl rovněž členem výboru Záložny v Hradci Králové.[18]

Ve výboru Sokola byl činný od roku 1895. Od 2. května 1898 byl starostou jednoty Sokola a od roku 1904 až do své smrti v roce 1915 starostou župy Orlické.[8] Byl podporovatelem tzv. ženského tělocviku, což byl ve své době inovátorský přístup. Z toho důvodu založil Tělocvičný spolek paní a dívek, později splynuvší s ženským odborem Sokola.[4]

Byl podporovatelem umění, architektonického, malířského i hudebního a dramaturgického. V roce 1894 se stal jednatelem a o rok později místostarostou Besedy[19], klíčového sdružení městské inteligence té doby. Od roku 1901 až do své smrti v roce 1915 byl předsedou spolku divadelního ochotnického spolku Klicpera.[8] Ve spolku celkově působil 16 let.[17] Zasloužil se také o konání Hospodářské průmyslové a národopisné výstavy pro východní Čechy pořádané v srpnu 1894 v Hradci Králové[1][9]; byl členem výkonného výboru výstavního.[20]

Dále spoluzakládal muzeum v Hradci Králové.[1][4] Byl členem muzejního odboru městského historického muzea[21] a kuratoria průmyslového muzea.[22] Plnohodnotnou členkou kuratoria byla i Otakarova žena Marie.[23] Pro muzea získal řadu předmětů,[8] např. zbraně nalezené na bojišti bitvy u Hradce Králové z roku 1866.[24] Mezi lety 1902–1904 věnoval celkem 235 předmětů z bojiště.[25] V muzeu pořádal výstavy a přednášky[9], a to nejen z oblasti lékařské osvěty, ale také ze stavebnictví či uměleckého průmyslu.[4] Sám Klumpar byl sběratel řady předmětů. V roce 1940 vdova Marie věnovala městské galerii cennou sbírku 19 obrazů a muzeu devět starých obrazů, sbírky slováckých a slovenských výšivek a také tisky a archiválie po manželovi i jeho otci Janu Květoslavu Klumparovi.[26]

Podporoval východočeské krajkářství a společně s manželkou Marií v Hradci Králové zřídil prodejnu krajkářských výrobků.[1][27] Krajkářské výrobky také navrhoval a organizoval výstavy krajky v hradeckém muzeu.[4] Společně s MUDr. Leopoldem Baťkem stál u založení Palackého čítárny.[1][9] Byl činný v Jednotě českých velocipedistů (předsedou Klubu českých velocipedistů v Hradci Králové[28]), byl předsedou odboru Husova fondu či zakladatelem spolku pro opravu dívčího vzdělání.[4] Spoluzaložil Pensionát Boženy Němcové a Komenium.[27] Jako externí pedagog učil min. v letech 1908–1913 také na odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, a to předmět Všeobecná zdravověda a první pomoc při úraze.[29]

S architektem Oldřichem Liskou se v roce 1909 přihlásil do veřejné soutěže na první regulační plán města Hradce Králové. V projektu nazvaném Obrození se věnovali primárně hygienickým aspektům a kvalitě životní prostředí s řadou parků i zelení v otevřených domovních blocích. Projekt počítal s demolicemi ve východní části Malého náměstí.[30] Za projekt získali druhou cenu, nicméně právě jejich návrh se zejména v rámci pravé strany labské kotliny stal podkladem pro definitivní regulační plán a další podobné plány.[4][9]

Politika editovat

Aktivní se snažil být i v politice: kandidoval do zemského sněmu Království českého za Českou stranu státoprávně pokrokovou. Poté přestoupil do České strany pokrokové[4] a předsedal místnímu sdružení strany. Ve městě založil Pokrokový klub[1], který se zabýval řešením palčivých místních otázek.[4] Byl to on, kdo v roce 1906 uvedl v Klicperově divadle T. G. Masaryka.[31] Svým vlivem také prosadil volbu profesora Františka Drtiny za říšského poslance.

Byl spolužákem z gymnázia[15] a přítelem Františka Ulricha.[4] Právě toho v roce 1895 spolu s městským inženýrem Tomášem Suhradou navrhli do pozice starosty. Ulrich byl úspěšně zvolen a svou pozici zastával dlouhých 34 let.[32] Ačkoliv Ulricha podporoval, často také zastávali odlišné názory a v roce 1899 do zemského sněmu kandidovali proti sobě. Zvolen byl Ulrich.[33]

„ Především prosím, abyste mi ráčili dovoliti, abych splnil povinnost úřadu svého, a z tohoto místa posmrtnou vzpomínkou vděčně vzpomenul památky městského fysika našeho, Dra. Otakara Klumpara. Jeho mnohostranná činnost v přeletu posledních 20 let, významnost jeho zvláštní bytosti, celé to chvění atmosféry, v níž jsme spolu žili a pracovali, to vše jest příliš živé a čerstvé, než abychom mohli věrně vystižným, ocelově chladným slovem objektivnosti dnes oceniti jeho význam. (…) Typická byla jeho láska k našemu městu, v němž se nezrodil, jež ale učinil svým druhým domovem a jehož obrozením, vzrůstem a rozkvětem vyplnil obsah vlastního života. (…) A pokud jde o obor komunální politiky, vyzvedám přede všemi jeden akt jeho práce, práce kulturně umělecké, kterou s příkladnou vyvinul láskou při zrození i rozkvětu umělecko – průmyslového muzea až do jeho nynějšího vyvrcholení. (…) Jaký byl Dr. Klumpar lékař – léčitel, nýbrž lékař – těšitel, jaký to byl lidumil, jaké zlaté srdce dobilo v tomto atletickém těle, toho jsme si všichni vědomi, a to zjevně hlásal průvod zástupů, kupících se kolem jeho ztemnělé rakve, a zvlášť těch malých a chudých, kteří bol svůj ostýchavě za ní nesli (…) A to jest konečně nejkrásnější odměnou člověku za to, že žil život dobrý! “
— František Ulrich (1916), projev otištěný v časopisu Ratibor

Úmrtí editovat

 
Nemocný O. Klumpar v roce 1911

Otakar Klumpar poslední roky života trpěl nevyléčitelnými nemocemi, zejm. aterosklerózou a srdeční vadou.[5][11] Více než poslední rok života byl vážně nemocen. Zemřel dne 3. prosince 1915 ve věku 55 let.[5] Po posledním rozloučení (neděle 5. prosince) byly ostatky převezeny do Žitavy a v úterý 7. prosince zpopelněny.[11]

 
Poslední rozloučení s Klumparem v ulicích Hradce Králové (Malé náměstí)

Poslední rozloučení editovat

Smuteční setkání se konalo ve spolupráci Sokola a spolku Klicpera, obou sdružení, jejichž byl čelným představitelem, v místním divadle. V rámci této akce Jednota Klicpera předvedla jednoaktovou hru Svědek od Jaroslava Vrchlického. Výnos 350 korun z této akce byl věnován nově vzniklému Klumparovu fondu pro děti po padlých členech místního Sokola.[17] Zároveň byl od sokolovny veden smuteční průvod, jehož se podle Věstníku Sokolské župy Orlické či Tolmana zúčastnilo na 10 tisíc lidí.[8][17] Smuteční projev přednesl prof. František Drtina. Přítomným davů poděkoval také Otakarův bratr Ladislav.[8] Do Hradce Králové přijel osobně vyjádřit soustrast český politik a poslanec Bohuslav Franta.[34] Na Pražském Předměstí byla po dobu smutečního průvodu jako projev úcty, poděkování a vděčnosti města rozsvícena elektrická světla.[35]

„ Byl jsi moderní, pokrokový český člověk. Vyznačovala tě láska k práci, odvaha k činu, činorodé nadšení pro pokrok, pevné odhodlání vytrvati v poznané pravdě a nikdy se nezpronevěřiti svému poctivému přesvědčení. A pravdivost je pravá síla a statečnost moderního člověka. V ní zřel jsi pravý smysl českého sokolstva. “
— František Drtina, při smutečním rozloučení s Otakarem Klumparem

Upomínky editovat

V Hradci Králové po něm byla pojmenována ulice.[3] Původně po něm byla pojmenována jak ulice v centrální části Hradce Králové, tak souběžná ulice v katastru Pražského Předměstí.[27]

Jan J. Klen mu věnoval v roce 1902 vydaný dramatický akt Mezi životy.[36]

Ve školním roce 1947/1948 byla podle návrhu akademického sochaře Františka Fabiánka v místní zámečnické škole odlita busta Otakara Klumpara pro muzeum v Hradci Králové.[37]

