Oskulační dráha
V astronomii, konkrétně v nebeské dynamice (nebo v astrodynamice), se pojmem oskulační dráha daného tělesa v určitý čas označuje gravitační keplerovská dráha kolem centrálního tělesa, po které by se pohybovalo obíhající těleso, pokud by nedocházelo ke gravitačním poruchám kvůli působení dalších těles.[1]
Jde o dráhu, která odpovídá momentálním stavovým vektorům (poloze a rychlosti).
Etymologie
editovatLatinské slovo osculate znamená „políbit“. V matematice dvě křivky v určitém bodě oskulují, pokud se pouze dotýkají, mají v tomto bodě stejnou tečnu.
Keplerovy elementy
editovatOskulační dráha a poloha tělesa na ní mohou být plně popsány pomocí šesti standardních Keplerových dráhových elementů, které lze snadno spočítat, jakmile je známa poloha tělesa a jeho rychlost vzhledem k centrálnímu tělesu.
Bez přítomnosti perturbací by tyto elementy zůstávaly stále stejné. Skutečné oběžné dráhy jsou však ovlivňované perturbacemi, které způsobují (někdy i velmi rychlé) změny dráhových elementů.
Perturbace
editovatPerturbace, které mění oběžnou dráhu tělesa, mohou vzniknout kvůli:
- Nekulové části centrálního tělesa (pokud centrální těleso nemá sféricky symetrické rozdělení hmoty).
- Další těleso nebo tělesa, jehož/jejichž gravitace má vliv na oběžnou dráhu, například působení Měsíce na tělesa obíhající Zemi.
- Relativistické korekci; nejznámějším případem je stáčení perihelia Merkuru
- Jiné než gravitační síle působící na obíhající těleso, například silám vznikajícím:
- tahem raketového motoru
- uvolněním nebo vytečením materiálu
- srážkami s dalšími tělesy
- odporem atmosféry
- tlakem záření
- tlakem slunečního větru
- Jarkovského efekt
Parametry
editovatDráhové parametry tělesa mohou být, pokud jsou vyjádřeny ve vztahu k neinerciální vztažné soustavě, odlišné, než když jsou vyjádřeny ve vztahu k (nerotující) inerciální vztažné soustavě.
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Osculating orbit na anglické Wikipedii.
- ↑ MOULTON, Forest R. Introduction to Celestial Mechanics. 2nd revised. vyd. Mineola, NY: Dover, 1970. ISBN 0486646874.