Otevřít hlavní menu

Ota Holub (1930 Malé Svatoňovice12. prosince 1992) byl český spisovatel a publicista zabývající se vojenskou historii, průkopník tzv. „bunkrologie“, jež se věnuje československým opevněním.

Ota Holub
Narození 1930
Malé Svatoňovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 12. prosince 1992 (ve věku 61–62 let)
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Pocházel z Malých Svatoňovic na Trutnovsku, v roce 1949 vystudoval trutnovskou obchodní akademii a poté se zabýval žurnalistikou a literaturou faktu. Díky svému studiu na vojenské vysoké škole se ve svých pracích zabýval vojenskou tematikou. Působil v armádě a SNB, dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván[kdo?] jako český nejznámější spisovatel,[zdroj?] publicista a žurnalista, zabývající se československou vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů.

Průkopník a popularizátor bunkrologieEditovat

Jako jeden z prvních začal v Československu psát opevnění vybudovaném vybudované ve druhé polovině 30. let na ochranu československého státu před Německem. Svými pracemi přivedl celou generaci tzv. bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti, o systém pevnostní ochrany státu proti německému nacismu ve 30. letech a také o československou vojenskou historii. Zajímal se především o rodné Trutnovsko, ale i o sousední Náchodsko, Králicko či Podkarpatskou Rus.

Publicista, historik vojenství a spisovatel literatury faktůEditovat

Podle předkládaných faktů a skutečných událostí z období 30. let polemizuje o správnosti obranného rozhodnutí státu a Hlavního štábu československé armády při rozhodování mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a správně zvolenou statickou, tedy převážně pevnostní obranou s vybudováním speciálních vojenských útvarů "hraničářů" a jednotek SOS (Stráže obrany státu). Ve svých pracích, po zhodnocení odborných vojenských názorů a skutečných parametrů a možností tehdejší obrany československého státu, téměř vždy dochází k závěrům, že byla zvolena správná strategie pevnostní statické obrany země a že prvorepubliková armáda byla logisticky, kapacitně, výcvikově a zejména morálně lidsky schopná postavit se nepříteli a měla se rozhodně bránit agresi nacistického Německa po přijetí mnichovské dohody, ale i po odtržení Slovenska a okupaci zbytku republiky 15. březnu 1939.

Jeho jednotlivé publikace a práce vždy vycházejí ze skutečných historických a dobových událostí 20. století, v nejrůznějších archívech a institucích vyhledával informace, náměty pro své příběhy, také ale faktografické údaje pro dokreslení uváděných skutečných událostí dramatického období zejména 30. a 40. let. Zajímaly ho také osudy konkrétních lidí, různých národností, kteří v české kotlině, ale i třeba na Podkarpatské Rusi, po staletí spolu žili, ale z řady příčin a důvodů, domácích a také mezinárodních, si v nových podmínkách a v časech po vzniku samostatné ČSR přestali rozumět. Zde se pak zajímal hlavně o lokality a spory vyvolané nejen německou menšinou na československém území, ale i agresivním chováním nacistického Německa po nástupu Hitlera k moci. Popisoval pak situace, kdy se Československo muselo vojensky a obranně připravit na možné napadení ze strany Německa. A vojenská témata mu pak zůstala vlasti i při mapování bezpečnostní a armádní problematiky po skončení války, také při budování bezpečnostních sborů a nové armády. Zejména jeho literární popisné a také odborně vojenské práce si získávaly své čtenáře, o vojenství a bunkrologii probudil celospolečenský zájem.[zdroj?]

Jako první se rovněž zabýval osudem četaře Arnošta Hrada, v knize Poslední pásmo vzdoru popsal vzpouru nacistů a místních ordnerů v Moravské Chrastové, v knize Příběh rodačky od Mariánských Lázní, pozdější tajné sekretářky K. H. Franka se věnoval příběhu Rose-Marie Feilové, která za války pracovala jako sekretářka K. H. Franka.

Zabýval se i poválečnou vojenskou historií a měnící se strukturou bezpečnostních sborů a tehdy už také historií nové Československé lidové armády (ČSLA). V knize „Příběhy věrnosti a cti“ například píše o práci bezpečnostních složek státu a konkrétních příslušníků při vyšetřování činů skupiny bratří Mašínů v okolí Chlumce nad Cidlinou.

DíloEditovat

  • Umlčené zbraně, Naše vojsko, Praha, 1966
  • Severní Morava volala SOS, Nová Svoboda, č. 17/1968
  • Vlčí komando, 1971
  • A věže mlčí…, Knižnice KONTAKT, Praha, 1973 (příběh o odvaze četaře Arnošta Hrada)
  • Souboj s Abwehrem, Orbis, 1975
  • Smrt na prahu vítězství, 1975
  • Vývoj SNB a vojska MV v letech 1948 – 1960, Praha, 1978
  • Československé tanky a tankisté, Naše vojsko, 1980
  • Rovnice řešená zradou, Naše vojsko, 1979 (popisuje situace roku 1938 v českém pohraničí)
  • Opevnění 1935 – 1938 Náchodsko, Okresní muzeum Náchod, 1986
  • Stůj! Finanční stráž, Naše Vojsko, Praha, 1987
  • Poslední pásmo vzdoru, Mladá fronta, 1988
  • Trumfy komisaře Geisslera, Severočeské nakladatelství, 1988
  • Zrazené pevnosti, Praha, naposledy vydáno 1995
  • Krkonoše 1938 (uvádí incident sudetoněmeckého Freikorpsu na Rennerových boudách r. 1938)
  • Odhodlání a zrada na Kladském pomezí 1938 – 1939
  • Trutnovští Hraničáři 1920 - 1938
  • Třicátá pátá hraniční oblast
  • Pět minut před půlnocí, Československý spisovatel, 1978
  • Smrt ze zálohy, Nakladatelství Panorama, 1978 (vznik SNB a akce v letech 1945 – 1948)
  • Příběhy věrnosti a cti (popisuje "řádění" skupiny bratří Mašínů v Chlumci nad Cidlinou)
  • Bojové tradice SNB
  • Věc: Loupežník Nikola Šuhaj (Po stopách Koločavského zbojník, odkrývání, jeho života a činů), 1983
  • psal také pravidelně do časopisů Československý voják a Obrana lidu