Zajímavosti editovat

Byl pravděpodobně prvním, kdo v Hradci Králové začal používat tzv. nízké jízdní kolo.[38]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h Osobnosti regionu: Otakar Klumpar. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ KLUMPAR Otakar 25.2.1860-3.12.1915 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d KALÁB, Ludvík; SIMON, Josef. 300 let královéhradeckého gymnasia 600 let latinských škol v Hradci Králové [online]. Hradec Králové: Rašínovo státní čsl. gymnasium, 1936 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r KORITENSKÁ, Pavla. MUDr. Otakar Klumpar a Hradec Králové. Scan, časopis fakultní nemocnice a lékařské fakulty UK v Hradci Králové [online]. 2005 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c K úmrtí MUDra. Otakara Klumpara v Hradci Králové. Národní listy [online]. 1915-12-05 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ DYTRICHOVÁ, Leopolda. Za paní Marií Klumparovou. Lidové proudy [online]. 1947-01-24 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ DOUBRAVA, Aleš. Ulicemi města Hradce. Zpravodaj Městského národního výboru v Hradci Králové [online]. 1970 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j DIVECKÝ, Jan. Památce br. dra. Otakara Klumpara. Věstník Sokolské župy Orlické [online]. 1925-07-27 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e Otakar Klumpar. Puls [online]. 1989 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Klumpar Otakar. is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Úmrtí. Venkov [online]. 1915-12-05 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c DOUBRAVA, Aleš. Zapomenutý sobotecký lékař MUDr. Otakar Klumpar (1860–⁠1915). Zpravodaj Šrámkovy Sobotky [online]. 1969 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Drobné zprávy. Jičínský obzor list věnovaný zájmům města Jičína a okolí [online]. 1888-10-21 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové 1945-1995 [online]. Hradec Králové: ATD pro Lékařskou fakultu UK, 1995 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jeden významný pedagog, druhý významný lékař: Otec a syn Klumparové. Hradecké noviny [online]. 1992-12-29 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d TOLMAN, Jiří Vladimír. Padesát let ochotnické Musy v Hradci Králové [online]. Hradec Králové: Nákladem Jednoty divadelních ochotníků „Klicpera“, 1918 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ TOLMAN, Jiří Vladimír. Padesát let trvání Záložny v Hradci Králové 1862-1912 [online]. Hradec Králové: Nákladem záložny, 1912 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ TOLMAN, Jiří Vladimír. Čtyřicet let Besedy královéhradecké: vzpomínky na uplynulou činnost [online]. Hradec Králové: Nákladem Besedy, 1912 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Hospodářská průmyslová a národopisná výstava pro východní Čechy v Hradci Králové pořádaná ve dnech 12. až 26. srpna 1894 [online]. Praha: Výkonný výbor výstavní, 1894 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ Historické museum v Králové Hradci (Zpráva o činnosti roku 1900–⁠1901) [online]. 1902 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  22. ↑ KUDRNÁČ, Václav. Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého [online]. Turnov: Nákladem V. Kudrnáče, 1903 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  23. ↑ Budova muzea v Hradci Králové: 1909 - 1913; Jan Kotěra. Příprava vydání Ladislav Zikmund-Lender, Jan Kotěra. Hradec Králové: Garamon 167 s. ISBN 978-80-86472-55-3. 
  24. ↑ DOMEČKA, Ludvík. Historické museum v Hradci Králové. Zpráva o činnosti za rok 1900–1901 [online]. Hradec Králové: Městské historické museum, 1902 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ DOMEČKA, Ludvík. Zpráva o městském historickém museu v Hradci Králové za léta 1902–1904 [online]. Hradec Králové: Městské historické museum, 1905 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  26. ↑ Zpráva o činnosti městského průmyslového a historického musea v Hradci Králové za rok 1940 [online]. Hradec Králové: 1941 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c TOLMAN, Jiří Vladimír. Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové [online]. Hradec Králové: Nákladem Východočes. knihkupectví B.E. Tolmana, 1928 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ HAJN, Alois. Z mých vzpomínek na MUDra Otaka Klumpara. Okres Jaroměřský [online]. 1936-01-10 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ C.k. odborná škola pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové školní zprávy za roky 1908/1909 až 1912/1913 [online]. Hradec Králové: C.k. odborná škola pro umělecké zámečnictví [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ POTŮČEK, Jakub. Dopis Jana Kotěry Františku Ulrichovi ze dne 25. ledna 1910 v souvislosti se soutěžním plánem na regulaci Labské a Orliční kotliny v Hradci Králové v roce 1909. Královéhradecko: historický sborník pro poučenou veřejnost [online]. 2005 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ T.G. Masaryk a Hradec Králové. Puls [online]. 1990 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Jaroslava. „Portrét“ Františka Ulricha. Královéhradecko [online]. 2010 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  33. ↑ DOMEČKA, Ludvík. Třicet let veřejné činnosti JUDra F. Ulricha [online]. Hradec Králové: Obchodní, živnostenská a průmyslová ústředna, 1925 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  34. ↑ K úmrtí MUDra. Otakara Klumpara. Národní listy [online]. 1915-12-06 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  35. ↑ PLÁŠILOVÁ, Libuše. 50. výročí založení fakulty v roce 1995: Písemný materiál k výstavě [online]. Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 1995 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  36. ↑ KLEN, Jan J. Mezi životy: dramatický akt [online]. Hradec Králové: B. E. Tolman, 1902 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  37. ↑ Výroční zpráva Státní průmyslové školy v Hradci Králové za rok [online]. Hradec Králové: Státní průmyslová škola, 1948 [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  38. ↑ KRÁTKÝ, Jiří. Když se jezdilo na velocipedu vlevo. Krkonošské noviny [online]. 1994-02-16 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Související stránky editovat

Klumparova vila

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Klumpar&oldid=23633604“