Otevřít hlavní menu

Oriana Fallaci (29. června 1929 Florencie, Itálie15. září 2006 Florencie) byla italská novinářka, spisovatelka a v posledních letech života také kritička islámu. Včetně překladů dosáhl prodej jejích knih dvaceti milionů výtisků.

Oriana Fallaci
O. Fallaci 1 (Foto di GianAngelo Pistoia).jpg
Narození 29. června 1929
Florencie
Úmrtí 15. září 2006 (ve věku 77 let)
Florencie
Příčina úmrtí karcinom prsu a karcinom plic
Místo pohřbení Cimitero degli Allori
Povolání válečná zpravodajka, politička, spisovatelka, novinářka a konspirační teoretik
Alma mater Florentská univerzita
Témata novinář
Ocenění Italský Řád za zásluhy o kulturu a umění
Ambrogino d'oro
Politická příslušnost Partito d'Azione
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházela z Florencie (Toskánsko), kde se narodila i zemřela. Ve Florencii také vystudovala univerzitu a stala se redaktorkou. Po čase jí ale práce v redakci začala být málo náročná a jako první žena v Itálii se stala válečnou korespondentkou.

Od té doby (asi 1967) vystřídala řadu válečných front. dostala se například do Vietnamu, Saúdské Arábie, Libye, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Pákistánu, Indie, Bangladéše či Íránu. Po roce 1991 žila v New Yorku.

DíloEditovat

Fallaci byla velmi úspěšnou novinářkou, vynikala především jako autorka rozhovorů. S respondentem vždy jednala jako rovná s rovným. Jako jediná žena-novinářka se dostala k šíitskému vůdci Íránu ajatolláhu Chomejnímu. Zde se však musela přizpůsobit tamním zvyklostem – na audienci si musela vzít čádor. I tak ale kladla velmi ostré otázky.

Mezi jinými napsala rozhovor i s Dalajlámou, Henrym Kissingerem, Zulfikárem Alí Bhuttem, Muammarem al-Kaddáfím, Federicem Fellinim, Sammym Davisem ml., Jásirem Arafatem, Haile Selassiem a Lechem Wałęsou.

Přispívala například do novin Corriere della Sera (jeden z nejvýznamnějších italských deníků, publikovaný v Miláně), kde uveřejňovala své reakce na velké teroristické útoky.

Zejména po útocích z 11. září 2001 považovala jakýkoli dialog s islámskými zeměmi za nemožný, což se snažila doložit i vlastní zkušeností. Jedno z jejích prohlášení o islámu vzbudilo vlnu nesouhlasu a musela kvůli němu k soudu. Byla ateistkou v převážně katolické Itálii a kritizovala Vatikán. Zároveň byla antikomunistkou a kritičkou feminismu.

Byla také autorkou románů: první z nich se jmenoval Penelopa ve válce a vyšel v roce 1962.

Naprostá většina jejích knih dosud nebyla přeložena do češtiny.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat