Sluneční vítr

proud částic rozpínající se sluneční koróny

Sluneční vítr je proud částic, který vychází ze Slunce. Má obvykle rychlost asi 450 km/s (1,5 ‰ rychlosti světla). Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván hvězdný vítr.

Sluneční vítr - abstrakce

Zdrojem slunečního větru je sluneční korona. Její teplota je tak vysoká, že zdejší částice mají vysokou energii a sluneční gravitace je zde nedokáže udržet. Dodnes však není objasněn mechanismus, jak mohou být částice slunečního větru urychlovány na tak vysokou rychlost.

Složení slunečního větru

editovat

Sluneční vítr obsahuje:

Vliv na Zemi

editovat

Intenzita slunečního větru se zvyšuje po velkých slunečních erupcích. Sluneční vítr interaguje s magnetickými poli planet a komet. Způsobuje ionizaci zemské atmosféry, která se projevuje výskytem polární záře, poruchou příjmu na krátkých rádiových vlnách (Dellingerův efekt) či kolísáním a výpadky v elektrické síti.

Planeta Země je před slunečním větrem částečně chráněna svým magnetickým polem (popis viz obrázek). Pomocí detektoru částic na sondě NASA Polar bylo rovněž dokázáno, že sluneční vítr je zodpovědný za únik plynů ze zemské atmosféry, zejména kyslíku.

 
Sluneční vítr v magnetosféře

Využití pro kosmické cestování

editovat

Sluneční vítr nehraje v podstatě žádnou roli pro připravované sluneční plachetnice, protože jeho tlak je velmi malý oproti tlaku slunečního záření (asi 10 000krát menší).

Výzkumné družice

editovat

Zkoumání slunečního větru bylo prováděno v rámci obsáhlejšího vědeckého programu na družicích HEOS (ESRO) a celou řadou družic USA Explorer. Výzkum probíhal i v rámci programu Apollo na Měsíci.

Seznam družic monitorujících sluneční aktivitu

editovat

Aktivní družice

Neaktivní družice

  • Ulysses – od 6. října 1990 do 30. června 2009
  • Genesis – 8. srpna 2001 do 8. září 2004
  • TRACE (Transition Region and Coronal Explorer) – od 2. dubna 1998 do 21. června 2010[1]

Reference

editovat
  1. Martin Tůma, Hlídací psi[nedostupný zdroj], 14. 7. 2010, VTM Science (archivováno)

Literatura

editovat
  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat